Čeština aneb záludná věda

23. listopadu 2010 v 18:15 | Evelyn |  Pomoc autorům
Pomoc autorům
Čeština, náš mateřský jazyk a přesto na některých stránkách, povídkách, v soutěžích najdu spoustu chyb. Vím, že čeština se zdá být většinou těžká, učitelky nás na slohových prácích okřikují, nadávají a stěžují si na nejmenší "pro nás maličkosti". Tenhle článek by vám měl usnadnit, když si nebudete vědět s něčím rady a budete chtít mít článek bez chyb, což samozřejmě občas nevyjde.

Čeština aneb záludná věda
Pomoc začínajícím spisovatelům
Vždy si pište povídku ve wordu, kde si zapnete kontrolu gramatiky a ta odhalí většinu chyb!
Všeobecné
* Když píšete více teček, píší se vždy tři a mezera následuje až za nimi.
ANO!: (,,Věděla jsem to…")
Nepíší se nikdy hned za otazníkem, vykřičníkem nebo horními uvozovkami.
NE!: (,,Ahoj."…), (,,Já to udělám!… Nebo mi můžeš pomoct."), (,,Chápeš to?… Super!")
Čárka se před třemi tečkami píše jen tehdy, slouží-li tečky místo slovíčka "atd."
ANO!: (Mezi ovoce patří banány, jablka, jahody, meruňky,…)
NE!: (,,Víš,…")
Za tři tečky tečka nenásleduje nikdy.
NE!: (,,Chtěla jsem to tak... .")

* Okolo pomlčky, znaménka plus, apod. se dělá mezera.
ANO!: (Mířila jsem jen na jedno místo - domů.), (Prolog + 1. kapitola)

* Za každou tečkou a čárkou se píše mezera, s výjimkou těch, za kterými následují konečné uvozovky.
ANO!: (Šla jsem tam, i když jsem se bála. Temná chodba ještě zvětšovala můj strach.), (,,Je mi zima," řekla jsem, ,,vrátím se.")

* Po řadové číslovce následuje tečka. Po té zase mezera.
ANO!: (1. kapitola), (17. srpna), (Šla jsem až do 5. patra.)

* Po počátečních uvozovkách se mezera nepíše, zato po konečných ano.
ANO!: (,,Udělám to," řekl.)

* Počáteční uvozovky patří dolů, konečné nahoru.
ANO!: (,,Napíšu to.")
NE!: ("Napíšu to.")

* Každá nová přímá řeč patří na nový řádek. Umožní to tak lepší přehlednost textu.
ANO!: (,,Proč jsi mu to řekl?" zeptala jsem se.
,,Promiň," odpověděl jen.)
NE!: (,,Proč jsi mu to řekl?" zeptala jsem se. ,,Promiň," odpověděl jen.)

Koncept přímé řeči:
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.

1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
,,Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to." Přikývl.
,,Mohla bych tě ještě o něco poprosit?" Otočil se a vyčkával.
,,Prosím, nech to tak, jak to je!" Jen přikývla.

2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
,,Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to." Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
,,Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to." Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
,,Můžu tě ještě o něco poprosit?" žádala jsem, než stihnul odejít.
,,Nech mě být!" vykřikla jsem.

2) V ostatních případech MUSÍ končit čárkou:
,,Za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom," řekla jsem odhodlaně.
,,Opravdu to tak chci," usmála jsem se smutně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) ,,Pojď," řekla, ,,uvařím ti kafe.
2) ,,Pojď," řekla. ,,Uvařím ti kafe.

Pokud přímá řeč končí třemi tečkami, nepíše se po nich čárka a další větu můžeme napsat jak malým, tak velkým písmenem.
,,Udělala jsem to, protože…" zaváhala jsem.
,,Udělala jsem to, protože…" Zastavil mě zvednutou rukou.

Lidé v gramatice často chybují, a proto přináším výpis nejčastějších chyb.
1) Dva významy slov
Některá slova mají dva významy, záleží jen na tom, jestli slovo píšeme dohromady, nebo zvlášť.
s ním/sním
s ním = být s někým (Opravdu jsem si to s ním užila.)
sním = jíst jídlo (Sním toho opravdu moc.), popř. snít o někom (O tobě sním každou noc.)

dokola/do kola
dokola = dělat něco neustále znova a znova (Dokola si pouštěl tu samou písničku a já
málem zešílela.)
do kola = dělat něco s kolem (Už mě to štvalo, tak jsem kopl do kola a to odpadlo.)

nahoru/na horu
nahoru = vzhůru (Já zatím půjdu nahoru a vy si to tady vyřiďte.)
na horu = myšleno na kopec (Dneska se vydáme na horu jménem Sněžka.)

dohromady/do hromady
dohromady = společně (Ten úkol uděláme dohromady.)
do hromady = do kupky něčeho (Spadla do hromady něčeho měkkého.)

jsem/sem
jsem = sloveso (Byla jsem tam.)
sem = místo určení (Polož to sem.)

bít/být
bít = někoho mlátit (Přestaň mě bít.), popř. bití srdce (Srdce jí přestalo bít.)
být = sloveso (Nemusím tady být.)

proto/pro to
proto = kvůli něčemu (Neřekl jsem ti to proto, že jsem se bál.)
pro to = pro něco (Tvé červenání, pro to bych klidně umřel.)

kvůli/k vůli
kvůli = z nějakého důvodu (Zabíjel bych kvůli tomu, abych tě ochránil.)
k vůli = udělat to někomu k jeho žádosti (Udělal to k Peterově vůli.)

jakoby/jako by
- v podstatě to má stejný význam
jakoby = používá se ve vedlejší větě bez slovesa (Slyšela jsem zvuky, jakoby od psa.)
jako by = používá se ve vedlejší větě se slovesem (Srdce mi začalo bít, jako bych běžela maratón.)

tip/typ
tip = tipovat na něco (Tipni si, jak ten zápas skončí.)
typ = tělesný typ (Můj typ jsou brunetky.)

nadskočit/naskočit
nadskočit = vyskočit (Lekla jsem se, až jsem nadskočila.)
naskočit = nasednout na něco (Naskočila jsem na koně.)

pomoc/pomoct
pomoc = podstatné jméno (Nějaká pomoc by se hodila.)
pomoct = sloveso (Mohl bys mi pomoct?)

moc/moct
moc = podstatné jméno (On jediný má nad ní moc.), popř. hodně něčeho (Už toho bylo moc.)
moct = sloveso (Budeš moct jet se mnou?)

hold/holt
hold = vzdávat někomu poctu (Rytíři vzdávali hold králi.)
holt = částice (Moc si toho nevybavuju, holt se to stalo už dávno.)

potom/po tom
potom = za nějakou dobu (Vysprchovala jsem se, a potom si šla lehnout.)
po tom = po něčem (Po tom filmu budu mít noční můry.)

tomu/to mu
tomu = něčemu (Tomu vtipu jsem se musela zasmát.)
to mu = něco někomu (To mu nedaruju.)

my/mi
my = první osoba, množné číslo (My jsme ti to říkali.)
mi = zájmeno (Řekni mi to.)

domů/domu
domů = místo, kde bydlíme (Musím domů.)
domu = dům (Na severní straně domu svítí slunce.)

jet/jed
jet = jezdit něčím (Můžeš jet autem, nebo jedeš autobusem?)
jed = věc, kterou se dá otrávit (Musel jsem si koupit jed na krysy.)

si/jsi
si = vztažné zájmeno (Můžu si to pustit?)
jsi = sloveso (Jsi vážně moc hezká.)

2) Slova psána dohromady/zvlášť
se mnou = píše se zvlášť, "se" je předložka
za mnou = píše se zvlášť, "za" je předložka
nadechnout = dohromady
dokořán = dohromady
zrudla = dohromady
vdala = dohromady
odtrhli = dohromady
dokud = dohromady

3) Píší se dohromady, když…
Některé slova se píší dohromady jen v určitých případech:
"zatím" a "co" = pokud tyhle dvě slova následují po sobě, je lepší je psát dohromady (Zatímco se budu koupat, udělej mi snídani.)
"přesto" a "že" = (Koupil to, přestože jsem to nechtěla.)
Pokud tato slova dohromady psát nechceme, píše se mezi ně čárka. (Zatím, co se budu koupat, udělej mi snídani.; Koupil to přesto, že jsem to nechtěla.)

4) Kdy se píší čárky?
Ve většině případů se čárky píší před těmito spojkami:
-         že (Řekla mi, že bych toho měl nechat.)
-         ale (Dám ti to, ale vrať mi to brzy.),
POZOR!: (Já ti to ale nedám) - čárka se nepíše, pokud "ale" nepatří do věty vedlejší)
-         protože (Nepůjčím ti žádnou knihu, protože jsi mi tu minulou ještě nevrátil.)
-         když (Stalo se to, když jsem venčila psa.)
-         abych (Chce, abych se stal doktorem.)
-         který (Kdy mi vrátíš ten sešit, který jsem ti včera půjčila?)
-         tak (Neuměla to, tak jsem jí to musela vyrobit já.)

Čárka se píše také kolem oslovení, a to z obou stran.
,,Jasně, zlato, já to udělám."
,,Moje milá, nech to tak."
,,Nejde to, Johny!"

Píše se i před (popř. za) citoslovci
,,Ano, já jsem to tak chtěla."
,,Sakra, to jsem zase něco pokazila."
,,No tak to je super, do háje!"
,,Hups, to mě nenapadlo."

Následuje, taky když větu stočíme do otázky pomocí ano, ne, že.
,,Necháme to tak, ano?"
,,Už jsem ti to říkala, ne?"
,,Ty to už víš, že?"

5) Psaní i/y
Shoda podmětu s přísudkem:
- Pokud se v podmětu vyskytuje mužský životný rod, sloveso končí měkkým "i"
* Muži a ženy hráli v místním divadle dlouho odděleně.
* Marta, Petr, Lucka a Karolína šli večer do kina.

- Pokud je v podmětu jen ženský nebo mužský neživotný rod, sloveso končí "y"
* Holky slyšely pískot diváků až do jejich bytu.
* Rámy obrazů se rozpadly.

- Pokud je podmětem střední rod, sloveso končí na "a"
* Děvčata si hrála na pískovišti.
* Města podepsala petici.

mně/mě
1. pád - já
2. pád - mě, mne
3. pád - mně, mi
4. pád - mě, mne
6. pád - mně
7. pád - mnou

ji/jí
1. pád - ona
2. pád - jí, ní
3. pád - jí, ní
4. pád - ji, ni
6. pád - jí, ní
7. pád - jí, ní

naši/naší
1. pád - náš, naše
2. pád - našeho, naší
3. pád - našemu, naší
4. pád - našeho, náš, naši, naše
6. pád - našem, naší
7. pád - naším, naší

vaši/vaší
1. pád - váš, vaše
2. pád - vašeho, vaší
3. pád - vašemu, vaší
4. pád - vašeho, váš, vaši, vaše
6. pád - vašem, vaší
7. pád - vaším, vaší

svoji/svojí
1. pád - svůj, svoje, svá, své
2. pád - svého, svojí, své
3. pád - svému, svojí, své
4. pád - svého, svůj, svoji, svou, svoje, své
6. pád - svém, svojí, své
7. pád - svým, svojí, svou

s/z
předložka "s" se pojí se 4. a 7. pádem
7. pád (kým, čím)
s kamarády, s mámou, s nadějí, s radostí
4.   pád (koho, co)
nejsem s to ti odpovědět, kdo s koho, být s to ho překonat

předložka "z" se pojí s 2. pádem (koho, čeho)
ovoce z jeho zahrady, úkol z matematiky, radost z úspěchu

Předponu "s/se" píšeme u slov, která:
·         vyjadřují směr dohromady:
sbíral, shluk, scvrkly, sbalit, shromáždění
·         vyjadřují směr dolů:
snést, spadnout, shodit, strhnout
·         vyjadřují směr z povrchu pryč:
sfouknout, smést, svléct, sprovodit
·         jsou dána ustáleným pravidlem:
sbohem, skončit, strávit, spropitné, shnít, skonat

Předponu "z/ze" píšeme u slov, která:
·         vyjadřují změnu stavu:
zpozornět, zhoupnout, zplesnivět, zčervenat
·         vyjadřují dokončení, výsledek děje nebo činnosti
zkazit, ztroskotat, zvadnout, zkonstruovat
·         jsou dána ustáleným pravidlem:
zkoušet, zkoumat, způsob, zpěv, zpověď, zpytovat, ztráta, zřídit, zčásti, zleva, zpět, zblízka, zdaleka, ztuha, ztěžka

Předponu "vz" píšeme u slov, která:
·         vyjadřují směr vzhůru:
vzpřímený, vznešený, vzletný, vzpažit, vzchopit se, vzrůst
·         jsou dána ustáleným pravidlem
vzpomínka, vztek, vztah
 


Komentáře

1 Moreen Moreen | Web | 23. listopadu 2010 v 20:10 | Reagovat

Chytrý článek, jen jedno bych vytkla - jak je tam odstavec o uvozovkách, zaprvé - ve větě to máš špatně, u ANO i NE je to stejně, článek byl zřejmě napsaný v editoru, který uznává pouze anglické uvozovky, tj. oboje nahoře. Já např. píšu v Notepadu a ten uznává pouze anglické uvozovky, takže v mých povídkách budou vždycky oboje uvozovky nahoře. Ale to je, alespoň podle mého názoru, v dnešní době ta nejmenší chyba...

2 Evelyn Evelyn | E-mail | Web | 24. listopadu 2010 v 18:38 | Reagovat

[1]: děkuju že jsi si toho všimla :) já úplně zapoměla že když to zkopíruju z wordu tak se mi automaticky dají uvozovky nahoru... děkuju už by to snad mělo být dobře :)

3 Moreen Moreen | Web | 24. listopadu 2010 v 20:39 | Reagovat

[2]: stávají se horší věci :-D

4 Jojo Jojo | Web | 27. listopadu 2010 v 23:39 | Reagovat

To je fakt suprový článek! Docela mě vyruší, když třeba někdo v povídce zapomene napsat čárku a je to pak i méně přehledné. Ale sama občas taky dělám, když něco píšu, chyby, takže jsi mi tímhle článkem docela pomohla... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama