Začala to v lese aneb Už nikdy bez tebe

27. listopadu 2010 v 22:43 |  Moony - jednorázovky
Historický první jednorázovka od Moony :D

Bylo letní červnové odpoledne a Bradavické pozemky byly zalité teplými slunečními paprsky. Všichni studenti se vyhřívali na sluníčku a užívali si trochu volna, co jim ještě zbývalo do zkoušek. Jen jedna dívka, která smutně seděla pod košatým stromem u Zapovězeného lesa, neměla náladu na veselení a užívání si volnosti. Její tvář brázdily osamělé slzy a její dlouhé zrzavé vlasy poletovaly ve vzduchu ve vlahém letním větříku, který vál od Zapovězeného lesa.
Dívka, která se jmenovala Lily Evansová, vzpomínala na své dětství, první roky v Bradavicích a když si uvědomila, že už za měsíc má Bradavice nadobro opustit, slzy si opět našly cestičku, aby zmáčely smaragdové oči téhle krásné dívky.
Vzpomněla jsi na nedávnou hádku se svým dlouholetým přítelem, Severusem Snapeem a se svou, ještě neobjevenou láskou, Jamesem Potterem.
"Nemohl bys ho už nechat na pokoji Pottere!"
Zuřila Lily, když uviděla Severuse opět viset hlavou dolů.
"No mohl," odpověděl James, "pokud si se mnou dáš rande."
Už zase? Pomyslela si Lily, ale než stačila odpovědět, ozval se Severus.
"Nepotřebuju, aby mi pomáhala nějaká malá mudlovská šmejdka!" Vykřikl Severus, aniž by si uvědomil, že tohle je konec jeho přátelství s Lily.
"Ok, Srabusi. Dobře že to vím. Liberacorpus." A Srabus spadl na zem a rozplácl se jako malina.
Vzpomínky opět odešly tam, odkud je už nikdo nevyhrabe a Lily se pomalu, ale jistě vzpamatovávala. Jenže nechtěla jít kolem studentů, aby nepoznali, že brečela a tak se vydala do Zapovězeného lesa. Na kraji se přeměnila do své zvěromágcké podoby, což je laň a rozběhla se vstříc svobodě a volnosti. Doběhla na takový menší palouček, kde se napila z průzračně čisté vody a rozhodla se, že raději půjde zpět do společenské místnosti. Ale než se k tomu odhodlala, vyplynuly jí další vzpomínky, tentokrát jen a jen o svých hádkách s Jamesem.
"Evansová?"
"Co je Pottere?"
"Nechceš se mnou na rande?"
"No to bych šla raději s tetstrálem než s tebou Pottere."
Opět minut později:
"Evansová?"
"NE, Pottere!"
"Tak ok, nedám ti ty otázky na NKÚ, když nechceš."
"Co? Jo ták, naval to sem Pottere, okamžitě."
"A když dám, půjdeš se mnou konečně se mnou na to rande?"
"Tak jo."
"JO??"
"Ne, Pottere dělám si srandu, to raději se Srabusem než s tebou!!!"
Tak dost, pomyslela si Lily, když dala sbohem takovýmhle vzpomínkám. Vždyť Pottera přece nenávidím, co na něho mám co myslet!!! Lily, vzpamatuj se!!! No a po tomhle už neváhala ani minutu a utíkala do bezpečí hradu, kde neměla čas na takovéhle myšlenky. Jenže než doběhla k okraji lesa, uviděla, co by ji ani ve snu nenapadlo. Kousek od ní se bavil Remus se třemi zvířaty - s jelenem, psem a krysou. Co to mělo znamenat. Co to jako je? Není Remus v nebezpečí? I když vypadá docela spokojeně. Raději si toho nevšímala a vydala se opačným směrem. Po pár metrech ale měla smůlu a zvířata spolu s Remusem si všimli laně, co po nich zvědavě pokukuje a vydali se směrem k ní. Lily ve své zvířecí podobě couvala do té doby, než narazila do širokého stromu, který ji zabránil v útěku. Uvědomila si, co se stalo a podívala se zhluboka do očí jelenovi, který byl k ní nejblíže. Když uviděla čokoládově hnědé oči, okamžitě si je spojila s Jamesem. Nevěděla proč, ale silně ji ty oči přitahovaly. Nevěděla proč, ale nedokázala se od těch očí odtrhnout.
A najednou před ní nestál jelen, ale James a to Lily dost těžce rozdýchávala. James, už ve své lidské podobě, došel k lani a pohladil ji po krásné sametově hebké hlavě. Lily si uvědomila, že neví, kdo před ním stojí. Myslel si, že je opravdová laň a začal na ni mluvit.
"Ahoj laňko, to jsme tě překvapili, co? Najednou místo jelena já. To by asi překvapilo i Evansovou, i když ví o zvěromázích dost." Mluvil tiše James a Lily si uvědomila, že jsou na mýtině sami. Remus se psem a krysou zmizeli.
"Musím zjistit, kdo je kdo." Pomyslela si Lily a zadívala se na Jamese, který se na ni díval a měl v očích slzy.
"Panebože, co se to s ním děje." Lily už se chtěla přeměnit, ale James začal opět mluvit.
"Víš laňko, Lily Evansová to je nádherná bytost. TY její smaragdové oči mi učarovaly už poprvé, co jsem ji uviděl, když jsme poprvé přijeli do Bradavic. Byl jsem okamžitě ztracen, ale ona ne. Do teď neví, že ji miluju. Myslí si, že ji mám jenom na hraní nebo co. Já ani nevím, laňko. Ale jsem rád, když na mě křičí, alespoň se ji můžu dívat do těch úžasně zelených očí. Jsem rád, když mě uhodí, cítím její dotek a ten už asi nikdy nezažiju. Měl bych ji dát pokoj. Dnes mě to opravdu dorazilo. Už jsem se rozhodl, přestanu ji otravovat, bude to bolet, ale co no, když mě nechce." Dořekl a začal brečet.
"Ups," pomyslela si Lily. "No tak to s tím něco budu muset udělat, když už o mě nestojí."
Opět už byla na cestě k proměně, ale James se najednou zvedl a odcházel směrem k hradu. Lily na nic nečekala, přeměnila se a utíkala rovnou do knihovny.
Když přiběhla a hledala nějakou knih, která by ji pomohla.
Po pár hodinách si uvědomila, že je moc pozdě a vydala se do ložnice, aniž by se bála, že jí chytí Filch. Mohla se vymluvit na svůj odznak primusky. Když dorazila před obraz Buclaté dámy, prozradila ji heslo a dostala se do společenské místnosti, nemohla uvěřit tomu, co viděla. Na křesle před krbem spal skrčený James a pravidelně oddechoval. Lily si nemohla pomoc a přišla ke křeslu a políbila Jamese na čelo. Ten se probral, a když viděl Lily, nevěděl, co se stalo.
"Co chceš Evansová?"
"Pojď se mnou prosím."
"Proč bych měl?"
"Chci ti něco ukázat, je to důležité a já už nemám moc času na to, co ti chci říct. Prosím pojď."
James se neochotně zvedl a šel za ní. Vedla ho do Zapovězeného lesa, na mýtinu, kde se potkali odpoledne.
"Co tady máme jako dělat?"
"Jamesi, chci se ti omluvit za to, jak jsem se chovala. Celých těch sedm let, když si o mě bojoval, pokud se to dá takhle říct. Dneska, tady na mýtině, když jsi řekl, že o mě už nestojíš, uvědomila jsem si, jak moc jsem do tebe zamilovaná."
"Já jsem tobě nic neříkal. Nebyla jsi tady." Zuřil James.
"Byla." A najednou před ním stála laň, které se svěřoval se svými trápeními.
"Cože? To máš být jako ty? No to je paráda. Víš, co Lily. Já raději jdu."
"Né. Prosím neodcházej."
"Já s takovým člověkem nemohu být ani chvíli." A odešel.
Lily se zhroutila na zem a plakala.
A od té doby to šlo s Lily s kopce. Neučila se, s nikým nekomunikovala, jen seděla v ložnici a přemýšlela, co udělala špatně. Nevěděla, co si o ní myslí James, nevěděla, co napovídal svým přátelům. Když ho potkala na chodbě, raději dělala, že ho nevidí a utíkala pryč. A tohle se stalo jedno odpoledne, když odcházeli po hodině Lektvarů ze sklepení. Pobertové stáli přes učebnou, a když je Lily spatřila, se skloněnou hlavou utíkala pryč.
"Co jste si vy dva vůbec udělali, Jamesi?" Zeptal se Remus.
"Ublížil jsem jí. Vyznala mi lásku a já jsem ji vyčetl, že se mi nepřiznala, že ona je ta laň, kterou jsme tenkrát potkali. Řekl jsem ji všechno, co k ní cítím a že se na ni vykašlu, když mě nechce. No, a když se mi přiznala, že to je ona, naštval jsem se a odešel. Od té doby je taková."
"Ty jsi pako, Dvanacteráku. Měl bys být šťastný a ty uděláš tohle." Vyprskl smíchy Sirius.
"No jo, jsem debil. Ale jak to mám teď udělat, aby mi odpustila?"
"Jo to já nevím." Řekl Remus.
A tak to šlo týden co týden. Lily, byla pořád jako tělo bez duše a James s Poberty se snažili něco vymyslet. A nakonec se jim to podařilo. Jednoho dne po hodině přeměňování s profesorkou McGonagallovou si Remus vzal Jamese stranou a řekl mu:
" Jimmy, co kdyby si zkusil nahodit stejnou atmosféru a situaci jako tenkrát?"
"Jak to myslíš Remusi?"
"No prostě nějak bych ji dostal do lesa na tu mýtinu a ty bys tam přišel jako jelen a požádal ji o prominutí například."
"To je dobrý nápad, Reme ty jsi fakt kámoš. Kdy to provedem?"
"Co třeba tenhle víkend? Musíme do toho zatáhnout i Tichošlápka."
"Jo to určitě, to by mi jen tak neodpustil."
A tak domýšleli co a jak. A ani se nenadáli a byla sobotu odpoledne a James se chystal do lesa. S piknikovým košem, ve kterém bylo jídlo a láhev šampusu.
"Teda už jdu, jo? Budu vás čekat kolem sedmi v lese. Znamení znáte." A odešel.
Na Remuse čekal nejobtížnější úkol
a to dostal Lily do lesa. Začal ji hledat a po hodině ji našel v knihovně, kde byla skloněna nad knížkou a četla. Alespoň to tak vypadalo. Když k ní přistoupil Remus všiml si, že Lily nečte, ale brečí. Slzy se jí kutálely po tvářích jako hrachy.
"Lily?"
Jakmile uslyšela své jméno zvedla hlavu a když spatřila Rema pokusila se usmát, ale vyšel z toho jen škleb.
"Copak Reme? Potřebuješ něco od malé, neviditelné mudlovské šmejdky?"
"Ne od ní ne, ale od skvělé kamarádky Lily ano."
"Fakt? A copak?"
"Nechci to řešit v knihovně, nechtěla by ses jít se mnou projít? Prosím?"
"No dobře, ale slib mi že nepůjdeme do společenské místnosti. Nerada bych potkala Jamese."
"Proč by ne? Udělali jste si něco?"
"Neříkej, že nic nevíš."
"Vím, ale slyšel jsem to od Jamese a tak nevím jaká je tvoje verze."
"No, víš já… já…"
"Neboj nikomu to neřeknu pokud se bojíš zrovna o tohle."
"Ne, ale nevím kde začít. Prostě jednou asi před měsícem jsem vás, tebe, Jamese, Siriuse a Petera potkala v lese. Vy byste o mně nevěděli. Byla jsem ve své zvěromágcké podobě. Ale pak se to zvyrtlo a mě se nepodařilo odejít, aniž byste mě viděli. Ale stalo se a Jamese si mě všiml. Najednou začal povídat o tom, co ke mně cítí a že se na mě vykašle. Než jsem se stačila proměnit utekl se slzami v očích do hradu. Ještě tu noc jsem mu to vysvětlila, ale on to očividně nepochopil a nemluví se mnou."
"Ty a není to tak, že ty nemluvíš s ním?!"
"No možná ano, ale nevím, jak by mohl dopadnout pokus o opětovné sblížení s Jamesem."
"No to by možná šlo zařídit."
"Reme, nedělej si ze mě srandu."
"Promiň. Nechtěla by ses projít po pozemcích?"
"No tak jo. Pojď."
Vyšli, když si Remus všiml, že už je tři čtvrtě na sedm. Měli nejvyšší čas. Když dorazili na tu mýtinu, Lily si uvědomila, kde je a začala plakat. Po chvíli si uvědomila, že Remus zmizel a že zůstala úplně sama. No vlastně ne úplně sama. Najednou uslyšela nějaký šramot z křoví za ní a spěšně se otočila. Když uviděla nádherného jelena s hnědýma očima jako má James, nemohla se nadechnout. A když se z jelena stal James podlomily se jí kolena a dřív než stačila spadnout, jí James zachytil a položil jemně na zem.
"Lily, promiň mi to, jak jsem se k tobě zachoval. Odpusť mi, že jsem se choval jako pitomec a nedovolil jsem ti, abys mi řekla, co jsi chtěl. Promiň." A odešel.
Lily se zhroutil svět. Opět jí opouští. Tomu co se přihodilo potom, nemohla uvěřit. James se objevil s košíkem a dekou. Rozprostřel deku pod Lily a nachystal jídlo a nabídl jí, aby si nechala chutnat. Dobrou půl hodinu nic neřekli, až najednou James vstal. Lily si myslela, že odchází pryč a najednou jí došlo, že tohle už nedopustí. Rychlostí blesku se postavila Jamesovi do cesty a objala ho a políbila.
"Co to děláš?" Zeptal se nechápavě a odstrčil ji.
"To co jsem měla udělat už dávno, ale já se bála, že bys mě odmítnul. Až po té události v lese jsem si uvědomila, jak moc tě miluju a chci být s tebou. Prosím Jamesi , odpusť mi to."
Vyhrkla ze sebe Lily a čekala, co se bude dít.
James se jen usmál, chytil ji do náruče a políbil ji. V první okamžik Lily ztuhla, ale po chvilce ho objala kolem krku a polibek mu vrátila. Líbali se dost dlouho, aniž by si uvědomili, že za nimi někdo stojí a tleská. Když se Lily a James, pořád v objetí otočili, uviděli Remuse, Siriuse a Petera jak se šklebí a tleskají.
"Co tady zase děláte?" Vyhrkl James.
"Chceme taky piknik." Rozčiloval se Sirius.
"Tichošlápku nech toho." Domlouval mu Remus, ale taky se s chutí díval na ty hory jídla a šampus, který vypadal tak chutně.
"Tak pojďte k nám." Pobídla je Lily.
"Aspoň to s námi můžete oslavit."
"A co?" Zeptali se všichni tři najednou.
"No přece to, že jsme se dali s Jimmym dohromady, ne?"
James jen vykulil oči, přišel k ní, objal ji kolem pasu a políbil ji.
"Miluju tě Lilian Evansová."
"Já tebe taky Jamesi Pottere."
No a tak skončila nebo vlastně začala pohádka o splněné lásce. Čas šel dál, Lily a Pobertové úspěšně dostudovali a po škole se chystala svatba. A jak to pokračuje dál, to byste měli vědětJ
 


Komentáře

1 Lily Lily | 13. listopadu 2011 v 11:26 | Reagovat

Nemm slov. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama