Zklamal jsi ...

28. listopadu 2010 v 20:19 | Moreen |  Moreen - jednorázovky
   "Tak líbí se ti James nebo ne?" dotírala Lucy.

   "Co ti mám říct?" bránila jsem se. "Někdy je vážně hrozně otravnej, ale jindy je zas milej a-"
   "A ty ho máš ráda, Lily," rozumovala moje nejlepší kámoška.
   Pokrčila jsem rameny - no comment.
  "Ale to je skvělý," zaradovala se Lucy. "Tak teď pojď laskavě se mnou a koukej přijmout jeho pozvání do Prasinek," organizovala hned Lucy a táhla mě ven.
   Překvapilo mě, že ví, kam má jít. Ale raději jsem se neptala. Po chvilce mi stejně docvaklo, že to měla všechno předem promyšlený. Jo, já vím, měla bych na ní mít vztek. Jenže když já to neumím, nedokážu se na Lucy zlobit víc než pět minut.
   Vlastně když si to tak vezmu, asi jsem ráda. Lucy mě dokopala k tomu, abych konečně řekla nahlas to, co bych si jinak nikdy nepřipustila. Asi jsem se zabouchla do Jamese Pottera. Je to šílený, ale asi to tak bude.
   "Tak kam mě to vedeš?" zeptala jsem se zvědavě.
   "Počkej, však uvidíš," děla tajnůstkářku Lucy.
   No bezva, to je celá ona. Doufám, že to aspoň bude stát za to. A taky že stálo. Jen, co jsme vyšly za roh, naskytla se nám opravdu nevídaná podívaná. O roh se opíral divoce se líbající pár. Nějaká blondýna, tuším, že ze šesťáku, se plazila po tmavovlasém klukovi, kterému nebylo vidět do tváře.
   "To se mám dívat na Blacka?" zeptala jsem se se zdviženým obočím. Lucy se totiž zastavila, tak jsem předpokládala, že jsme na místě. Jenže její výraz byl opravdu hodně překvapený.
   "Lucy?" snažila jsem se na sebe upoutat její pozornost. Ale marně. Třeštila oči na ty dva, co stáli před námi.
   Otočila jsem hlavou, abych zjistila, co je na nich tak zajímavého. NÉÉÉÉÉÉ! Křičelo všechno uvnitř mě. Moje srdce se právě rozpadalo na tisíc malilinkatých částeček, protože ten kluk byl James. Můj JAMES. MŮJ JAMES!!!!
   Zřejmě jsem vyjekla nahlas, protože mě Lucy popadla za loket a táhla mě pryč. Tohle jsem asi neměla vidět. Lucy mě pořád uklidňovala a blekotala něco v tom smyslu jako "To určitě není tak jak to vypadá".
   Najednou jsem si uvědomila, že mi po tvářích stékají slzy. Bylo mi to jedno. V tuhle chvíli jsem jen cítila hroznou bolest. "Jak mi to mohl udělat, Lucy? Jak jen mohl? Tolik let mě otravoval a nenechal se odstrašit. A teď, teď, když ho opravdu začínám mít ráda, tak se na mě takhle vykašle? Že to není pravda, Lucy, viď, že ne? Že to nebyl on? Ne, to nemohl být on. Tohle by mi přeci neudělal. Proboha, vždyť je to Potter. Ten Potter, co mě každý den otravuje s tím, jestli s ním nepůjdu na rande. Přeci by to teď nevzdal, že ne? Lucy?" otočila jsem se zoufale na svou kámošku, která mě pořád podpírala a pomalu vedla do Nebelvírské věže. "Že to není pravda?" dožadovala jsem se odpovědi.
   "No, Lily," podívala se na mě smutnýma očima, "podle mě to byl jen nějakej omyl. Třeba, třeba-" hledala rychle nějaké vysvětlení, "třeba se na něj ta káča prostě vrhla. Jo, to je ono! Ona se na něj vrhla a než se James stačil vzpamatovat a odstrčit ji, tak jsme odešli!" vykládala mi svoje teorie.
   Chabě jsem se na ni usmála. Ona je fakt zlatá. Možná to opravdu nebylo tak, jak to vypadalo. Třeba byl James překvapený zrovna jako my dvě. Možná... Ale to jsou jen dohady, Evansová! Nesmíš se s ním trápit. Přežila jsi to bez něj sedmnáct let, přežiješ to i dál. To se sice hezky říká, ale hůř dělá. No co, nikdy ses nevzdávala, Lily, tak to nevzdávej ani teď. Ono to nějak dopadne. A teď se uklidni. Tak hezky, výdech, nádech, výdech, nádech..
   "Už je to dobrý, Lucy," usmála jsem se na ni smutně. Otočila ke mě ty svý krásný hnědý oči a já v nich spatřila lítost. Kamarádka si pravděpodobně dávala za vinu celou tuhle událost, to ona mě tam zatáhla. "Nemusíš si to vyčítat."
   "To jsem ráda," vydechla úlevou. "Nezahrajeme si Tchoříčky?" zeptala se mě podstatně veseleji.
   "Vlastně proč ne?" přikývla jsem a sedla si ve společence do křesla. Lucy odběhla pro Tchoříčky a já na ni čekala.
   V tu chvíli se otevřel průchod do místnosti a dovnitř nakráčel Potter. "Nazdar, Evansová, co tak smutně?" pozdravil mě a začínal se přibližovat. "Nechceš společnost?" nabídnul se velkolepě.
   "Radši si to běž zkoušet na tu blondýnu," odpověděla jsem zatrpkle. Neměla jsem sílu se s ním hádat.
   "Jakou blondýnu?" zatvářil se nechápavě James. Ale pak mu asi svitlo, protože se mu na tváři usadil provinilý výraz. "Tys nás viděla?" zeptal se smutně.
   Lidi, já nemám slov. Takže to byla pravda? Jinak by se určitě začal bránit. Ale on po mě jen hází těma svýma smutnýma kukadlama a myslí si, že to tím vyžehlí.
   "Ale, Lily, takhle to nebylo, vážně ne." Aha, takže už se brání. To jsem zvědavá, co na mě vytáhne. Protože by musel najít vážně skvělou omluvu, abych mu ještě někdy mohla věřit. "No fakt, musíš mi věřit. Vždyť víš, že miluju tebe, Evansová." Zas ty oči. Já se z něj zblázním. Víte, jaký má James Potter oči? Krásný, čokoládově hnědý očiska. A teď mě s nima přímo hypnotizuje.
   "To jsem si taky myslela, Jamesi," přiznala jsem mu. Překvapeně se na mě podíval. Tohle ještě nezažil, vždycky jsem na něj jen ječela a nadávala mu s jeho příjmením, nikdy jsem ho neoslovovala Jamesi. "Jenže dneska jsi mě zklamal."
   "Počkej, co tím myslíš?" To jsem tomu zas dala. Teď si ještě domyslí, že moje city k němu už nejsou tak docela záporný. "Lily?"
   Překvapeně jsem zvedla oči. Takhle mi snad ještě nikdy neřekl. Vždycky jsem pro něj byla jen Evansová. To se muselo stát tohle všechno, aby mi mohl říct Lily? Ale musím uznat, že z jeho úst to zní vážně pěkně. Ach jo, Evansová, ty seš z něj fakt úplně hotová.
   Povzdechla jsem si. "Nic, Jamesi, co bych tím měla myslet? Možná se něco změnilo, víš? Už jsem tě začínala mít docela ráda, jenže ty jsi mě zklamal," sklonila jsem hlavu. Když už je to venku, tak ať všechno.
   "Ty mě máš ráda? Jsi si jistá, Lily? Protože jinak by to bylo krutý," díval se na mě s nadějí v očích.
   "Asi jo, mám tě ráda," připustila jsem. "Ale teď už ti nemůžu věřit," vynesla jsem závěr, který zaskočil i mě. Ale uvědomovala jsem si, že je to pravda. Teď už vážně nevím, jestli mu budu ještě někdy věřit. Měl na to sice úplné právo, vždyť já s ním nic nemám, nevím, proč by neměl mít jinou holku... Ale to je kec. Neměl to dělat! Ne když na mě minimálně třikrát denně řve pozvání na rande. "Ach jo, Jamesi Pottere, je to s tebou složitý," zašeptala jsem.
 


Komentáře

1 Lily Lily | Web | 29. listopadu 2010 v 18:17 | Reagovat

:-(

2 Lauren. Lauren. | Web | 12. listopadu 2011 v 20:14 | Reagovat

Jsem zklamaná :-(  O_O

3 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 4. května 2012 v 18:07 | Reagovat

Néééé!!!! Takhle to nemělo skončit! Měla mus skočit kolem krku a dát si s ním pořádnou pusu! Ale ne takhle! To je vážně chyba v Matrixu!!! :-(  :-(  :-(  :-x  :-x  :-x  ???  ???  ???  O_O  O_O  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama