Ani ty mě nezastavíš, tati!

5. prosince 2010 v 16:08 | Angie |  Angie - jednorázovky
No, tak popravdě. Přiznávám, tuhle jednorázovku mám moc ráda. Je to podle mě jedna z nejlepší, jaké jsem napsala.

Dva muži. Nepřátelé na život a na smrt. Jedna žena. Prvního miluje více, než druhého. Druhého miluje více, než prvního. Tak pro kterého se rozhodne?



(Předpokládejme, že Sirius nikdy nebyl v Azkabanu….)

10. července, 1990
Nebylo nad ranní projížďku na motorce. Sirius miloval závody s větrem. Ale nejen to. Samotná jízda mu dávala pocit té největší volnosti. Té, po které tak toužil, která mu během dětství a dospívání nebyla dopřána. Ovšem jen do doby, než utekl z domu a nastěhoval se k Potterovým, k Jimymu.
Ach, vždycky ho zabolelo u srdce, když si vzpomněl na svého kamaráda. Na svého už devět let mrtvého kamaráda. Pořád se s tím nemohl smířit, pořád někde v hloubi duše si namlouval, že to není pravda. A roky plynuly a James s Lily se nikdy neobjevili, nepřekvapili ho a neřekli, že to byl jen nepovedený žert.
Skutečnost byla taková, že už se ani nikdy neobjeví a že to žert nebyl.
Siriuse smrt jeho přátel velmi tížila. Byli jako jeho rodina a on tak už neměl nikoho. Jen svou svobodu, Remuse, členy řádu, ale nikoho, jako byl James. A Peter, ten bastard! Však na něj taky dojde!
Přátele mu chyběli, ale teď měl zase mnoho volného času. Bylo mu úžasných třicet, potloukal se po klubech v Anglii a měl každou na kterou si ukázal. Všem se z něj podlamovala kolena, všechny ho chtěly.
A tak se Sirius stal vybíravým. Bez nadsázky mohl říct, že měl jen ty nejhezčí v Anglii. Daly se sbalit na ulicích, v klubech, na různých shromážděních, na koupalištích - ty byly jeho oblíbeným rajonem, na ranních projížďkách, v parku - tam chodil minimálně, navíc tam byly jen samé romantičky a to nebyl Siriův styl. On se nesnažil (nemusel se snažit), nejezdil pro ně s kytkou růží na bílém koni…on šel hned na věc.
Ve svém londýnském bytě se příliš nezdržoval. Pomocí kouzla ho udržoval stále pěkný, ale moc tam nepřebýval. Neměl důvod se tam vracet. Byl to jeho byt, nikoli domov. Domov tvoří nejmilovanější lidé a ty on ztratil. Neměl de facto nic, pro co byl žil. Možná pro sex a pro naději, že jednou bude zase vše v pořádku a on bude moct své přátelé pomstít. Touha po pomstě ho živila.
Většinou přespával u holek a žen, které kdesi sbalil. Vyhovovalo mu to. Chovaly se k němu jako k extra důležitému hostu. Jednou se podíval na venkov, pryč z Londýna, podruhé spal u nějaké Američanky, která měla restauraci v centru Londýna a potřetí byl třeba i v jižním Walesu.

Záře dlouhých blond vlasů ho udeřila přímo do očí. Nedaly se přehlédnout. Byly dlouhé až pod zadek, přírodní a slunce se od nich odráželo. Patřily té nejkrásnější holce, jakou kdy viděl.
Krásný nosík si nesla nahoře, pokožku měla bílou, rty plné. Byla krásná a věděla to. Sebevědomí jí určitě nechybělo.
V pravé ruce měla vodítko a vedla si na něm očividně štěně. Na sobě hřejivé rudé šaty, jenž obepínaly úžasnou postavu a na nohách sandály se zavazováním na lýtkách.
Nedělal to často, ale teď dokonce i přibrzdil, aby si ji mohl lépe prohlédnout.

Bůh! problesklo ji hlavou ve chvíli, kdy ho spatřila poprvé. Co jí to dalo úsilí, aby se na něj nepodívala! Anebo možná že se podívala, ale kdyby neměla vůli, zůstala by stát a zírala by na něj s otevřenou pusou.
Očividně nebyl stejně starý jako ona, ale více, jak pětadvacet mu být nemohlo. Byl tak krásný. Černé vlasy, uhrančivé oči, kožená bunda a motorka…pane bože, ta motorka!
Nikdy nechápala, proč ji muži na motorkách tak dostávají, ale opravdu si nemohla pomoct. Mnohokrát nad tím přemýšlela a možná to bylo tou nespoutaností a svobodou, která jen z jízdy na tom skvělém stroji vyzařovala.
Jí nikdy moc nebylo dopřáváno svobody. Protože byla v rodině kromě matky jediná dívka, byla sledována a hlídána na každém kroku.
Její otec jí miloval, dokonce ho podezřívala, že dokonce i o kapičku více, než jejího bratra. A to vždycky slýchávala babičku, že by bylo mnohem lepší, kdyby byla chlapec, mohla zdědit spoustu peněz a jméno, které mělo vliv všude. Alespoň v kouzelnickém světě.
Dlouze se na ni díval, přímo zíral a jí to nedělalo moc dobře. Cítila, jak jí rudnou tváře a pohlcuje horko. Pod jeho pohledem tála.
Nakonec se přinutila zrychlit. Už ho nikdy neuvidí, tak proč se jím vůbec zabývá? Pravděpodobně bude provdána za někoho čistokrevného a na toho mudlu by raději měla rychle zapomenout.
Jenže nemohla…

Sirius nebyl v životě někým tak okouzlen. První myšlenka, která mu prolétla hlavou byla ta, jaká je asi v posteli. Holt se mu myšlení rozkrokem nedalo upřít.
Musel ji znovu vidět. I kdyby ho to mělo stát cokoliv. Jenže kde?
Nevěděl o ní vůbec nic, kdo je, kde bydlí, s kým žije a co dělá. Věděl jen, že je nesmírně krásná.

10. července, 1990
Drahá Nymfadoro,
měla bych na Tebe prosbu. Když jsme se viděly naposledy, slíbila jsi mi, že mě jednou vezmeš na mudlovské koupaliště. Byla bych moc ráda, kdybychom si někdy teď vyšly. Jelikož mám už po škole, mám teď spoustu času. Doufám, že se ozveš co nejdříve.
Morgana

Písmo bylo úhledné. Přímo krasopisné. Vložila dopis do obálky a dala na něj pečeť. Začarovala ho proti tomu, aby si ho mohl přečíst někdo jiný. Pak k sobě zavolala svou bílou sovu a připevnila jí dopis k noze.
Přešla s ní pomalu po obrovském pokoji a otevřela okno. Venku už byla tma, jen pouliční lampy svítily, ale stále bylo teplo. Což se v Anglii moc často nestávalo a tak bylo potřeba si takového počasí co nejvíce užít.
Chvíli se dívala za letící sovou a pak okno zavřela. Lehla si na postel, ruce si dala za hlavu a s úsměvem na rtech přemýšlela o tom muži, kterého dnes viděla.
Nemohla se zbavit jeho obrázku, toho dokonalého obličeje…neustále ji pronásledoval.
Přemítala, jaké by to asi bylo, kdyby se s ním dala do řeči. Měla to udělat! Možná ho už nikdy neuvidí. Zmeškala svou jedinečnou šanci.
Nikdy příliš nevěřila na lásku na první pohled. Dnešek byl ale plný mnoha nových věcí, díky kterým zažívala nové pocity. Jednou věcí si ale byla jistá úplně.
Zamilovala se.

Sirius dnes výjimečně jel nocovat do svého bytu. Bylo to tam pořád stejné. Na kouzelníka docela moderně zařízené.
Jednu dobu, když ještě James s Lily žili, zvažoval, že si koupí menší domeček v Godrigově Dole, aby jim byl na blízku. Po jejich smrti už se nikdy do této čarodějné vesnice neodvážil vstoupit. Nemohl.
Vzpomínal na přátele často, dnes ale usnul se vzpomínkami na onu nádhernou ženu.
Když ráno vstal, dal si ledovou sprchu. Byl pevně rozhodnut ji najít.

Morgana seděla u toaletního stolečku a pročesávala si dlouhé vlasy. Dívala se na sebe do zrcadla a usmívala se.
Bylo to zvláštní. Už ho možná nikdy neuvidí a přesto vypadá, jako by s ním dnes měla domluvené rande.
Při pomyšlení, že je to opravdu nepravděpodobné se jí na čele objevila vráska. Co bude dělat? Musí ho najít!
Z přemýšlení jí vytrhl patron Nymfadory, který jí říkal, že dnes nemůže, ale že ji ono koupaliště klidně zavede. Pak ale bude muset jít.
Morgana se rozhodla i tak jít. Kdyby otec věděl, že jde někam, kde bude tolik mudlů, zavřel by ji doma a už nikdy ani na krok nepustil ven.
Rodičům řekla, že jde nakupovat do Příčné ulice. Bude se muset přemístit o hodinu dříve, aby si tak stihla něco koupit a pak rychle na smluvené místo s Nymfadorou.
Ach, kdyby tak její rodiče věděli. Kdyby jen tušili, že její nejlepší přítelkyní je Nymfadora. Dívka, která má jen půl kouzelnické krve. Zavrhli by ji, vyhnali.
Bylo to ale dobrodružné, dělala něco, co nesměla. Svým způsobem to pro ni byla jakási tajná vzpoura proti rodičům. Měla to v srdci. Tu rebelii.
Jak vzrušující mít před rodiči nějaké tajemství, ve skrytu duše nesouhlasit s jejich ideologií o čisté krvi. Nebo spíše fanatismem.
Její otec byl tím úplně posedlý. Přesto si ale nemohla stěžovat. Dával jí všechnu lásku, koupil jí na co si vzpomněla, staral se o to, aby měla jen to nejlepší a nejdražší oblečení, chránil ji před světem. Miloval ji nadevše. Vždycky byla jeho princeznou.
Jenže Morgana chtěla do světa. Chtěla poznávat lidi, mít spoustu přátel a možná i přítele. Vždyť jí už bylo osmnáct, rok byla venku ze školy! Měla načase.
Otevřela obrovskou skříň a vytáhla z ní plážovou zelenobílou tašku. Do ní dala osušku, knihu a nějaké jídlo a pití, které jí připravil jejich skřítek. Vybrala si velký slamák, zelené tričko, šortky a zeleno bílé žabky.
Na věci, které si dala do tašky použila zneviditelňovací kouzlo. Byla připravena vyrazit.

Sirius jezdil po Londýně, projel každý kout, který znal a pokaždé, když vjížděl do nové ulice nebo bulváru, doufal, že ji zahlédne. Ale nebyla nikde.
Rozhodl se tedy trochu rozptýlit. Vydal se na koupaliště, tam určitě sbalí nějakou pěknou holku, která bude ochotná. Angličanky samy o sobě byly velmi ochotné. Mnohem ochotnější než cizinky.
Zaparkoval před vstupem a zaplatil. Neměl sebou vůbec nic, žádné lehátko ani osušku, ale to mu bylo jedno. Nemusel se přece koupat. Stačilo zajít do tamějšího baru, zamrkat, usmát se…

Morgana se rozhlédla kolem sebe. Tolik lidí! Tolik mudlů! Děti s pokřiky skákaly do bazénu, plavčík na ně dohlížel, mladí se bavili a blbnuli, staří leželi na dekách a četli si knihy. Maminky se staraly o své malé děti, mazaly je různými krémy a dávaly kloboučky na hlavy.
Našla si jedno pěkné místečko pod stromem. Moc tam nesvítilo, ale to jí nevadilo. Podívala se do své ruky. Držela tam pravé mudlovské peníze, které jí dala Nymfadora a vysvětlila jí, co a jak.
Nasadila dechberoucí úsměv, který zdědila po matce a rozešla se ke svému místečku. Natáhla si obrovskou osušku a sundala oblečení, pod kterým měla plavky.
Byla nádherná. Štíhlá, ale malá. Měřila pouhých pět stop a tři palce a vlasy na ní tak vypadaly neskutečně dlouhé. Přes svou maličkost, byla dobře vyvinutá. Zadek trošku vypouklý, ne placatý, prsa akorát, nohy svalnaté, ale štíhlé.

Sirius zrovna pil. Když ji uviděl, zakuckal se. Musela to být ona!!! A on teď musí jít a musí ji sbalit.
Vstal z barové židličky a bundu si přehodil přes rameno, čímž okamžitě šly vidět jeho vypracované ruce, ramena, prsa a břicho, protože měl jen černé upnuté tílko. Na nos nasadil sluneční brýle. Celkově vypadal v roztrhaných džínách nenuceně dokonale. Nonšalantnost z něj vyzařovala.
"Můžu si přisednout?" zeptal se, potáhl si brýle níž a zvedl oči, aby si ji mohl prohlédnout. U Merlina! Tohle byl materiál!
Morgana zvedla hlavu od knihy. A málem dostala infarkt. Neodpověděla, jen se posunula, aby se tam vešel.
"Mám dojem, že jsem tě viděl včera. Mělas takové červené šaty a štěně, že?" sedl si vedle ní a rukama se zapřel.
Ááá, pamatoval si ji! Prokrista, netušila, co mu má říct.
Hodně často byla zvávána na rande, do Prasinek…byla zvyklá na pozornost opačného pohlaví. Vždycky si dokázala poradit, nějakou peprnou poznámkou je setřít, ale teď se nevzmohla na slovo. Byla jím tak okouzlená…a ty jeho ruce, svaly se jen rýsovaly, když se zapíral.
"Měla, " přikývla a schovala knihu. Bylo jí jasné, že dneska už si nepřečte ani řádek. "A tys nechal motorku kde?"
"Stojí venku, " pousmál se a kývl k bráně areálu. Měla úžasné šedé oči. Takové jako on. "Chceš se pak projet?"
Její srdce zaplesalo. Vždycky se toužila projet. Sice ho neznala, nevěděla ani jak se jmenuje, ale tohle odmítnout nemohla. "Jo, moc ráda…" sklopila oči.
Siriovi bylo už v první chvíli jasné, že tahle holka je nevinnost sama. Možná byla sebevědomá, ale byla taky šíleně stydlivá. Vraždná kombinace.
"Tak nač čekat? Půjdeme hned, ne? Stejně jsi nevypadalo na to, že bys chtěla plavat, "
Byla úplně vedle z jeho chování. Tak bezprostřední, tak spontánní…
Vyskočil na nohy a podal jí ruku. Bez námahy ji vytáhl na nohy a sledoval, jak se obléká. Anděl. Nic jiného než anděl. Začínal uvažovat, že si ji nechá déle, než míval ve zvyku.
"Jsi z Londýna?" začala se vyptávat.
"Jsem. A doufám, že ty taky." uculil se.
Usmála se. "Nezklamu tě, jsem. Sice ne přímo z centra, ale dá se říct, že bydlím hodně blízko něj." řekla a vzpomněla si na rodiče. Co by asi tomu řekli? Sedá s někým úplně cizím na motorku a ani neví, kde ji ten člověk poveze. Bylo to tak lehkomyslné…a ona chtěla na chvíli být lehkomyslná!
Neznala ho, ale věřila mu. Risk je zisk.
"Tak to já mám byt přímo v centru. Máš ráda západy slunce?" zastavil se před motorkou.
"Prosím?" zeptala se. "No, ano…já…tam, kde bydlím, tak moc západ slunce vidět nejde, proč?"
"Znám jedno úžasné místo. Bude nějakou chvíli trvat, než tam dojedeme, ale měli bychom to stihnout. Chceš jet?"
Tak i tak už byla v průseru. Tak proč by nejela?
"Jasně. Budu pevně doufat, že tohle není pokus o únos, " zašklebila a sedla si na motorku za něj. Chytila se ho kolem pasu a myslela, že jí srdce snad vyskočí z hrudi. Tak šťastný pocit v životě nezažila.
Ona totiž taky nikdy v životě neseděla na motorce s tím nejhezčím mužem, jakého kdy viděla.
"Neměj strach. Co bych s tebou dělal?" zasmál se, i když měl velmi jasnou představu.
"Něco by se určitě našlo." prohodila a Sirius jen přemítal, jestli tím měla na myli to samé, co on.
"A jak se vůbec jmenuješ? Abych věděl, koho to unáším, " otočil se na ni.
"Morgana, " zašeptala mu zastřeně do ucha.
"Sirius, těší mě." usmál se, nastartoval motorku a přemýšlel, kde už to jméno slyšel.

Morgana z domu unikala téměř denně. A vždycky kvůli jedinému cíli. Siriuse.
Bylo to už týden, kdy se scházeli. Vysvětlila mu situaci s rodiči a on to chápal. Vždycky ji čekal o tři ulice dál.
Nikdy nebyla šťastnější. S ním se zdálo být všechno jednodušší, než doopravdy, s ním se smála, povídali si, projížděli se na motorce, většinou skončili někde v klubu a ona si užívala závistivých pohledů jiných žen. Patřil totiž jen jí.
Za celý týden spolu ještě nespali. Věděla ale, že jednou to přijít musí. A ona to chtěla dneska. Sama sobě se divila, jak je iniciativní.
Měla ale problém. Měla jakýsi pocit, že její rodiče něco tuší. Tuší, že jim něco tají a že dělá něco, co oni by jí v životě nedovolili.
"Morgano? Můžeš na chvíli? Chci si promluvit, " zaklepal jí otec na dveře, zrovna, když se chystala ven.
"Jistě, tati!" zavolala a hned vstala. Otevřela dveře a pustila ho dál.
"Děje se něco, drahoušku?" zeptal se starostlivě a posadil se k ní do křesla.
"Ne, proč? Všechno je v pořádku." řekla a namazala si tělovým krémem ruce.
"Víš, poslední dobou se mi zdáš nějaká jiná. Často chodíš pryč, s matkou ani nevíme kde." stěžoval si.
"Tatínku, je mi osmnáct. Chodím se bavit. A máš pravdu, jsem jiná, šťastnější, " usmála se a začala si zaplétat dlouhý cop.
"Ty jsi nebyla předtím šťastná?" zadíval se na ni. Měl obrovskou chuť ji zakázat kdekoliv jít. Chtěl ji mít na očích. Co kdyby se jí něco stalo? Nedokázal si představit svůj život bez své malé princezny…tak moc pro něj znamenala.
"Ale tati! Ty moc dobře víš, že byla a stále tady jsem šťastná. Jen tam venku…tam je to jiné. Jiné štěstí, jiná radost. Lidé, přátelé…chodím ven se svými kamarádkami z Bradavic, potkáváme další kouzelníky, přátelíme se…na tom není nic špatného. Potřebuju kamarády, tys je taky měl."
"To je pravda, miláčku. Promiň, byl jsem paranoidní. Hlavně se ale nebav s těmi mudlovskými šmejdy a krvezrádci, ano? To bych ti nikdy neodpustil!" řekl ostřeji a vstal.
Ach bože! Kdyby tak její otec věděl, že ve skutečnosti se schází s mudlou a dneska s ním bude i spát. Zabil by ji.
"To mi nemusíš připomínat, tati." řekla zhnuseně, i když to cítila jinak. Mudlové byli přeci taky jen lidé.
"Výborně. Dobře se bav, Morgano, " popřál jí a byl na odchodu.
"A tati?" počkala, až se otočí. "Dneska zůstanu u jedné z kamarádek přes noc. Uděláme si takovou dámskou jízdu, víš…lakování nehtů, experimenty s vlasy, možná se v noci proletíme na košťatech, někde v lese…"
Věděl, že jeho dcera lže. Vždycky to poznal. Ale kdyby jí to nedovolil, nikdy by nezjistil, co vlastně dělá a kde chodí. Nechá ji žít v přesvědčení, že jí věří.
Nebylo mu proti srsti ji nechat sledovat. Bylo to pro její bezpečí.
"Chápu. Jak jsem řekl: dobře se bav, " usmál se a zavřel za sebou dveře.
Morgana příliš čisté svědomí neměla, nechtěla otci lhát. Ale k Siriovi ji to prostě táhlo, jako nikdy k nikoho a ničemu jinému. Musela ho zase vidět.
Převlékla se do toho nejlepšího prádla jaké měla, nasoukala se do úzkých džínů, přes hlavu přetáhla tmavě modré tričko, zapnula si černou mikinu, nazula tenisky a vyrazila do ulice, kterou pomalu ale jistě pokrývala tma.
"Ahoj, " usmála se a na přivítanou ho políbila.
"Ahoj, miláčku…tak kde zajedeme dneska?" ptal se, zatímco si sedala za něj na motorku.
"Třeba k tobě do bytu? Dneska se mi opravdu nikam nechce, " povzdechla si a chytila se ho kolem pasu. V jeho bytě ještě nebyla a navíc dneska se s ním hodlala vyspat.
"Noo, " protáhl zamyšleně. "Vaše přání je mi rozkazem, princezno, "
"To mě těší, " řekla a opřela si hlavu o jeho záda. Pak se vydali na závod s větrem.

"No né! Máš to tady krásné!" rozhlížela se okolo sebe. Bylo tam mnoho mudlovských věcí, které neznala. Hlavně v kuchyni.
"Díky. Půjdu do sprchy, nechceš uvařit kávu?"
Morgana vůbec netušila, kde a jak se káva vaří. Nebýt Nymfadory, asi by nevěděla, co to káva je. Bylo jí jasné, že jednou bude muset s pravdou ven. Ale kdy? Teď nebo až potom, co se spolu vyspí?
"Musím ti něco říct…ale nesmíš se smát, " začala.
"Copak?" Už chtěl odejít, ale její tón byl vážný.
"Možná se ti to bude zdát neskutečné, směšné, jakékoli, jen ne asi reálné. Já jsem…jsem čarodějka, umím kouzlit, " přiznala se a čekala hurónský smích. Určitě ji bude považovat za blázna! Neměla mu tu raději ani říkat…už ji nebude chtít vidět.
"Proč jsi to neřekla hned? Raději si dáme máslový ležák nebo dýňovou šťávu, co ty na to?" zubil se na ni. Překvapeně zalapala po dechu.
"Ty…ty jsi…ty jsi taky kouzelník?" koktala vyjeveně.
"Jsem." usmál se. "Jsi ráda?"
"Ani nevíš jak!" zasmála se. "A kde ten ležák máš, co?"
"Je tam, v té skříňce. Já jdu do sprchy, za chvíli jsem tady." řekl a zmizel v jedné z místností.
Morgana se dala na obchůzku. Ještě předtím vytáhla ze skříňky dva ležáky a pak se i s nimi v ruce vydala po bytě hledat ložnici. Jako druhé vyzkoušela dveře, kterými Sirius zmizel. Pomalu je otevřela a spatřila obrovskou ložnici zařízenou v béžovo - červené barvě. Byly tam ještě jedny dveře, pravděpodobně koupelna, protože slyšela téct vodu.
Položila oba ležáky na noční stolek, rozestlala a bleskově ze sebe sundala všechno, kromě prádla. To chtěla nechat na něm.
Lehla si do postele a čekala. Když vyšel ven, málem se jí zastavilo srdce. Byl nádherný. Vlasy měl mokré, tělo taky a kolem pasu měl jen omotaný ručník.

Sirius se zarazil. Tohle nečekal. Morgana vždycky vypadala tak nevinně. Buďto tak jen vypadala nebo ho milovala tak, že se rozhodla s nevinností přestat.
Vstala a šla k němu.
"Morgano - "
"Psst!" dala mu ukazováček na rty. Vzhlížela k němu, byla maličká. "Nic neříkej, ano? Vůbec nic, " řekla a táhla si ho k posteli.
Lehla si a pak ho za ruku stáhla na sebe. Byla ráda, když mu viděla ten chtíč v očích. Chtěla ho stejně tak. Milovala ho.
Jedna ruka mu stačila k tomu, aby ji zbavil podprsenky a odhodil ji. Morgana moc práce neměla, jí stačil odvázat ručník. Stáhl z ní to krajkové nic a zadíval se jí do očí.
Měla pocit, jako by ji provrtávaly skrz na skrz. Jako by jí viděl až do duše.
"Co je?" nevydržela to a zeptala se.
Miluju tě!, chtělo se mu zakřičet, ale ovládl se.
"Nic, zlato, nic…" políbil ji na tvář. Byla anděl, jeho anděl.
Automaticky roztáhla nohy, aniž by si to uvědomila. Sirius nespěchal, měl pro ni celou noc. "Sakra, Morgano!" zakřičel, když se do ní zanořil úplně. Cítil to a taky viděl, jak jí obličej opanovala na chvíli bolest.
"Co se stalo?" zeptala se. Udělala snad něco špatně?
"Ale ty to dobře víš! Neřekla jsi mi, že jsi panna! Nemuseli jsme…teda, dal bych si alespoň záležet!" obořil se na ni a začínal toho litovat.
Tohle se mu ještě nikdy nestalo. Byla to první panna, kterou měl. A Sirius neměl rád neočekávané věci, proto ho to trochu emotivně vzalo.
Nechtěl jí způsobit žádnou bolest. Nechtěl, aby se k něčemu kvůli němu nutila. Vždyť ona byla tak krásná, nevinná…kdyby se oblékla do bílých šatů, vzlétla by do nebe.
"Promiň, ale nespím se všemi na potkání. A nemusíš si vůbec nic vyčítat, já jsem to chtěla a jestli to přestaneš kazit takovými propovídkami, zvláště v téhle situaci, možná ještě budu mít na co vzpomínat." zamračila se na něj. Teď se mluvení nehodilo. Koneckonců, nebylo to nic hrozného. Zas tak to nebolelo, byla to jen chvilka takového tlaku a pak už nic.
Nemohl se na ni zlobit. Na to ji moc miloval. Políbil jí na tvář. "Omlouvám se, promiň, " zašeptal a odhrnul jí vlasy z čela.
Usmála se, už nikdy ho nechtěla opustit.
Nakonec ze spánku neměli nic. Promilovali se celou noc…a pořád to bylo lepší a lepší.

Usnula až k ránu. A taky se brzy vzbudila. Posadila se, přikrývku si držela na hrudi a dívala se na Siriuse, jak klidně spí. Nelitovala toho včerejška, nelitovala ničeho. Byla konečně jednou zase šťastná.
Zašla do koupelny a osprchovala se. Když se vrátila do ložnice, Sirius tam už nebyl. Zašla do kuchyně a viděla ho jen v teplácích, jak stojí opřený o linku a pije vodu.
Zvedla přikrývku a po špičkách k němu šla. Když byla u něj, chytila ho kolem pasu a líbala ho na záda.

Sirius měl pořád trochu výčitky svědomí. Jenže když se otočil a viděl, jak se na něj culí, usoudil, že to asi opravdu chtěla. Ale měla mu to říct…
"Morgano?"
Vzhlédla a přitulila se k němu ještě více. "Ano?"
"Kolik ti vlastně je?" zeptal se.
"Osmnáct, proč?"
"Prokrista!" zakřičel a otočil se k ní zády. Ruce položil na linku.
"Co je zas tohle?" nechápala. Už ji to štvalo…co na ní bylo špatného?
"Jsi na mě moc mladá!" řekl a ani se neotočil.
"Děláš si legraci, viď že jo?" zasmála se.
"Ne, zlato. Je mi třicet, " řekl a pomalu se na ni otočil.
Dvanáct let…Ježíši Kriste, co ho to zase popadlo? Měl se zeptat, kolik jí je…netrápilo ho to teď, dokázal si představit život s ní, ale až jemu bude padesát, tak jí nebude ještě ani čtyřicet. On už se pomalu na nic nezmůže, zato ona teprve začne v té době žít.
"Víš, že mě to ale vůbec nezajímá? Na tom absolutně nezáleží. Může se stát, že zítra umřu, tak proč nemám být s někým koho miluju? Jen proto, že je starší? Nech toho, prosím."
V něčem měla vlastně pravdu. Žije přece jen jednou. A ji miluje. Nenechá si ji nikým vzít.
"Morgano, vezmeš si mě?"
Byla v šoku. A co její otec? Nemůže ho takhle postavit před hotovou věc, to by nešlo. "Cože?!" vyhrkla. "Víš, mí rodiče si pro mě vždycky představovali někoho čistokrevného, nejsem si jistá, jestli by souhlasili."
Morgana, náctiletá Morgana. Přenádherná, ale malá s úžasnými a dlouhými blond vlasy, s šedýma očima, rok narození 1972. Čistokrevná, její rodiče jsou maniaci po čisté krvi, chtějí ji dobře provdat a bydlí o tři ulice dál, než tam, kde ji obvykle čekávám? Jaké je její příjmení?
"Kdo jsou tvoji rodiče?" zeptal se. Pomalu mu začínalo svítat.
"Lucius a Narcisa Malfoyovi…promiň, že jsem ti to neřekla dřív, ale neptal ses. Víš, oni na mě hodně dohlížejí a já nevím, jestli by nám to prošlo, což samozřejmě neznamená, že bych si tě nechtěla vzít. Právě naopak, Siriusi - " náhle se zarazila. Viděla jeho výraz. "Siriusi - Sirius. Sirius Black. Ten Sirius Orion Black. Jsi to ty?" zeptala se a měla na krajíčku. Tak moc doufala v negativní odpověď. Nemohl to být přece strýc z druhého kolene její sestřenice Nymfadory! A tudíž vlastně i její…
Ten Sirius Black. Krvezrádce, děvkař. Ostuda rodu Blacků, zahazuje se s mudlovskými šmejdy, nenávidí svou rodinu a samotného Temného pána také. Jako jediný Black chodil do Nebelvíru, jedinou Andromedu má rád a navštěvuje ji, je to špína, která není hodna nosit jméno Black…jeho matka ho v mládí trestala za neposlušnost. Nenáviděla ho, oba rodiče se viděli v jeho mladším bratrovi…
Všechny tyhle věty, slova, vzpomínky se Morganě honily hlavou. To všechno o něm slyšela. O TOM Siriusi Blackovi…o svém vzdáleném strýci, se kterým spala.
"Je mi líto, Morgano, ale jsem." řekl tiše.
Sakra, byl to její vzdálený příbuzný…spala s ním a co hůř, miluje ho…
"Musíš odejít, " přikázal jí. Jenže ona ho opustit nechtěla. Už se nic nedalo vrátit zpátky a ona ani nechtěla, aby se vrátilo.
"Kašlu na to, chci zůstat!" Bylo to vůbec poprvé, co mu odporovala. Vždycky našli kompromis nebo ve většině případů se shodli. Teď ale byla skálopevně rozhodnutá zůstat.
"Morgano, Lucius mě ze srdce nenávidí. Jsme nepřátelé na život a na smrt. Já nenávidím jeho, on mě. Je na špatné straně, já na té dobré. Je Smrtijed a já člen Fénixova řádu. Až zjistí, že jsem se vyspal s jeho dcerou a mou vzdálenou příbuznou, zabije mě ani nehvízdnu."
Když ji to tady tak vykládal, napadlo ho to nejhorší. Co když zabije i Morganu? To nemohl dopustit. Netušil jaký je Lucius otec, ale bude na ni dávat pozor.
"Dneska řeknu otci, že si tě vezmu." řekla tvrdohlavě. "A nechci nic slyšet, utečeme spolu, někam daleko. Pryč z Anglie a už se sem nikdy nevrátíme!"
"To se lehce říká! Nemůžeš to Luciusovi říct, zabije tě!" Teď cítil opravdový strach. Moc mu na ní záleželo. "Miluju tě, Morgano. Nechci, aby ti ublížil, "
"To on neudělá, zase tak silný není. Miluje mě nadevšechno a já miluju jeho. Miluju ale i tebe…"
"Nechci, aby ses rozhodovala mezi svým otcem a mnou, " zadíval se na ni.
"Já se rozhodovat nebudu. Rozhodl jsi to ty…chceš si mě vzít, miluješ mě. Už není co řešit, Siriusi. Rozhodl jsi za nás všechny a mě se tvoje rozhodnutí líbí. Já budu následovat tebe. Protože kdybych si vybrala tátu, tak ten by mi našel muže. Ale vím, že už bych žádného nedokázala a nechtěla milovat tak jako tebe. Byla bych nešťastná. Což se mi s tebou nemůže stát. Ty jsi někdo, s kým chci strávit zbytek života, "
"Morgano, to je sice hezké, jsme na tom úplně stejně, ale to nejde. Ty a tvůj otec jsme dvě neslučitelné věci, jako oheň a voda a ty stojíš mezi námi. Nechci, abys to schytala ty, jako prostředník. Běž domů, za rodinou a raději na mě zapomeň, "
Morgana byla přesvědčena o tom, že to nemyslí vážně.
"Víš co, Siriusi?" odstoupila od něj o tři kroky. "Dobře se podívej a pak mi řekni, že už mě v životě nechceš vidět, " požádala ho a škubnutím ruky se sebe strhla přikrývku. Sjela po jejím těle dolů a ona tam stála a dívala se mu přímo do očí.
Nebylo to fér, věděla to, ale nemohla jinak. Tohle bylo nejúčinnější. Viděla, jak sevřel ruku v pěst.
"Mor-ga-no!" usekával rozzuřeně a pak se k ní vrhnul. Objal ji a políbil do vlasů.
"Je rozhodnuto. Dneska přijeď až před náš dům." zašeptala a ještě chvíli se nechala objímat.

Uběhlo pár minut, co odešla, když uslyšel zvonit zvonek. Musela to být ona, asi něco zapomněla. Siriuse totiž nikdo jiný nenavštěvoval.
Sotva otevřel, zakymácel se až si musel kleknout na koleno. Ale ne pod vlivem nějakého kouzla, ale pod pořádnou ránou pěstí.
"Jestli si myslíš, že mi ukradeš dceru, jsi na omylu, Blacku!" zavrčel Lucius, chytil ho za tričko a vytáhl na nohy. Přitiskl ho ke zdi. "Už se k ní nikdy nepřibližuj, je ti to dost jasné? Nenechám se o ni připravit takovým šmejdem, jako jsi ty! Zaslouží si někoho lepšího!"
Sirius ho chytil za zápěstí a odtrhl je od sebe a svého trička. "A ty si myslíš, že nějaký tyranský maniak po čisté krvi a Smrtijed je něco lepšího, než já? Nebuď naivní, Malfoyi! Morgana si vybrala sama, nesnažím se ti ji ukrást. Vždycky to bude tvoje dcera, ale musíš tolerovat to, co chce ona. A to jsem já, "
"Já nemusím tolerovat vůbec nic, ty šmejde!!!!!!!!!" zařval Lucius a zase mu vrazil.
"Ovládej se trochu, Malfoyi! Zeptal jsem se Morgany, jestli si mě vezme a ona souhlasí. Jela domů, teď si balí. Být tebou, přemístím se raději za ní, řeknu jí, co pro mě znamená, jak ji miluju a popřeju jí štěstí do života. Jestli to nevidíš, nechápeš, tak teď JE šťastná! Nevšiml sis? Nebraň jí v tom být šťastná, protože to otcové, kteří své děti milují, nedělají. Ti je podporují v jejich rozhodnutí, i když se to třeba odlišuje od představ jich samotných!"
"Blacku, děti nemáš, tak mě nepoučuj, jak mám vychovávat a co mám dělat s těmi svými. Zkrátka a dobře, už se s ní nikdy neuvidíš, nech ji na pokoji. Tohle je varování, pak tě zabiju, " řekl Lucius a zmizel tak rychle, jako se objevil.

"Morgano? Jsi tam?" klepal na její dveře. Byly to už tři hodiny, kdy se vrátil od Blacka a musel přemýšlet. Změnil mnoho názorů, ale za tím jedním si stále stál. Už se nikdy nesmí setkat.
Přehodnotil takřka vše. Rozhodl se, že nechá Morganu, ať si sama muže vybere, samozřejmě bude muset splňovat určité podmínky. Ale nemusí to být Smrtijed.
"Jsem, tati. Pojď dál, je odemčeno, " řekla a bylo jí jedno, že otec uvidí tu sbalenou tašku ležící na posteli.
"Někam jedeš?" zeptal se Lucius, i když přesně věděl kam. Právě se plnila jeho noční můra.
"Odjíždím se Siriem. Chci si ho vzít, " Nevěřila tomu, že to opravdu před otcem řekla! Bylo k neuvěření, jak to všechno nabralo rychlý spád.
"Ne, na to můžeš zapomenout!" vykřikl Lucius. "Už se s ním nikdy neuvidíš, Morgano, to ti přikazuju!"
Sebrala tašku a mířila ven z pokoje. "Ne, tati, ty už mi nemáš co přikazovat. Jsem dospělá, můžu si dělat co chci."
"Morgano, vrať se!" zakřičel a vyšel ven z pokoje. Následoval ji po schodišti dolů. "Nemůžeš jen tak odejít, jsem tvoje rodina, patříš k nám!"
"Morgan, ty někam jdeš?" zeptala se tiše Narcisa a vedle ní stál Draco.
"Ano, mami. Jdu žít svůj šťastný život, " usmála se.
"Morgan, prosím, nedělej to!" žádala ji matka. Lucius se na všechny tří díval od schodiště. Věděl, že už to nemá cenu. Přesto to nemohl přenést přes srdce a nedokázal se s tím smířit. Proč zrovna Black, sakra?!
Jistě, mohl ho nechat zabít. Mohl ji doma uvěznit proti její vůli, mohl zařídit, ať se mu něco stane, mohl cokoliv, ale stále doufal, že ji dokáže přesvědčit.
"Možná by tě zajímalo, Cisso, že její vyvolený je tvůj bratranec Sirius - ten šmejd!"
"Promiň, mami, ale já půjdu, " zašeptala. Pak se otočila na otce. "Miluju ho, tak ho laskavě neurážej!"
"A nás nemiluješ, když chceš odejít?" zeptal se Draco. Morganu začaly v očích pálit slzy.
Dřepla si k němu. Bylo mu deset, nechápal to. Věděl, že je někdo, že jeho jméno znamená hodně, ale Morganiny životní hodnoty nechápal. Ty nechápal ani její otec. "Dráčku, bráško…miluju vás, všechny strašně moc, vždycky budu a nikdy na vás nezapomenu. Ale objevil se i někdo jiný, koho Morgana miluje a chce být s tím člověkem. Chce žít svůj život a chce mít vlastní děti. Budu ti psát, ano? Až budeš příští rok ve škole, budeme si psát. A slib mi, že budeš na mamku dávat pozor, ano? A na taťku samozřejmě taky, " usmála se na něj a pohladila ho po vlasech.
"Budu, " špitl. "A budeme si psát, "
"Můžeš si vzít i můj pokoj, jestli chceš. A taky doufám, že se postaráš o Drákulu. (pozn. to štěně) Mami, prosím tě, nedívej se na mě tak…nemůžu za to, že ho miluju."
"Je to tvůj život, Morgano, " řekla Narcisa. "Nebudu ti do něj mluvit, děvčátko. Jen snad ti řeknu, že tě miluju, tak na to nikdy nezapomeň, " řekla a políbila ji na tvář. Pak vzala Draca za ruku a odešla s ním nahoru.
"Morgano Malfoyová, nedělej to!" Lucius už nekřičel, nepřikazoval, on ji prosil.
Zaslechla zvuk motorky. "Ani ty mě nezastavíš, tati! Chci žít svůj šťastný život…neznamená to ale, že na vás zapomenu. Miluju tebe, miluju mámu, miluju Draca. Ale se Siriem chci žít, tak se s tím smiř, " řekla, vzala tašku do ruky a chvíli se na něj dívala.
Očekávala pochopení, očekávala, že ji obejme a popřeje štěstí, toužila po tom, aby jí odpustil a řekl, jak svou princeznu miluje. Ale nedočkala se.
Vyběhla z domu a nasedla za Siriuse.
Lucius to všechno sledoval. Bylo mu to všechno tak líto, ale on měl nějakou hrdost a přesvědčení. A ta neopouštěl.
Sirius nastartoval. Se slzami štěstí i smutku vyjela vstříc novému šťastnému životu.
Ukradl mu milovanou dceru. Jednou ho za to zabije…
 


Komentáře

1 Kallia Kallia | Web | 7. prosince 2010 v 11:27 | Reagovat

wow, moc pěkná povídka :)) líbilo se mi to, i když představa, jak Lucius jen tak pouští svojí dceru, je trochu šílená... ale zase Malfoyovi nejsou takový psychopati jako někteří z čistokrevných... :D

2 Betka Betka | Web | 7. prosince 2010 v 18:37 | Reagovat

Veľmi pekná poviedka, naozaj. :)
Rada by som Vás pozvala na moju prvú komentávorú poviedku o Záškodníkoch. Prosím, nechcem si robiť reklamu na blog, ale je dosť možné, že sa do tej poviedky nikto nezapojí. :-(

http://prirodnebytosti.blog.cz/1012/1-komentarova-poviedka

3 Shadowofhope Shadowofhope | Web | 1. srpna 2011 v 19:24 | Reagovat

strašne pekná :D :D rada čítam tieto poviedky a sama som sa do toho poriadne zakusla :D :D

4 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 4. května 2012 v 22:45 | Reagovat

Tvé povídky jsou nádherné a tahle je obzvlášť povedená!!!! Vážně skvělá!!!! Prostě dokonalá!!! :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama