Nikdy nezapomeneš!

2. prosince 2010 v 19:18 | Angie
Dvojčata Blair a Fay byly krásné, oblíbené, chytré, milé, usměvavé a čistokrevné. A pak se to stalo! Něco, na co nikdy nezapomenou! Něco, co navždy pohřbilo jejich štěstí.
Blair a Fay nastupují do Bradavic podruhé a naposledy. Nastupují do sedmého ročníku.
Motto k povídce: Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít...



Fay se cpala přes spoustu lidí a očima hledala Jamese.
"No, tak, dělej, Blair! Pospěš si!" Blair se cpala těsně za ní a protočila oči.
"Já vím, že se těšíš na Jamese, Fay, ale nepřeháněj to, prosím!"
"A ty se na Siriuse netěšíš?" rýpla si Fay do dvojčete, kterému nebyla ani trochu podobné. Ale obě byly velice krásné.
Fay měla kratší, asi po lopatky lesklé černé vlasy a Blair měla dlouhou hnědou vlnitou hřívu až k pánvi.Fay měla oči šedé a Blair zelenomodré.
"Už jsem ti řekla, že s ním chodit nebudu! Je to jen kamarád!"
"Jak myslíš, ale on chce od tebe víc!"
"Ale já mu víc dát nemůžu a nechci!" volaly na sebe v davu lidí a cestu si razily lokty.
"Ale musíš uznat, že se ti líbí a je pěkný!"
"Co to vykládáš? Vždyť ty chodíš s Jamesem! Ale jinak máš pravdu, " dodala potichu, ale sestra ji slyšela. Vítězně se usmála. Vždycky jí udělalo radost, když měla pravdu. A taky uviděla Jamese!
"Jamesi!" křičela na něj. Otočil se a rozzářil se, jako vždycky, když ji viděl.Veselé jiskřičky v ořích mu ale tančily víc, než kdykoliv předtím.
"Fay! Zlato! Pojď ke mně!" zavolal na ni a nastavil náruč do které během několika vteřin skočila.
Blair byla vždycky šťastná, když viděla sestru se smát. Když viděla, že je šťastná. Za poslední dva roky to bylo často. A mohl za to James.
Dívala se kolem Jamese, Rema, ale toho, koho hledala nenašla. Pak se vylekala, protože jí někdo zakryl oči. Na malou chvíli doufala, že je to Sirius…
"Kdo je, lásko?" zeptal se ten někdo. Byl to hlas, který nenáviděla, který ji celý minulý rok uháněl a který ji naháněl strach. Stejně jako jeho majitel.
"Ehm, pitomec a ubožák?" zeptala se.
"Jako, že jsem to neslyšel! Kdybys nebyla tak pěkná a čistokrevná zametl bych s tebou zem!" pošeptal ji chladně do ucha.
"Co chceš, Malfoyi?" vyjela na něj.
"Ty moc dobře víš, co chci!" řekl dychtivě a zatáhl ji za dlouhý culík, tak, že měla hlavu na jeho rameně. Samo sebou, že věděla, co chce. Stačil jediný vzdorný pohyb a měla by zlomený vaz. Neodvažovala se skoro ani dýchat. Pak uslyšela hlas, který měl naopak ráda a který jí celý minulý rok před ním chránil.
"Pusť ji, Malfoyi!" řekl nekompromisně a založil si ruce na prsou. Pustil ji. Člověk, kterému hlas patřil ji ochranitelsky chytil kolem pasu a přitiskl k sobě.
"Ale, ale pan krvezrádce a věčný zachránce!"
"Jestli si myslíš, že mě urazíš jsi na omylu! Dneska už pomalu neexistuje kouzelník, který by v sobě neměl alespoň trochu mudlovské krve. Vsadím se, že i ty jí trochu máš a nevíš o tom!" ušklíbl se Sirius.
Blair se vyděsila. Tohle mu neměl říkat! Malfoy zbledl ještě víc, než obvykle a zamrkal. I Siriovi došlo, že to opravdu už říkat neměl, ale nelitoval.
"Za tohle budeš trpět, Blacku! A víc, než si umíš představit!" řekl, oba je sjel opovržlivě pohledem a odešel. V hlavě se mu začal rýsovat krutý plán, jak se pomstít. Poznal Siriusovu slabou stránku i když vypadalo, že žádnou nemá.
"Siriusi!" vykřikla Blair, skočila na něj a objala ho. Ale pouze jako přítele.
"Blair! Jsem tak rád, že tě vidím!" tiskl ji v náručí.
"Jo, to já taky! První den a už mě zachraňuješ!" zaculila se.
"Vždycky tě budu rád zachraňovat!" usmál se na ni a políbil ji na tvář.
"Akorát mám strach z toho, co řekl Malfoy!" řekla a podívala se směrem, kde Malfoy stál a bavil se se svými gorilami.
"Nedělej si starosti! On za strach nestojí!" uklidňoval ji, ale sám si nebyl jistý. Věděl, že se Malfoy pomstí.

Ani ne za dva dny Sirius na Malfoyovu "pomstu" zapomněl. Jenže Blair to pořád vrtalo hlavou. Neznala nebo si myslela, že nezná žádnou Siriovu slabinu, ale mýlila se. Znala ji moc dobře, akorát o tom nevěděla.
Celé dva a půl měsíce dávala na Siriuse pozor a nehodlala s tím přestat. Skoro všude chodila s ním nebo ho alespoň sledovala. Byl to její dobrý kamarád a nestrpěla by, kdyby se mu něco stalo. Kvůli ní. Kvůli toho, že se jí zastal.
Už si myslela, že Malfoy na svou "pomstu" zapomněl, ale ne! Ten mezitím vymyslel tu jednu z nejkrutějších, které existovaly.
Byl pyšný na to, co vymyslel, protože zabije "dvě mouchy jednou ranou"!

Blair už měla učení po krk a rozhodla se, že se půjde projít. Před odchodem ještě nenápadně zkontrolovala Siriuse, který hrál s Remem šachy.James měl závěrečný trénink před zimním obdobím a Fay se učila. Sice na sestru po tom incidentu s Malfoyem dávala větší pozor, ale Blair se rychle vypařila.
Blair se procházela po chodbě u Velké síně a dívala se ven. Byla šťastná, že je chvíli sama. Měla čas přemýšlet. Přemýšlela o všem: o sestře, o Siriusovi, o Malfoyovi, o úkolech, prostě o všem!
Pak pocítila v zádech bolest jakoby ji tam někdo vrazil nůž. Uvědomila si, že se nemůže hýbat. Byla jako mrkací panenka. Jediný pohyb, který zvládla bylo právě mrkání....
Vnímala a věděla, co se děje kolem ní. Cítila. Cit z těla jí nezmizel.Bylo to nějaké kouzlo, které neznala. Někdo ji surově dal ruce pod paže a táhl ji pryč - do sklepení. Podle hlasu poznala, že to jsou Malfoyovy gorily. Hloupý Crabbe a ještě hloupější Goyle.
Věděla, že je s ní konec. Přitáhli ji až do zmijozelské společenky. Byla prázdná až na jednoho člověka. Poznala to podle zápachu peroxidu.
Seděl na zelené pohovce a nohy měl na stole. Vítězně se usmíval. A ona věděla, co chce dělat! To smrt by pro ni byla menší utrpení. V té chvíli beznaděje a zoufalství chtěla zemřít.
"Raději smrt, než tohle!" křičely její oči. Jedině očima mohla dát najevo svůj odpor a nesouhlas. Vstal a nezvykle jemně ji vzal do náruče. Kývl hlavou na své gorily a ty odešly.
Blair zrychlil tep. Chtěla křičet, ale nemohla. Nemohla nic.
Položil ji na pohovku a rukou přejel od rtů, přes vyvinutý hrudník až k zipsů jeansů, které odepl. Z očí jí tekly slzy. Ještě nikdy si nepřála tak moc zemřít, jako teď! Tričko, které měla jí roztrhal a chvíli si ji prohlížel.
Prstem jí přejížděl po prsou až k pupíku a šeptal. "Ty jsi tak dokonalá. Dokonalá pomsta pro toho zmetka Blacka! Už se těším až bude trpět!"
Pochopila.
To ona byla tou slabou stránkou. Začal jí z tváří olizovat slané slzy a líbal ji. Třásla se odporem. Byl tak nechutný! Kdyby se pomstil třeba jen jí, ale ne! On vymyslel způsob, jak se pomstít i Siriusovi…a to bylo pro ni nejnesnesitelnější.
Líbal ji po celém těle. Mezitím z ní a ze sebe strhával oblečení. Ještě než to udělal podíval se jí do očí. Plakala.
Pořád plakala. Cítil, že ji má v hrsti.
Na následky toho, co chtěl udělat nemyslel. Jeho otec vždycky vyžehlil jakýkoli průšvih. Když se mu dívala do těch chladných očí plných vítězství sebrala ještě trochu hrdosti, kterou v sobě měla a podívala se na něj nejhnusněji a neopovržlivěji jak uměla.
Její hrdé oči říkaly. "Tak to udělej, když se ti uleví!"
Snažila se vypadat hrdě, ale uvnitř byla zlomená. Už nikdy nebude nic tak, jak dřív. Věděla, že ji sestra, ale i Sirius pomstí. Neváhala ani o Jamesovi. To jediné ji utěšovalo, ale tělem jí proudil pocit bezbrannosti.
A pak to udělal. Její opovržlivý pohled ho ještě více "vyhecoval". Nemohla se bránit a proto při tom schválně její tělo ochutnával zas a znova. Cítila ho v sobě, jak se v ní prohybuje a kdyby to bylo možné, tak jen silou myšlenky by byla schopná ho zabít. V tu chvíli jí připadal jako nějaký parazit. Který do ní proti její vůli pronikl a zmocnil se jejího těla. Osahával ji jako věc v obchodě, prohlížel si ji tak, jako by zkoumal, zda je opravdu tak kvalitní, jak se tváří.
Spala už se spoustou kluků, ale ještě nikdy se necítila tak pošpiněná a zneuctěná. Nenáviděla ho předtím a nenáviděla ho teď ještě víc! Nenáviděla ho za to, že ji rozplakal a nenáviděla ho za to, že ji tak pošpinil! Ani na jedno neměl právo!
Jeho tělo na tom svém bezvládném nesnesla, ale teď musela. Mráz jí běhal po zádech. Strach už dávno neměla!
Myslela na Siriuse a jeho slova. "Nedělej si starosti.On za strach nestojí!"
To, co ji drželo byla mocná nenávist! Nezbývalo jí nic jiného, než se s tím smířit. Opravdu, kdyby si mohla vybrat mezi smrtí a tímhle, vybrala by si smrt. Bylo by to snesitelnější.
Dívala se mu do těch zlých bezcitných očí do kterých mu spadaly dlouhé blond vlasy. Jeho tvář zdobil bezcitný škleb a ledové ruce zkoumaly centimetr po centimetru jejího tělo. Za celou dobu se v jejich očích ani na okamžik neobjevil prosebný pohled. Na to byla moc hrdá. Z očí jí šlehaly jen plameny nenávisti.
Plakala a trpěla. A on se usmíval. Měl z jejího pláče radost a ona mu nemohla ani vrazit, aby se přestal usmívat.
Pocit bezmoci ji doháněl k šílenství.

Fay se zrovna učila Starodávné runy. Vlastně spíš zamilovaně pozorovala Jamese, který se už vrátil, jak se učí Starodávné runy, když uvnitř sebe pocítila bolest, bezmoc, vztek a smutek. Věděla, co to znamená a vyděsila se. Jednou když rodiče poslali Fay a Blair na dva různé tábory, Fay ucítila v noze nesnesitelnou bolest. Za pět minut se k ní rodiče přemístili a řekli ji, že si Blair ošklivě zlomila nohu. Tehdy poznala, jak silné je jejich sesterské propojení. Věděla, že musí sestře pomoct a vyskočila z pohovky. Pocity zesilovaly a Fay plakala. Cítila, jak se v ní mísí zoufalství s odporem, jako by to prožívala na vlastní kůži..Nejvíc však převažovala nenávist. Běžela za Siriem.
"Siriusi! Musíš mi pomoct! S Blair se něco stalo, cítím to! Rychle!" křičela Fay a ta bezmoc ji ničila. Měla pocit, jako by její tělo chtělo expolodovat, ale nemohlo. Dusilo se to v ní a bylo to k nesnesení.
"Fay, uklidni se!" řekl pevně, ale vypadal vyděšeně. Poslechla ho.
"Výborně! A teď mi řekni, kde je Blair?!"
"Já nevím! Nevím, kde je!" vzlykala.
Sirius rychle vyběhl po schodech do chlapeckých ložnic. Ze skrýše vytáhl plánek. Čekal cokoli, jen tohle ne! Blair byla ve sklepení s Malfoyem! Sama by tam nešla a Sirus zřejmě věděl, co jí dělá nebo bohužel už udělal.
Fay to mezitím všechno řekla Jamesovi.
Sirius přeběhl společenku a jen na Fay zavolal. "Je ve sklepení!S Malfoyem!"
Nezastavoval se a s hůlkou připravenou běžel po schodech do sklepení. Běžel jako nikdy. James by mu mohl při tréninku závidět. Běžel ji zachránit, ale měl obavy, že už je pozdě.
James a Fay vyrazili za ním. Když tam konečně dorazili, zarazili se. Neznali heslo. Sirius se s nadějí v očích podíval na Jamese, jakoby si myslel, že on to heslo zná.
Fay se ale nehodlala jen tak vzdát. Byla plná vzteku a pořád plakala.
Postavila se doprostřed chodby. "Bombarda maxima!" zakřičela.
Zeď, která byla před chvíli před nimi zmizela. Zůstali stát jako opaření. Jakoby do nich uhodil blesk. Při tom pohledu krvácelo srdce.Všem třem!
Viděli Malfoye jen kalhotách, jak těžce oddechuje. Kapal z něj pot. Blair ležela nehybně na pohovce, jako by byla mrtvá nebo zfetovaná.
"Musel použít kouzlo, " blesklo všem hlavou. Myšlenku, že by byla mrtvá si ani nepřipouštěli.Měla jen rozepnuté džíny a černou saténovou podprsenku s bílými mašličkami. Všichni tři věděli, že přišli pozdě.
Čas byl jejich nepřítel, který je porazil.
Fay se vrhla na Malfoye. I s křeslem ho převrátila na zem a mlátila ho pěstmi.
"Ty ubohý slizký hnusáku! Cos to mé sestře provedl! Nenávidím tě a zabiju tě!" křičela Fay.Sirius namířil na Blair hůlku a řekl protikouzlo.
Neutěšitelně plakala. Přitiskl ji k sobě a za chvíli měl svetr promočený od slz. Fay ještě pořád mlátila Malfoye, ale James ji chytil a odtáhl od něj. Zmlátila ho do bezvědomí.
"Kde ses naučila takhle mlátit lidi?"
"Já-já nevím, " Její hlas se zlomil, když se podívala na sestru. Trpěla s ní. Jako by to Malfoy udělal i jí.
Blair stěží zvedla hlavu a omluvně se podívala na Siriuse. Psychicky na tom byla příšerně. Nemohla ani mluvit, šok a utrpení, kterým si prošla ji připravilo o řeč. Na noční můru to bylo všechno příliš živé.
Bylo naposledy, co se na něj tak duchapřítomně podívala. V jejich očích si přečetl "Miluju Tě" a pak se zhroutila. Vypadala, jako když spí. Sirius se rozplakal a vzal její bezvládné tělo do náruče.
"Ne, " hlesl a plakal.
Znělo to, jako psí kňučení a vytí. Když Fay uviděla sestru v jeho náručí pomalu se jí zavíraly oči. Pohled na její nehybné tělo byl nesnesitelný. Omdlela. James ji rovněž vzal do náruče. Malfoy se probral a Sirius s jejím tělem v náručí si k němu klekl.
"Toho budeš litovat!" řekl.
"Stálo to za to!" zašklebil se Malfoy.
"Máš štěstí, že tě zmlátila Fay! Kdybych to byl já nepřežil bys to!" Sirius to nevydržel a dal mu pěstí. Tím ho zase přivedl do bezvědomí. Krev mu tekla ze zlomeného nosu, ze rtů a ze škrábanců.
Fay zaryla svoje nehty pěkně hluboko. Sirius se nehodlal s tím ubožákem zabývat. Blair byla na prvním místě. S ním si to vyřídí později.
Každý dostane, co si zaslouží.
Pak se i s holkama přemístili do chlapeckých ložnic. Naštěstí tam nikdo nebyl.

Fay se probudila první. Uviděla plakajícího Siriuse, jak klečí u své postele, kde ležela Blair.
"Blair, miluju tě! Bude to všechno zase dobré!" utěšoval spící Blair. Cítil se tak bezmocný.
Fay přišla k jeho posteli a vzala sestřino tělo do náruče. Bezeslova odešla do dívčích ložnic. James se Siriem tam zůstali sami. Jen se dívali na Fay, jak odchází.
"Já ji pomstím!" řekl Sirius a schoval hlavu do dlaní.
"Pomůžu ti, " řekl James. Svého kamarád ještě v životě neviděl plakat. Nikdy ho nic nerozhodilo. Do ložnice přišel Remus a James mu všechno vyložil. I on slíbil pomoc.

Celý další den Blair ani Fay nikdo neviděl. Až v pondělí přišly normálně na výuku. Učily se pořád stejně - na výborné!
Ale Sirius Blair nepoznával. Její oči zdivočely. Bylo to jen tělo.
Tělo bez duše a bez mysli. Naprosto se uzavřela do sebe. S nikým nemluvila, nesmála se. Nemluvila ani s Fay.
Sirius věděl, že její mysl a duše jsou mimo tento svět a žijí v jiném, který si sama ve své hlavě vytvořila. Doufal - přál si -  ať je alespoň tam šťastná.
Při pohledu na ni mu tělem neproudila krev, ale nostalgie. Nostalgicky se na ni díval a teskně toužil po tom, aby byla jako dřív.
Chtěl zpátky tu usměvavou a šťastnou Blair. Strašně moc ji chtěl obejmout, ale neodvažoval se jí dotknout, aby se jí nevybavily hrůzné vzpomínky. Nemohl se dočkat středy. To měla byt jeho chvíle. Chvíle pro pomstu!

Čas plynul rychle, jakoby chtěl, aby se Sirius už pomstil. Čas byl Siriův přítel - pro tentokrát. Sirius si počkal, až bude Malfoy sám. Překvapil ho zrovna, když se chystal jít do sklepení. Na záda mu přitiskl hůlku a vyšli ven.
Pak se venku zeptal. "Proč jsi to udělal?!"
"Chtěl jsem se ti pomstít!"
"A proč ses nepomstil mně?"
"Pomstil jsem se ti! Tobě to nedochází?" usmál se chladně Malfoy. Ovšem, že to Siriovi došlo, ale chtěl to slyšet z jeho úst.
Proto zalhal. "Ne! Vysvětli mi to!"
"Ty nemáš žádnou slabou stránku, tak jak bych se ti mohl pomstít?! A pak jsem si vzpomněl na první školní den, jak výhružně jsi mi řekl, abych ji pustil došlo mi to! V tvém hlase byl i strach! Strach o ni. Pak jak jsi chytil tak ochranitelsky kolem pasu mě ještě víc v mém mínění utvrdilo! Poslední kapkou jistoty byly tvoje oči, Blacku. V těch očích bylo odhodlání ji bránit i vlastním tělem. Riskoval bys pro ni i svůj život. Ona nebyla JEN kamarádkou, že? Je tvojí láskou a to je tvoje největší slabina! Miluješ ji! Raději bys zemřel, než aby se to v sobotu stalo, je to tak?" Sirius hořce polkl a do očí se mu draly slzy. Malfoy měl pravdu.
"Všechno, cos řekl je pravda! No a co?! Na to jsi neměl právo!"
"To ona je tvojí slabinou. A já se s ní chtěl vždycky vyspat! Po tom, cos mi řekl jsem se ti chtěl pomstít! A tohle byla možnost. Zabil jsem dvě mouchy jednou ranou! Řekl jsem ti přece, že budeš trpět!" Siriovo zoufalství mu očividně dělalo radost.
"Já ji miluju a chtěl jsem si ji vzít! A tys to všechno zkazil!" procedil skrz zuby. Jako vy se mu z hrdla vydalo spíš zavrčení.
"A co ti brání? Klidně si ji vem!" navrhl mu lhostejně Malfoy.
"Ale já si chtěl vzít Blair! Ne její tělo, které je kvůli tobě bez duše! Neodvažuju se na ni ani sáhnout, aby se jí něco nevybavilo! Ty jeden hajzle, já ji pomstím! A nejen já! Nikdy nezapomeneš!" Během rozhovoru se přibližovali k Zapovězenému lesu. Chladná noc přidávala na tajemné atmosféře…
"A až se ti pomstíme a tobě se povede mít rodinu tak si pamatuj, že ji najdu a povraždím!"
V Siriových očích panovalo znatelné šílenství. A nejen v očích, ale i v srdci, které snad už měl celé zlomené.
"To já dřív zabiju tu tvoji!" ušklíbl se Malfoy.
"Já chtěl rodinu s Blair! A tu už nikdy mít nebudu! Nemám pro co žít! Žít bez Blair je jako bych nežil! Jediné díky čemu přežívám je touha po pomstě! Projev alespoň trochu lítosti, Malfoyi!" Aníž by si toho Malfoy všiml Sirius se proměnil v psa.
Lucius si náhle uvědomil, že je hluboko v lese. Černý pes na něj skočil a hodně ho pokousal.
Malfoy řval bolestí. Najednou se tam objevila Fay. Neviditelnými provazy ho spoutala a pověsila na strom.
"Odčarovala" mu, velmi drasticky, jeho pýchu…a smála se u toho. Byl to čistý nezředěný smích blázna.
Když zase zařval bolestí, kouzlem ho umlčela. Nemohl křičet a pocit zoufalství dusil v sobě. Bylo to k nevydržení. Měl pocit, že za chvíli exploduje!
"Alespoň víš, jak se cítila má sestra. Teď už to žádné holce neuděláš!"
Zmizela. A on si náhle všiml, že dnes je úplněk.
Vlkodlak vycítil krev a strach. Do své visící oběti se hladově několkrát zakousl a pak jako vyplašené zvíře utekl. Provazy povolily a on spadl na zem. Na parohy ho nabral statný jelen a vší silou ho odhodil pryč z lesa.. Z posledních sil se plazil k bravickému hradu a jeho čistá krev tekla proudem.
Už věděl, co je bezmoc, zoufalství a beznaděj.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama