Pro oblíbenost?

5. prosince 2010 v 15:41 | Angie |  Angie - jednorázovky
On byl nejhezčí a nejoblíbenější na škole, ona byla nejkrásnější a nejžádanější na škole, ale nikdy se nedali dohromady.
Ona milovala kluky a svou čistou krev, on miloval holky a své "nečisté" přátele.
Něco měli ale bez rozdílu společné…
A tohle je jejich příběh.



"Cože? Jak to myslíš rozejít?!" křičela drobná bruneta na svého již bývalého přítele.
"Tak, jak to říkám, " štěkl pohledný, vysoký, černovlasý mladík. Takové scény ho už unavovaly. Pokaždé to samé. Občas se divil sám sobě, proč ty vztahy na jeden týden absolvuje. Stojí mu to vůbec za to?
"Že já hloupá jsem ti naletěla! Víš co? Poslouchejte mě všichni!" zakřičela a postavila se na lavičku. Mladík jen pozoroval její vystoupení.
"Všechny holky, které chcete chodit s tímhle děvkařem, si to rychle rozmyslete! Je to jen ubožák, který vás hned potom, co mu dáte, odkopne jako použitou věc!" křičela nahlas brunetka, ukazovala prsem na mladíka a bylo víc než stoprocentní, že stačí několik vyučovacích hodin a budou o tom vědět i ti, kteří se jejího vystoupení nezúčastnili.

O patro výš se dělo něco podobného…
"Nemůžeš mě nechat být!" křičel jiný mladík na svou již bývalou a evidentně jeho výstupem znuděnou přítelkyni.
"Ale jistě, že můžu. Už tě nepotřebuju!" řekla krásná blondýnka a povýšeně odcházela.
"Já tě nenávidím! Jen jsi mě využila!" křičel na ni. Ona ale svého hysterického bývalého ignorovala.
"Pojď sem, když s tebou mluvím, ty jedna děvko!" zaječel.
Bleskurychle se otočila a zakřičela. "Crucio!"
Mladík se pod červeným světlem skácel k zemi. Nevadilo jí, že použila kletbu, která se nepromíjí a nevadilo jí, že je kolem spousta studentů. Věděla, že to, co se tady stalo se nikdy žádný z profesorů nedozví.
Všichni přítomní totiž věděli, že kdyby něco řekli, čekalo by je to samé nebo možná něco horšího.
Taková byla. Krásná, zlá a bezcitná. Svědomí neměla a srdce snad taky ne. A pokud ano, bylo skrz na skrz promrzlé.

"Promiň, Susie, ale už s tebou nemůžu dál být.Myslel jsem, že to pochopíš, ale ty místo toho tady ztropíš scénu." řekl mladík se sklopenýma očima.
Zastyděla se. "Promiň," hlesla a odešla.
Byl pěkný, stejně jako ta krutá blondýnka, ale byl hodný. Svědomí měl, ale jen malé, ale v srdci mu proudila odvaha a oddanost přátelům.
Taky byl ale prolhaný. Vykecal se z toho dobře a ještě se styděla ona. Egoismus mu taky nebyl cizí, dokonce to byl jeden z jeho přátel, kterým byl hluboce oddaný.

"Nechtěla bys už přestat?" zeptala se jiná blondýnka té, která právě Cruciem mučila svého bývalého.
"Nechtěla, ale přestanu! Ještě přijde nějaký profesor." řekla a hůlku si strčila za okraj své černé minisukně.
"Už mi takhle nikdy neříkej. Nebo skončíš hůř!" vyhrožovala ležícímu mladíkovi, který měl v očích šok a strach tak zřetelný až se nad tím uchichtla.
Konec této scény viděl i onen černovlasý mladík.
"Ty mu ale dáváš. Nechtěl bych být tvůj bývalý!" neodpustil si poznámku k blondýnce, když procházela kolem něj.
"Jestli máš problém můžu ti udělat to samé a ani se mnou nemusíš chodit!" vyštěkla a změřila si ho pohledem. A že měla co měřit.
"Možná příště!" zašklebil se.
"Budu si to pamatovat!" usmála se tak až se podlamovaly kolena.

Během dalších dvou týdnů ani jeden s nikým nechodil. Většinou to bylo tak, že se hned další den vodili za ručičku s někým novým. Ale teď ne. Ty scénky jim oběma uškodily a zkazily reputaci. Oba je to štvalo.
Nebelvír měl poslední hodinu, hodinu jasnovidectví se Zmijozelem. Blondýnka během hodiny dostala spasný nápad. A ten jí měl pomoct zpátky na vrchol oblíbenosti mezi kluky.
U holek to nebylo potřeba, protože většina z nich k vzhlížela.
Když šel černovlasý mladík po hodině se svými přáteli po schodech dolů, vyběhla za ním.
"Počkej! Blacku, počkej! Slyšíš?!" křičela na něj a dobíhala ho.
Zastavil se a otočil se na ni. "Co potřebuješ, kočičko?" zeptal se sklesle a jeho optimismus byl už dva týdny ten tam.
"Za prvé: pro tebe nejsem kočička a za druhé: potřebuju s tebou mluvit!" řekla a už ho táhla zpátky za rukáv do prázdné učebny, kde mu vylíčila celý plán.
"Chytré! A co z toho budu mít já?" zajímalo ho. Ach, to byl celý on a jeho přítel egoismus.
Usmála se a řekla: "Ty zase získáš ztracenou popularitu u holek, copak ti to nedošlo?"
Musel uznat, že vymyšlené to měla opravdu chytře.
"Tak ok! Jdu do toho!" ušklíbl se na ni a podali si ruce na znamení partnerství.
"Tak zítra, miláčku!" Na posledním slově si dal záležet a poslal jí vzdušný polibek.
Optimismus byl zpět.
Zašklebila se, ale polibek mu poslala taky.

Další den seděla na svém obvyklém místě u snídaně, ale když přišel, posadil se u svého stolu a vyhledal ji očima, zeširoka se usmála. Vstala a vyšla směrem k němu. Když došla k nebelvírskému stolu, sehnula se, políbila ho na tvář a sedla si mu na klín.
Studenti byli šokovaní. A překvapení. To, že spolu chodí se rozneslo rychleji, než bylo možné.
Seděli spolu v hodinách a když ne, posílali si psaníčka, pořád se vodili za ruce, procházel se spolu po venku a dávali tím vším svou zamilovanost najevo.
"Jsi neuvěřitelně skvělá herečka!" pochválil ji Sirius, když mu seděla na klíně v nebelvírské společence.
"Já vím, " přitakala. "Chceš taky?" zeptala a ukázala mu zelené jablko, které jedla. Přikývl a ona mu dala kousnout.
"Baví tě to?" usmál se a ona si nebyla jistá jestli je to otázka.
"Samozřejmě. A tebe?"
"Víc, než jsem si myslel!" zašklebil se a přitáhl si ji víc k sobě. Její vůně byla pro něj záhadou. Nikdo nevoněl tak sladce, jako ona.
"Už budu muset jít," začala vstávat z jeho klína. "Uvidíme se na večeři!" řekla, políbila ho na tvář a elegantním krokem zmizela ze společenky.

"Jak s ní můžeš být, Tichošlápku?! Je jednou z nejkrutějších Zmijozeláku, " kroutil hlavou James, když seděli ve Velké síni a jedli večeři. Sirius se totiž zrovna díval po své blondýnce, která stála u vstupních dveří Velké síně s jeho sestřenkami Narcisou a Belatrix.
"Ale Dvanacteráku! Nech toho. Sice je zlá, ale je krásná!" usmál se a pořád se na ni díval.
"Schválil bych ti i Snapea nebo kohokoliv jiného, ale zrovna ji ne. Někdy fakt nechápu, brácho!" řekl a pustil se do jídla.

"Jak můžeš s tím zrádcem chodit?!" běsnila krásná černovláska a pohledem svého bratrance propalovala.
"Uklidni se, Belatrix. A radím ti dobře, když ti říkám, abys o něm tak nemluvila! Náhodou on vůbec není špatný!" okřikla blondýnka jeho sestřenici.
"To snad ne?!!! Ty se ho zastáváš?! On je zrádce, stejný špinavec, jako oni! Jeho přátelé!" plivla a na poslední slovo dala takový důraz nechutenství, jaký jen mohla.
"Řekla jsem, že máš mlčet, Belatrix! Čemu na slově mlčet nerozumíš?! Mlč nebo tě zabiju!" křičela blondýnka, ale hluk ve Velké síni její křik utlumovall na téměř normální konverzační hlasitost.
Černovláska věděla, kde je její místo. Až pod ní. Poraženecky si odešla sednout a obě blondýnky tam nechala stát.
"Ty ses do něj opravdu zabouchla!" zasmála se Narcisa. Ani ona nevěděla, že je to hra.
"To jsem neřekla!" ubezpečila ji bez rozpaků a šly si sednout. Nemilovala ho, ale něco v ní ho prostě muselo prostřednictvím jejích úst bránit.
O pár minut později už mířila ke stolu, kde seděl.

Večer se spolu procházeli na hradě. A tohle rande snad ani nebylo divadélko. Většina studentů totiž spala a oni neměli pro koho hrát. Přesto se šli spolu projít. Proč? Protože jim spolu bylo dobře.
"Proč jsme spolu nikdy nechodili?" zeptal se a chytil ji za ruku. Její prsty propletl s těmi svými.
"Nevím." pokrčila rameny. "Ty jsi měl svoje holky, já svoje kluky a nějakým záhadným způsobem jsme se tolerovali." usmála se a Sirius pomalu ale jistě odmítal věřit tomu, že ta ledová zlá blondýna, která použila Cruciatus na svého bývalého je ona. Nějak mu to nešlo do hlavy..
Vidět ji usmívat se bylo pro Siriuse jako neopíjet se. Nestávalo se to často.
"Asi máš pravdu, " řekl zamyšleně a zavedl ji do prázdné učebny.
"Co to děláš? Chystáš se mě znásilnit?" usmála se nad absurditou té myšlenky. Byla to hloupá myšlenka, ne nepříjemná.
"Rád bych, ale ještě mám živě v paměti toho kluka." zasmál se, pustil ji a šel k oknu.
"Ale to byla jeho chyba, ne moje! Urážel mě!" rozzlobila se.
"Samozřejmě, a ty ubohá ses musela bránit." zašklebil se. "Neřeš to a pojď sem!" usmál se a pokynul ji ukazováčkem, že má jít za ním.
Přišla za ním k oknu a podívala se.
Byl to božský, kouzelný výhled. Postavil se těsně za ni, tak, aby se svým tělem dotýkal toho jejího a zašeptal jí do ucha. "Bradavice na dlani. Tak mi to připadá!"
"Je…to…nádherné! Ten les, ten měsíční odraz v jezeře, prostě nádhera!" řekla a pravou polovinou těla se posadila na parapet. Jednu nohu, tu, kterou měla na kamenném parapetu v kolenou skrčila a druhou stála na zemi.
"Když tady budeme až do půlnoci, což není za dlouho, a budeme mít štěstí, uvidíš stádo jednorožců, jak pijí z jezera." řekl a zadní částí těla se opřel o parapet a díval se na ni.
"Nevěděla jsem, že chodí pít k jezeru."
"Každou noc, kolem půlnoci. Vím to." usmál se tajemně.
Nahlas by to asi nikdy neřekla, ale byl úžasný. Ohromil ji. Byla vděčná za tu hru, za tu šanci poznat, jaký opravdu je.
"Myslela jsem, že jsi egoista a děvkař, " nedokončila větu, jakoby nenacházela slova.
"To sis myslela dobře!" zasmál se a posadil se naproti ní.
"Ale ty jsi jiný!" řekla rychle a znělo to, jakoby mu to vyčítala. Vyčítala, že to nikdy nevěděla.
"A já si myslel, že jsi bezcitná a zlá, ale - "
"Ale taková jsem!" přerušila ho a zakřenila se. Rukou si prohrábla husté blonďaté vlasy a zadívala se ven. Jako by přemýšlela, jestli je to dobře, že je taková. Anebo že předstírá, že je taková.
"Jsi jiná! A už mi to ani ty sama nevymluvíš!" usmál se a podíval se ji do těch chladně modrých očí.
"Když myslíš, " řekla potichounku, ale slyšel ji.
"Podívej se!" vyhrkl vzrušeně a oba se přilepili na okno.
"Jsou nádherní, " hlesla.
"Jsou nesmírně milí a přítulní. Něco jako koně hledající lásku a hodné lidi, řekl bych." usmál se zase a díval se z okna.
"Co?! Ty už jsi je pohladil?! Slyšela jsem, že jsou plaší. Jak to, že...?" zeptala se nevěřícně s podtónem vzrušení.
"Když nemůžu spát jdu si sednou k jezeru. A oni tam jednou přišli, napili se a pak se rozvalili skoro po celém břehu. Jeden z nich se mi chvíli díval očí a já už věděl, že se k němu můžu přiblížit a pohladit ho, aniž bych ho vyděsil. Věřil mi a já věřil jemu. Bylo to dechberoucí!"
"To je nádhera. A to jen vyprávíš!" přemáhala slzy, které se stejně nakonec spustily. A ať mu už nikdo nevykládá, že ona je zlá a bezcitná.
Jednou rukou jí setřel těch pár slz. "Vezmu tě někdy k nim, chceš?"
"Ovšem, že chci. Musí to být skvělý pocit, skvělý zážitek!"
Když zmizeli jednorožci, zmizeli i oni z učebny. Šli po schodech dolů a Sirius trval na tom, že ji doprovodí až dolů do sklepení.
Než odešla, zastavil jí, aby jí něco řekl. "James i několik jiných lidí se mě ptá, proč se nikdy veřejně nepolíbíme. Ale buď v klidu , něco jsem jim nakecal." ušklíbl se při myšlence na to, co vymyslel.
"Tak mě polib." vybídla ho.
"Cože?" zamrkal. Nikdy by nepřiznal, že tajně toužil po tom, aby tohle odpověděla. Přesto ho to překvapilo, protože s tím absolutně nepočítal.
"Polib mě! Nebo se snad bojíš?" dobírala si ho.
"A neumrznu, ty moje ledová princezno?" usmál se.
"Roztaješ, " oplatila mu úsměv a skousla si spodní ret.
Objal ji kolem zad, přitiskl na sebe a políbil ji. Zrovna když to začínalo být zajímavější, než na začátku, otevřely se dveře vedoucí do společenky. Belatrix protočila panenky a oni se přestali líbat.
"Kampak tak pozdě, sestřenko?" zeptal se, držel svou údajnou "lásku" za pas a tiskl ji k sobě.
"Nemluv na mě, ty krvezrádče!" zaječela Bella a zaujala obranný postoj.
"Belatrix! Něco jsem ti o tom řekla!" vyjela na ni blondýnka ostře. Její hlas byl jako ledové střepy, které se každému, na koho ho použije, zabodávají do těla.
Sirius byl její reakcí zaskočený. Zastala se ho? Pravděpodobně! Byl zvědavý, co Denny Belatrix řekla. Ano, Denny. Ta čtyři písmena a jejich majitelka mu nedala poslední dobou spát.
"To je v pohodě, Denny. Jsem zvyklý." usmál se na Bellu a políbil ji znova. Belatrixinu přítomnost ignoroval. Stejně odešla.
Za chvíli se spolu rozloučili. A od toho večera, spíš noci se líbali pořád, přede všemi a na různých místech. Skříní počínaje, na koštěti při letu konče.
Ani jeden z nich si to nechtěl přiznat, ale do líbaní dávali víc, než herecký výkon. I když se líbali po sté, pořád to pro ně bylo něco nového a pokaždé měli v sobě ten vzrušující pocit. Byli velmi vynalézaví.

Dnes večer, několik minut před půlnocí se vyplížili z hradu. Po pozemcích běželi k jezeru a tam se posadili na kameny. Tak akorát, aby se nenamočili i když voda byla příjemná, protože se dalo říct, že je už léto. Letos přišlo velmi brzy.
Denny měla jen tenké černé šaty na široká ramínka a Sirius kraťasy a tričko s nápisem Rock forever.
Seděli tam a povídali si.Siriovi se prostě nechtělo věřit, že tohle je pravá Zmijozelačka, která nedávno někoho mučila.
A ona se zase smála řečem, že je namyšlený egoista a děvkař, které byly v Bradavicích jako doma.
Za několik minut se z lesa přiřítila bílostříbná vlna.
"Jednorožci, " žasla Denny nad přicházejícími zvířaty.
"Jsou nádherní." prohlásil Sirius, když ta úchvatná zvířata pila vodu z jezera.
O několik minut později k nim přišel jeden jednorožec. Podíval se Denny dlouze do očí a Sirius cítil, jak se chvěje. Ale nebylo to strachem ani chladem.
Potom si jednorožec lehl a dal hlavu na její stehna. S úžasem v očích se na Siria překvapeně podívala.
"Můžeš ho pohladit." usmál se. Pohladila jednorožce po hřívě a zavalil ji pocit neskutečné radosti.
Měla skvělou náladu. Ta zvířata byla něco jako lektvar štěstí. Nálada přetrvávala i když odešli.
I zdánlivě svobodná Denny zatoužila být na chvíli tak svobodná a volná, jako jednorožci.
Postavila se a svlékla si šaty. Měla černé spodní prádlo. Sirius byl překvapený. Chytila ho za ruku a vyzvedla na nohy.
Přitiskla se na něj a pomalu se s ním točila o 180 stupňů. Políbila ho, aby ho přivedla na jiné myšlenky a nenápadně šla dopředu, tudíž on ustupoval zády k jezeru.
Když byli u jezera přestala ho líbat a s úsměvem na rtech ho žduchla do vody.
Ještě když se vynořil vypadal překvapeně. Sundal si tričko a chytil Denny za ruku tak, že spadla do vody na něj. Ani jednomu to nevadilo.
Ve vodě se v objetí líbali. Ona mu občas schválně uplavala, jenže on byl jako závodní plavec, takže neměla šanci mu uplavat na dlouho.
"Nevylezeme už?" zeptala se po hodině.
"Jestli chceš, " řekl a když byli venku vyčarovali si ručníky a deku. Oblékli se a lehli si na deku. Bylo neobyčejně teplo, ale i přesto si ji přitáhl k sobě.
Pozorovali hvězdy a měsíc, jenže Sirius místo hvězd pozoroval ji. Takovým tím zvláštním způsobem. Chtivým. Denny už měla snad půlku Bradavic, stejně jako on, a věděla, co ten pohled znamená. Věděla, co bude po něm. A upřímně? Vůbec jí to nevadilo - naopak! Těšila se.
"Je to nádhera, Siriusi, " řekla a dívala se na hvězdy.
"Ty jsi nádherná, " řekl a pořád si prohlížel. Rukou ji hladil po ruce. Lehce, jako by se jí skoro bál dotknout.
"Já vím," prohlásila se samolibým úsměvem. Pak zvážněla. "Řekni mi, co bys chtěl právě teď?" usmála se, ona už odpověď dávno znala.
"Chtěl bych do tebe, " zašeptal a zavřel oči. Napadlo ji, že si asi představuje, jaké by to bylo. Vypadal tak.
"Tak pojď. Cestu snad znáš, ne?" ušklíbla se a nemusela to říkat dvakrát.

Denny se probudila brzy ráno. Ještě za tmy. A v Siriově náručí na dece u jezera.
Vzbudila ho polibkem a do deseti minut byli na hradě. Před Velkou síni se rozloučili a běželi do svých společenek.
Škola jim pro dnešek uběhla až moc rychle.
Když šel Sirius po schodech zaslechl hlasy v jedné učebně. A ten jeden až moc povědomý. Vlezl dovnitř a viděl Denny, jak se s někým líbá. Byl zklamaný i když to, co dělala bylo naprosto v pořádku. Kvůli tomu se přece dali dohromady.
"Neruším?" zaklepal na dveře, když byl uvnitř.
"Rušíš, ale to už je jedno. Tak zítra!" rozloučila se s tím klukem. Vypadal, že má ze Siriusovu přítomnosti trochu obavy a tak raději vyklidil pole.
"Tak brzy a už mě podvádíš, " zavrtěl nevěřícně hlavou a překonal se s úsměvem. "Jak jsi mohla, Denny? Po včerejšku?!" trochu zvážněl a opravdu jí to vyčítal.
"Ty žárlíš?" usmála se zlomyslně. Zase to byla ta krutá a zlá blondýna.
"Nesmysl!" vyhrkl překotně.
"Ty žárlíš!" řekla s pořád tím škaredým úsměvem a nebyla to otázka, ale konstatování faktu.
"Ale nežárlím, " odporoval už trochu slaběji, než předtím.
"Žárlíš! Žárlíš na mě! Žárlíš, žárlivče! Ale musím tě zklamat. Dneska se jakože rozejdeme, jo?" zeptala se.
"Miluju tě, " řekl a zadíval se jí do očí.
Tohle ale v plánu rozhodně neměla. Byla v šoku. Tohle ani nechtěla. Nechtěla, aby byl nešťastný.
"Nemůžeš mě milovat, " zašeptala.
"Ale já už tě miluju, Denny. Strašně moc a nechci se rozejít!"
"Ale byla to jen hra! A ta hra teď kočí! Neměl ses do mě zamilovat, to nebylo v plánu! A zítra budou všichni vědět, že jsme se rozešli ať chceš nebo ne! Je konec!" zabouchla za sebou dveře.

Najednou ji přepadly výčitky. Že by svědomí přece jen měla? V hlavě se jí pořád přemítala ta scéna, kdy jí řekl, že ji miluje. Chtěla to dostat z hlavy, ale nešlo to. Ji samotnou mrzelo, co řekla, hra už dávno přestala být hrou a stala se skutečností.
Jenže ona si to nedokázala přiznat. Byla tak nerozhodná. Půlka jí toužila po svobodě a druhá půlka jí toužila po něm.
Byla naštvaná na něj, že je tak pěkný a skvělý, byla naštvaná se sebe, že se zamilovala a byla naštvaná na všechno ostatní, protože se jí jen tak chtělo.
A byla bezradná. Dnes si musí vybrat čemu dá přednost. Pořád se jí na mysl vracely jeho oči a výraz, když mu krutě vmetla do obličeje, že je konec.
Sama sebe za to nenáviděla, nenáviděla se, že mu ublížila. Ale taky věděla, jak to napravit. A tím se definitivně rozhodla, čemu dá přednost.
Večer se šla projít ven, aby si všechno ujasnila.

Sirius byl zničený a hlavně zklamaný. Nezamilovala se stejně, jako on. Myslel na ni, jak to bylo všechno nádherné. S někým jako ona to byla příjemná změna. Měla svou hlavu, nezobala mu z ruky jako všechny ostatní, byla jedinečná. Měl pocit, že tentokrát on byl ten, kdo zobal z ruky a nechal se zcela ochočit.
Seděl na parapetu a díval se z okna na noční oblohu.
Svítil měsíc, ten měsíc při kterém byl včera s ní. Vysvlékl se do boxerek a sám se svým smutkem si šel lehnout.

Denny se procházela po břehu jezera a její zrak sklouzl na místo, kde včera byla s ním.
Milovala ho.Při tom pohledu se jí vynořily hluboko z mysli vzpomínky na ostatní společné chvíle. Nejšťastnější a nejsvobodnější v jejím životě. Přece se ho nemohla jen tak vzdát.

Sirius v posteli přemýšlel. Nemohl spát a přesto si lehl. Jako by to nevěděl, že neusne. .Přemýšlel, kde se stala chyba. Pořád upíral zrak na ten měsíc, jakoby v něm byla odpověď.
Dveře chlapeckých ložnic se otevřely a…stála tam. Stála tam Denny a vpíjela se do něj očima, přejížděla jimi jeho tělo a pomalu šla k jeho posteli. Výraz měla prozatím nečitelný. Vůbec ho nepřekvapilo, že se dostala do chlapecký ložnic úplně jiné koleje, než kterou navštěvovala.
"Omlouvám se. Nic z toho, co jsem řekla, jsem nemyslela vážně." probodávala ho očima. "Odpusť."
"A mám ti věřit?" podusil ji.
"Jestli mi nevěříš, nevěř!" rozplakala se. Sedl si na okraj postele, chytil ji za boky a posadil si ji na jednu nohu. Setřel jí slzy a objal ji.
"Miluju tě!" řekl a zabořil hlavu do jejich vlasů. Úplně ingnorovali fakt, že v ložnici nejsou sami. Avšak James i Remus spali jako mimina a oni nemluvili příliš nahlas.
"Taky tě miluju!" řekla už s úsměvem a svou váhou ho i sebe shodila na postel.
A další den ráno bylo všechno tak, jak mělo být.
Bez hraní, skutečné.
 


Komentáře

1 jeani jeani | 17. ledna 2012 v 19:23 | Reagovat

pěknéé :-)))

2 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 4. května 2012 v 22:03 | Reagovat

Krásné, kouzelné a jedinečné! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama