Prolog: Sedři svou masku

20. prosince 2010 v 19:12 | Christie |  Malá holka z Kruvalu
Prolog: Sedři svou masku


Byla to špína. Samá špína. Byla jsem jí plná. Od hlavy až k patě. Plná špíny, plná lži a chtíče. Plná odporu a strachu. Špína. Největší ohnisko bylo na tváři. Ta přímo zářila špínou. Vyzařovala ji kolem sebe v mýdlových bublinách.
Ani kartáč nepomohl. Svírala jsem ho v ruce, tiskla jsem se ke studeným dlaždicím a nechala na sebe dopadat kapičky ledové sprchy. Ta taky nepomohla.
Dřela jsem tuhými štětinami svůj obličej, až byl celý rudý. Jak od pláče, tak dráždivými účinky kartáče a mýdla.
Chtěla jsem ze sebe smýt tu masku lži a klamu… Strachu. Třásla jsem se zimou. Byl tu hrozný chlad. A nemělo to nic společného s ledovou vodou, ani studenými dlaždicemi. Vycházelo to ze mě. Kdybych u sebe měla nůž, chtěla bych se rozřezat a sedřít tu masku taky zevnitř. Ale k tomu bych nejspíš neměla odvahu.
Někdo zaklepal na dveře.
"Kellee? Jsi v pořádku?" Poznala jsem hlas svého otce. Chtěla jsem mu říct, aby odešel. Ale zmohla jsem se jen na vzlyk.
Dveře se otevřely. I když jsem měla zavřené oči, aby se mi do nich nedostalo mýdlo, cítila jsem, jak se otec zděsil. Vypnul sprchu a omotal kolem mě ručník.
"Ššš… To bude v pořádku, bude to v pořádku." Začal mě utěšovat. Nevymlouvala jsem mu to.
A tak jsme začali znovu. Doufali jsme, že teď to půjde lépe. Když budeme pryč a co nejdál. Neměli jsme sem jezdit. Teď je mi to jasné. I přes tu tlustou vrstvu lži a klamu se ke mně dostalo kousek pravdy. Nebylo to dobré rozhodnutí. I když začátek zde bude lehčí, než by byl tam. Postupně bude jedno, kde budeme.
Minulosti neutečeš. Před svým osudem se neschováš… Vždy si tě najde.
 


Komentáře

1 Piece Piece | Web | 25. prosince 2010 v 23:00 | Reagovat

Teda. Moc hezké. Je to naprosto dokonalý úvod a hlavně neskutečně neotřelý chyták k tomu, jak zaháknout čtenáře, aby četl dál. Už se těším na další:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama