Protiva, černý pes a manžel? 1/2

5. prosince 2010 v 15:59 | Angie |  Angie - jednorázovky
Jednorázovka byla sepsána pro Moreen.



Moreen už byla několik měsíců mimo sebe. Už od začátku školního roku se jí líbil Sirius. To se dalo chápat, ale nedalo se chápat to, že ho taky nenávidí.
Vždyť ona mohla mít kteréhokoliv kluka na kterého by ukázala, ale ne. Ona chtěla jeho. A on to věděl. Měla dojem, že si jí snad schválně nevšímá. Na druhou stranu věděla, že to moc dlouho nevydrží. Byla krásná, chytrá, oblíbená a hlavně tajemná. A to k ní všechny přitahovalo. Nebyla typem člověka, který na sebe všechno hned vyzvoní. Svoje tajemství si pečlivě hlídala.
Do Bradavic v září nastoupila po sedmé a nenašel by se člověk, který by o ní věděl všechno. Něco by neřekla ani své nejlepší kamarádce Lily.

Byl krásný začátek května a Moreen seděla u jezera. Přemýšlela. Proč se jí ten hloupý, namyšlený náfuka musel tak líbit?! Zrovna dnes odpoledně se s ním zase pohádala. A dala by ruku do ohně, že ho viděla, jak se u toho usmívá. Prostě mu ty hádky s ní dělaly radost. To nemohla pochopit!
Ještě půl hodiny tam seděla a sledovala přírodu, jak se z jarní pomalu mjění na letní. Letní. To byla doba, které se bála nejvíc.
Neřekla o tom ani Lily. O tom, co ji už od začátku roku trápilo. Nakonec usoudila, že toho asi moc nevymyslí a odešla zpět do hradu. Musela se s tím smířit. Nic jiného jí nezbývalo.

Když prošla portrétem zaslechla hlas, při kterém jí tělem projel proud vzrušení.
"Já vím, že se Moreen líbím, Dvanácteráku! Nemusíš mi to pořád opakovat!" štěkl Sirius na svého nejlepšího přítele.
"Jak chceš! Ale pokud ji nepozveš ty, pozvu ji na rande já!"
"Copak Lily tě omrzela?" rýpnul si Black.
"Ne, neomrzela! Miluju ji a to se nezmění! Jen tě chci vyhecovat, abys Moreen konečně pozval! Líbí se ti?"
"Samozřejmě, že se mi líbí! Neznám nikoho, komu by se nelíbila!" To, co zatím Moreen slyšela ji potěšilo. Poslouchla dál, jak se bude rozhovor vyvíjet. Nepatřila k těm, co poslouchají cizí rozhovory, ale zvědavost byla silnější, než ona. Alespoň v tomhle případě.
"Ta holka je do tebe blázen, Tichošlápku! Nedává to najevo, ale je!"
"Ne, je to jen simulující kočka, co vždycky dostane, to co chce!" oponoval mu Sirius.
"Pak se k sobě hodíte!" prohlásil James.
"No dovol, Dvanácteráku?!"
"Tak pozveš ji nebo ne?" ptal se James.
"Jasně, že ji pozvu. Zítra. Pokud se zase nepohádáme! Za to ji člověk vážně dokáže nesnášet!" Moreen se zamračila. On dělá, jako by na tom vinu neměl!
"Pozveš ji na rande. A co pak?" vyzvídal James a pohodlněji se usadil v křesle.
"Jako obvykle. Vyspím se s ní, v noci zdrhnu a na stolku jí nechám vzkaz, že ji mám rád, ale nemůžeme spolu být. Tak, jako to dělám u všech holek."
Moreen šokovaně vytřeštila oči. Nemohla uvěřit tomu, co řekl. Tohle se jí hodně dotklo. Mluvil o ní, jako o nějakém ubrousku na jedno použití, které používají mudlové. Použijte a vyhoďte! Jak se jí může líbit takový náfuka a necita?! Začínala o svých emocech pochybovat. Něco, čemu se dalo říkat začínající láska se změnilo ve vztek a nenávist. Teď si byla s sebou i svými emocemi jistá! Nenáviděla ho!
"Jasně, tak zítra!" řekla neexistující osobě dost nahlas, aby to oba Pobetové slyšeli.
"Ahoj, Moreen, " pozdravil ji trochu šokovaně James.
"Ahoj, Jamesi, co ten výraz? Jako bys viděl ducha, i když tady v Bradavicích to moc neobvyklé není." usmála se.
"Neslyšeli jsme tě přijít, víš?" vysvětlil jí.
"To je tajemství nás, kteří chodí skrz zdi! Ale nikomu to neříkejte!" mrkla na něj, usmála se a Siriuse se ani nepodívala.
Odešla směrem dívčí ložnice. Sotva jim zmizela z dohledu na tváři měla místo úsměvu nenávistný výraz.
"Myslíš, že nás slyšela, Dvanácteráku?" zeptal se Sirius.
"Myslím, že ne! Zaleží ti na tom?" zašklebil se.
"Jasně, že ne! Někdy tě napadají absolutní kraviny!" James znal Siria jako své boty a dost dlouho na to, aby poznal, že teď lže.
"Znám tě už docela dost dlouho, brácho a teď mi lžeš! Záleží ti na ní!" udeřil na něj.
"Tak dobře, ale jen trochu! Je prostě pěkná. To je všechno a na mém plánu to nic nemění!" řekl pevně a teď nelhal.
"Přiznej se! Ta holka se ti dostala do hlavy a ne a ne ven!"
"Nejradši budu až se mi dostane do kalhot!" uchechtl se Sirius a odešli do chlapeckých ložnic. Tentokrát to byla Lily, kdo je slyšel.

Ještě ten večer Moreen všechno řekla Lily.
"Lily? Musím s tebou mluvit, pojď sem prosím!" poprosila a počkala, až si kamarádka sedne na její postel.
"Tak povídej!" vybídla Moreen.

"To je ale hnusák!" rozkřikla se rusovláska, když jí Moreen všechno pověděla.
"Je, Lily, " zesmutněla a natáhla se na posteli. Ruce si dala za hlavu a dívala se do stropu.
"Doufám, že s ním nikam nepůjdeš!?"
"Ovšem, že ne! Já mám na lepší!" řekla a snažila se povzbudit sama sebe. Uzavřela tím debatu a přetočila se na bok. .Nemohla usnout. I Lily jí řekla, co slyšela. Bylo jí to líto.

Další den ráno se jí vůbec nechtělo vstát, když věděla, co ji čeká. Zato Lily už byla na nohou.
"Moreen, vstávej!" budila ji, jenže Moreen se vůbec nechtělo.
"Lily, ještě chvíli! Dneska budu mít blbej den." zaskuhrala a připlácla si polštář na obličej.
"Naopak! Bude skvělý! Pošleš toho cucáka někam!"
"Jenže já toho cucáka měla ještě včera ráda!" řekla kamarádce a pomalu vstávala z postele. Lily jí chtěla zvednout náladu. Viděla, že jí to všechno líto a nechtěla, aby byla tak utrápená. Chvíli uvažovala a dostala spasný nápad.
"Over the hills andy far away..." začala zpívat Moreeninu oblíbenou písničku. Jasně, že tím kamarádce zvedla náladu.
Minulé prázdniny byly na MoR (Masters of Rock) v České republice a tam ji slyšely. A letos chtěly jet zas.
Moreen začala zpívat s Lily. Ona vždycky věděla, jak jí zvednout náladu. Měla ji moc ráda.

Celý den měla od Blacka klid. Přišlo to až po poslední hodině.
"Ty, Moreen nešla bys se mnou na rande?" culil se Sirius. Když si uvědomila, že ji chce jen do postele, chtělo se jí zvracet. Klidně na něj.
Na tváři vykouzlila ten nejkrásnější a nejšťastnější úsměv, jaký uměla, aby si myslel, že ji má v kapse. Nebo spíš v kalhotách.
"Ne, promiň, dneska už něco mám, " snažila se zachovat klid. Bylo poznat, že na odmítnutí není zvyklý.
"Tak to zruš!" nabídl jí možnost.
"Tak to teda nezruším! A už vůbec ne kvůli tobě!" prskala.
"Nevíš, o co přicházíš!"
"Vím! O nic!"
"Jak si můžš být tak jistá?" zašklebil se.
"Nemůžu uvěřit, že jsem byla tak blbá a chtěla si začít něco s takovým...takovým...prostě s tebou!" řekla a plácla se do hlavy.
"Proč to říkáš?!" křičel.
"Vyspím se s ní a pak zdrhnu! Tak jako to dělám u všech!" pitvořila se po něm a vpálila mu to to do obličeje. Vytřeštil oči. Slyšela je.
"Tak to je podpásovka, Moreen, " řekl šokovaně.
"Tak, jako to, co jsi chtěl udělat ty! Už na mě nikdy nemluv, Siriusi Blacku! Nenávidím tě!" řekla a odešla k Lily.
Studenti včetně Rema a Jamese, kterí to sledovali se rozešli do Velké síně na oběd. Moreen se s Lily před Velkou síní rozloučila.
"Lily, běž na oběd sama. Půjdu se projít ven, pročistím si hlavu...prostě chci být chvíli sama."
"To bude dobré, neboj!" Lily se na ni povzbudivě usmála a odešla.
Moreen ráda chodila k jezeru a šla tam i tentokrát. Ale teď šla k části, kde začínal Zapovězený les.
Posadila se na obrovský kámen a dívala se na jezero. Po půlhodině přemýšlení se začala nudit. Postavila se a sehla se pro kámen. Hodila ho do jezera a pozorovala vlny, které vytvořil.
Všimla si, že se mezi stromy něco pohlo. Zůstala stát a ani nedýchala. Z lesa vyšel obrovský černý pes.
Polekala se, ale nepohnula se. Podívala se psovi do očí a on jí. Poznala, že jí nechce ublížit. Opatrně natáhla ruku a položila ji psovi na hlavu. Pohladila ho a on jí olízl ruku. Bylo jí jedno, kde se tady ten pes vzal.
"Budeš můj nový kamarád?" zeptala se ho, jako člověka. Měla dojem, že jí rozumí. Pes na ni skočil a olízl jí tvář. Objala ho a zasmála se.
"Budeš, jak vidím! Jsi celý černý. Budu ti říkat Blacku - ach bože! Ten blbec je vážně všude!" zasténala.
Pes se na ni podíval. Moreen si lehla do trávy, položila hlavu na psovo tělo. A začala vyprávět.
Když mu řekla všechno o Siriusi Blackovi, jak ho měla ráda, jak ji zklamal a jak ho teď nenávidí, vyčarovala míček a se psem si hrála. Smála se a byla šťastná.
Když se setmělo, pes odcházel zpátky do lesa.
"Blacku doufám, že zítra příjdeš. Mám tě ráda, pejsku!" zavolala za ním.
Pes zaštěkal a zmizel v lese. Brala to jako souhlas. Loudavým krokem se vydala k hradu a smála se sama sobě. Mluví se psem! O tenhle zážitek se musela podělit. A s kým jiným, než s Lily?

Takhle to chodilo celý měsíc a půl. Škola, odpoledne se psem a večerní učení. Od jejich posledního dialogu ji přestal otravovat i Sirius.
Psovi se svěřovala se svými přáními, tajemstvími a touhami. Věděl o ní snad víc, než Lily. Věděl všechno. Až na jednu věc. Věc, kterou by neřekla nikomu a ničemu živému.
Psisko ji různými svými kousky rozesmívalo a ona mu vyprávěla. S ním byla šťastná a každé odpoledne zapomínala na veškeré problémy a trápení.

Když jednou seděla se psem u jezera, přišli zmijozelští. Malfoy, Crabbe, Goyle, sestry Blackovy a jejich bratranec a starší Siriusův bratr. Už jednou jsem psala, že nebyl nikdo, kdo by něměl Moreen rád nebo se mu nelíbila. Alespoň z kluků ne. Ani Lucius a Regulus nebyli výjimkou. Ale tady bylo jasně ustanovené, čí Moreen bude. Luciusova.
Pes je uviděl jako první. Zaujal bojový postoj. Moreen ho ještě nikdy neslyšela vrčet až teď. Jeho milá hlava po zvednutí pysků a odhalení zubů vypadala děsivě a nebezpečně. Vstala, aby se podívala, co se děje.
Zleva šly sestry Blackovy, zprava Crabbe a Goyle a přímo naproti ní Malfoy a Black mladší.
Nemohla utéct, ledaže by skočila do jezera. Pes se postavil předd ni na obrovský kámen a nebezpečně vrčel. Čím blíž byli, tím víc se Moreen zmocňoval pocit paniky a tím víc pes vrčel.
Byla sama. Jediný, kdo byl s ní, byl černý pes. Výhružně zaštěkal.
"Ty se teď kamarádíš s pejsky, Moreen? Doufám, že ho máš dobře vycvičeného, jinak za sebe neručím!" smál se Lucius.
"Co chceš, Malfoyi?!" zeptala se otrávěně, ale srdce měla až v žaludku. Všichni zmijozelští totiž měli vytasené hůlky.
"Pojď s námi!" řekl Regulus. Najednou jí i jeho starší bratr připadal příjemnější.
"Ale já nechci!" oznámila jim vyrovnaně i když uvnitř vůbec vyrovnaná nebyla. Belatrix se hýkavě zasmála. Byl to smích šílence.
"Ale drahoušku, to nezáleží na tobě!" zasmál se Lucius a namířil jí hůlku přímo na srdce.
"Stačí dvě slova, kočičko, " přidal se Regulus.
"A chcípneš!" rozesmála se svým šíleným smíchem Belatrix.
"Tak půjdeš, " řekl Lucius a už to nebyla otázka.
"Nepůjdu!" řekla pevně.
"Já jsem se tě neptal!" zakřičel a ona se polekala.. Pes stále vrčel.
"Je to na tobě Regulusi!" řekl po pár sekundách už klidným hlasem.
"Cruci - " Regulus Black už nestačil kletbu, která se nepromíjí vyslovit, protože černý pes na něj skočil a povalil ho na zem. Lucius bleskově zareagoval a vyslal na psa odmršťovací kletbu. Pes letěl vzduchem a když dopadl na zem bolestně zakňučel.
Moreen to rvalo srdce. Sice to byl jen pes, ale by živá bytost a hlavně její přítel. Stejně, jako každý žijící tvor měl právo na život. A Lucius Malfoy mu ho teď chtěl vzít.
Přišel k němu a chytil ho za srst. Pes kňučel.
"Teď tě zabiju, ty šmejde!" zakřičel a zamířil na psa hůlkou.
"NE!" zakřičela Moreen a rozeběhla se k nim. Bylo jí ukradené, že běží naproti sestrám Blackovým s napřaženými hůlkami.. Odžduchla Narcisu i Belatrix a běžela k psovi.
Klekla si k němu a z očí jí tryskaly proudy slz...
"Nezabíjej ho! Prosím!" rozbrečela se ještě víc.
"Řekni mi jeden důvod, proč bych to něměl udělat?!" zašklebil se Lucius.
"Protože tě prosím!" plakala a držela kňučícího psa k náručí.
"Nebo proto, že by to bylo to poslední, co bys udělal!" řekl někdo a položil konec své hůlky na Malfoyova záda. Lucius se otočil a všichni zmijozelští ani nemrkli okem a byli odzrojení prefektkou Evansovou a prefektem Lupinem.
"Fajn! Ale my dva jsme spolu ještě neskončili!" řekl a podíval se na vzlykající Moreen. Pak i s ostatními odešel. Pes měl zlomenou přední nohu.
"Běž s Lily, Moreen! My se o něj postaráme!" řekl James. Moreen psa ale nepustila.
"Udělám to sama. Je to všechno kvůli mně!" protestovala. Nemělo to však smysl. Sice si stála za svým, ale James byl neoblomný.
"Ne! Teď hned se sebereš a půjdeš s Lily!" rozkázal a jí nezbývalo nic jiného, než poslechnout.
"Tak jo. Ale řekněte mu, že tady na něj budu zítra čekat!"
"Vyřídíme!" řekl Remus a James přikyvoval. Nekoukali na ni, jako na blázna, protože oni dva ze všech nejlépe věděli, že ten pes ji opravdu rozumí.
Když s Lily zmizela, proměnil James psa do jeho původní podoby.
"Tak tohle děláš každé odpoledne!" řekl Remus, jakoby rozluštil záhadu.
"Tichošlápku, co tě to do prdele napadlo?! Vždyť tě mohl ten peroxiďák zabít, ty hrdino!" seřval ho James, jako malého kluka a Remus přikyvoval.
"Vemte mě na ošetřovnu, ta ruka děsně bolí!" řekl jim Sirius a s vysvětlováním se neobtěžoval.
"A co řekneme Madame Pomfreyové? Dneska úplněk není, " uvažoval Remus.
"Něco si vymyslíme, " řekl James a pomáhal kamarádovi na nohy.
"Kluci, úplněk je oproti tomuhle nic!" řekl a Remus je přenesl na ošetřovnu.

Další den Moreen netrpělivě čekala na odpoledne.
"Víš, že má Sirius zlomenou ruku?" zeptala se jí Lily při cestě do učebny.
"Ne a nezajímá mě to! Asi zase chlastal a někde spadl!" odbyla Moreen kamarádku.
"Pravděpodobně, " souhlasila Lily a posadily se do lavice.
Dnes byl poslední školní den a zítra se mělo jet konečně domů. Všichni byli natěšení na prázdniny, jen Moreen by raději byla ve škole.
Vyučování dnes odpadlo a proto mohla hned po projevu profesorky McGonagallové jít čekat k jezeru na psa. Čekala hodinu a pes nikde. Čekala druhou a zase nic. Začínala být nervózní. Vždyť ještě včera večer se u Jamese ujišťovala, jestli je pes v pořádku a on jí Remus jí to potvrdili.
Kouzlem si přivolala knihu a začetla se. Po pár hodinách se pes konečně objevil. Kulhal na přední nohu a měl ji obvázanou, ale už vypadal líp. Objevil se až po půl třetí. Moreen došlo, že nemohl vědět, že mají dnes nevyučováno.
Přišel k ní a hlavu jí položil na klín. Jemně ho pohladila po hlavě.
"Bolí to moc?" zeptala se a pes jí olízl ruku. Chtěla, ať to odpoledne trvá věčně. Nechtěla zase v úvahu brát fakt, že je to naposled, co ho vidí. Lehla si do trávy a pes vedle ní. Přitulila se ke svému mazlíčkovi a vyprávěla mu o pocitech a obavách z prázdnin.
Zničehonic se pes posadil a zaštěkal. Podívala se na něj. Během několika vteřin vedle ní místo psa seděl Sirius.
"Ty jsi zvěromág?" zeptala se a bylo jí do pláče.
"Jsem, " přikývl a díval se na ni. Vypadal, že ho snad mrzí to, jak ji ty měsíce obelhával.
"A to ti není ani trochu blbé toho tak zneužívat?! Jak jsi mohl?!" rozkřikla se a přestože nechtěla, slzy až moc pálely, tak jim musela ulevit.
"Moreen, já..." pokusil se o vysvětlení.
"Už nechci nic slyšet! Rozumíš?! Nic! Jako pes jsi byl mnohem lepší!" přerušila ho a odešla.
Věděl všechno. Úplně všechno! A to ji štvalo. To, že znal její tajemství, touhy a přání. Lidí, kteří o ní věděli až moc se bála. Už nemohla věřit nikomu, ne teď! Jen Lily.
Rozzlobená přišla do dívčích ložnic a začala si balit věci. Když se uklidnila všechno pověděla Lily, která právě přišla z knihovny. Té jediné, která zbyla. Té, které mohla věřit.
Lily nic neřekla. Nevěděla, co. Nebylo to od něj správné, ale na druhou stranu kamarádku nikdy šťastnější neviděla.
Celý zbytek dne Moreen nevyšla z ložnice. Snažila se mu co nejvíc vyhýbat a k její radosti se jí to dařilo. Nešla ani na večeři. Nemohla ho vidět.
Byla naštvaná, ale kdyby viděla ty kouřové oči, oči člověka, který o ní věděl všechno a kterého nesnášela, věděla, že by stejně naštvaná utekla a bylo by jí do pláče.
Ani na rozlučkový večírek nešla i když to byl ten poslední. Alespoň pro sedmáky. Neměla na to se dívat, jak s Jamesem baví celou společenku. Raději zůstala pod peřinou a četla si.
Další den byla vzhůru, jako první z celého Nebelvíru. Prolétla společenkou, kde byl ještě nepořádek po včerejším mejdanu a po schodech běžela do Velké síně na snídani. Rychle posnídala a pak zase běžela přes prázdné bradavické chodby.
Zastavila se před portrétem Buclaté Dámy a rozhlédla se po prázdné škole. Byl to ten nejsmutnější pohled. Věděla, že už se sem nikdy nevrátí. Vybavila se jí spousta šťastných chvil, které zažila díky Bradavicím.
Prolezla portrétem a ještě stále prázdnou společenkou šla k ložnicím. Když byla v půli schodů, zaslechla hlasy.
"Tichošlápku, netřískej těma dveřma! Bolí mě hlava!" skučel James.
"Neměls včera tak pít! By s tebe dneska nebyl opičák!"
"Ty mě nemáš, co poučovat! Zrovna ty ne! A proč ses tam včera ani neukázal?"
"Protože na to nemám náladu! Je to pořád stejné!" odpověděl nezúčastněně.
"Nešels tam, protože tam nebyla Moreen, co?" tipoval James a odpovědí mu bylo ticho.
Moreen ani neviděla, jak se tváří, ale nemrzelo ji to.
"Bez ní stojí jakýkoliv mejdan za houby!" řekl James.
Sirius změnil téma. "Co naplánujem na prázky Dvanácteráku?" ptal se.
"Uvažoval jsem o - "
"Vážně? Ty to umíš?" přerušil ho Sirius.
"Líp, než ty, Tichošlape! Líp, než ty!"
Dál už Moreen nic neslyšela - nechtěla. Vyšla zbytek schodů a v oblečení vklouzla pod peřinu a na chvíli usnula.

Stály tam už deset minut. Lily nervózně podupávala nohou. Čekaly, až dorazí červená lokomotiva a odveze je domů.
Lily na sobě měla letní šaty ke kolenům, sluneční brýle a žabky a Moreen černé třičtvrťáky, tričko a tenisky. Dlouhé vlasy měla pod černou kšiltovkou a k tomu ještě sluneční brýle. Jen, aby si jí nevšiml.
Naštěstí lokomotiva dorazila dřív, než Poberti. S Lily a ještě několika dívkami z Nebelvíru si našly kupé a usadily se.
Cesta domů proběhla v klidu.
 


Komentáře

1 Harry Harry | Web | 5. prosince 2010 v 16:02 | Reagovat

Máš skvělej blog :-D

2 Elík Elík | Web | 5. prosince 2010 v 16:08 | Reagovat

pěkný, umíš hezky psát :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama