Špiónka v srdci

5. prosince 2010 v 15:45 | Angie |  Angie - jednorázovky
Když už jsem se dneska do oprav jednorázovek, tak je sem alespoň vložím. Jen chci podotknout, že tahle byla sepsána pro Annie.



Annie si vykračovala po chodbě na Ministerstvu Kouzel. Po prázdninách tady totiž nastoupila na oddělení s přísným utajením. Proto o prázdninách musela projít psychologickými testy, ale i velmi tvrdým výcvikem, který ovšem zvládla na výbornou. Stala se nejmladší čarodějkou-špiónkou na Ministerstvu. Zrovna dnes, 10. října měla dostat svůj první úkol.
"A., pojďte dál!" ozvalo se, když zaklepala. Jmény se říkat nesmělo.
"A., tady máte vše, co budete potřebovat!" řekl jí pan R. a podal jí složky. Vzala je do rukou a odešla.
U svého stolu si všechno pečlivě pročetla a pak se z krbu přemístila domů. Tam si sbalila věci a noci i se zmenšenými kufry vyrazila.
Čekal ji dlouhý let. Letěla hodně daleko od Londýna. Letěla do Bradavic. I přes cestovní plášť jí dlouhé vlasy, které měla až po zadek, vlály nočním vzduchem.
Když odcházela z internátní školy pro čarodějky v USA netušila, že se někdy do školy vrátí.

Když konečně doletěla na místo, čekala na ni profesorka McGonnagallová a zavedla ji k řediteli.
"Vítám vás, slečno!" usmál se přes půlměsícové brýle.
"Děkuji. Mohl by jste mi prosím říct, kam mám jít a tak?" zeptala se a rozhlížela se po Brumbálově pracovně. Nádherný fénix si ji také se zaujetím prohlížel.
"Samozřejmě. Z důvodů o kterých jistě víte, jste byla zařazena do Zmijozel a tudíž je vaše ložnice a společenská místnost ve sklepení. Profesorka McGonagallová vás předá řediteli koleje a ten vás tam zavede. O tom, kdo doopravdy jste vím jen já a profesorka McGonnagallová. A samo sebou, že vy. Ale vy to teď hned musíte zapomenout!"
"Dobře." řekla a chystala se odejít.
"Málem bych zapomněl, " odmlčel se profesor a počkal až se na něj otočí.
"Na co?" tázala se.
"Od té chvíle, kdy vyjdete z mé pracovny, jste Anneli van Navaleneren, čistokrevná čarodějka, dcera finské čarodějky a holandského kouzelníka, která studovala od malička v USA. To kvůli tomu přízvuku." usmál se šibalsky a Annie bezeslova odešla. Profesorka ji na chodbě předala řediteli zmijozelské koleje a ten ji zavedl do sklepení.
Pro Annie to nebyla jen čistá práce. Chtělo to i herecké výkony a ty jí vždycky šly. Teď se musela přetvařovat. Tvářit se a být chladná, povýšená a neústupná, aby zapadla. A ona kvůli svému úkolu potřebovala zapadnout.

Věci si odnesla nahoru do prázdné dívčí ložnice a pak sešla zpátky do společenky s knihou v ruce. Posadila se na zelenou pohovku a začala číst.
"Ty jsi tu nová?"
"Ne asi! Stará!" odsekla a bylo jí jedno komu. Blondýnka si sedla vedle ní a vytrvale ji obtěžovala.
"Já jsem Narcisa Blacková a ty?" zeptala se chladně. Už se po Annieiném odseknutí ani nepokoušela a kamarádský tón.
"Anneli van Navaleneren, těší mě!" řekla tak skoro ironicky a otočila se zpět ke knize.
"Jsi čistokrevná?" zajímalo Narcisu.
"Co myslíš, blondýno? Kdybych nebyla, neseděla bych tady a tlachala někde s nebelvírákama!" řekla s ledovým klidem.
"Seznámím tě s někým, chceš?" nabídla ji Narcisa a Annie neodmítla.
"Pojď za mnou!" řekla Narcisa a vstaly z pohovky.
Narcisa zamířila do chlapeckých ložnic. Otevřela dveře a Annie na třetí posteli od okna uviděla sedět černovlasou dívku v objetí s klukem, kterému zřejmě patřila.
Naproti nim seděl dlouhovlasý blonďák jen v kalhotách a četl. Annie moc dobře věděla, kdo ti lidé jsou, dokonce četla jejich psychologické profily. Věděla, jak se kdo bude chovat.
"Tohle moje sestra Belatrix a její budoucí manžel Rodolphus a tohle je můj budoucí manžel Lucius." představila je a lehla ke svému budoucímu muži. Annie se neobtěžovala podat jim ruku, protože tohle přátelské gesto se tady nepoužívalo.
"Anneli van Navaleneren." řekla a zabrala bez zeptání jednu postel.
"Ty jsi čistokrevná?" zeptala se Belatrix. Něco podobného Annie čekala. Hořce se zasmála a ušklíbla se:
"Samozřejmě! Chcete se snad přesvědčit?" a vyhrnula si rukáv levé ruky.
Potřebovala, aby jí uvěřili. Belatrix vytáhla hůlku. Ona se skutečně chtěla přesvědčit!
Lucius věnoval Annie první pohled od té doby, co přišla. Nepoznal v ní nic. Pak šlehl očima po Belatrix.
"Belatrix, okamžitě přestaň! Přece ji nechceš vyděsit hned první den?!" zasmál se.
"Mlč, sakra!" štěkla Bella.
"Kdo tady mluví o vyděšenosti?" zeptala se Annie. Strach neměla, protože ona skutečně byla čistokrevná. Z jeansů vytáhla malý kapesní nožík.
"Nebojíš se bolesti?" zeptala se Narcisa obdivně. Lucius začal nové žačce věnovat větší pozornost.
"Mlč, ty náno pitomá!" okřikla sestru Belatrix a s fanatismem v obličeji hltala každý Annienin pohyb.
"Být špinavá bolí víc!" řekla Annie a v duchu si pořád opakovala, že to musí takhle hrát. Kouzelníci se kterými teď byla se jí příčili ze všech nejvíc - maniaci po čisté krvi. A ona se taky tak musela chovat.
Je to jen hra! Ve skutečnosti vás nenávidím! opakovala si v duchu. Nikdy by totiž nic tak hnusného neřekla. Už se chystala říznout do ruky, ale uslyšela hluboký hlas.
"Přestaň!" řekl a ona se neodvážila. Vzhlédla z postele a uviděla krásného černovlasého kluka.
"A proč?!"
"Protože je to moje postel a nechci ji mít špinavou od krve!" štěkl.
"Moje krev je čistá!" zasyčela a přimhouřila u toho oči.
"Ta moje taky!" oplatil jí to a odešel do koupelny.
"Kdo to je?" zeptala se naštvaně ostatních i když už to dávno věděla. Netušila však, že na ní jeden z bratrů udělá takový dojem a probudí v ní takový respekt.
"To je Regulus Black, náš bratranec." objasnila Cissy a mladík vyšel z koupelny. Jen v černých boxerkách. Vypadal skvěle, měl nádherné tělo.
Lehl si do své postele. "Vypadni odsud!" štěkl nepříjemně.
Annie si rychle obkročmo sedla na jeho pánev a hůlku mu přiložila na místo, kde mu bilo srdce.
"Takhle se mnou mluvit nebudeš nebo tě zabiju!" zavrčela ledově a Zmijozelským se líbila čím dál víc.
"Tak to zkus!" ušklíbl se a překulil se s ní tak, že ležela na zádech a on seděl na její pánvi. Všichni je pozorovali. Tentokrát měl navrch on. Začal jí rozepínat košili.
Tady žádný feminismus nepanoval. To, co kluci chtěli, to dostali. A ona se rozhodla ho tady zavést!
Odžduchla ho od sebe, ač nerada, to si musela přiznat, a postavila se. Odepnuté knoflíčky si zase zapnula.
"Uděláš to ještě jednou a bude to, to poslední, co uděláš!" Pak odešla pryč.
"Co na ni říkáte?" zeptal se Rodolphus.
"Líbí se mi!" řekla Belatrix a s úšklebkem se podívala na Rega, který se tvářil, že je mu všechno jedno.
"Mně taky, Bello. Další vhodná ruka na Znamení Zla!" usmál se Lucius.
"Snad jí nechceš o tom říct?!" zeptal se Regulus.
"Časem ano. Napřed si ji otestujeme. Co třeba na Pobertech?" zasmál se Lucius a ostatní se přidali.

Celý další týden Annie všichni ze Zmijozelu pozorovali. Hlavně Lucius, Regulus, Rodolphus, Crabbe, Goyle, Belatrix i Narcisa. Nespustili ji z očí. A Annie to věděla, proto se chovala co nejvíc zmijozelsky.
První den školy ji málem trefil šlak. Regulus se jí zdál nádherný, ale Sirius...pro toho nenašla vhodná slova.
O něm nevěděla, protože dostala složky jen o zmijozelských. Skoro všechny hodiny měli s nebelvírskými.
Když seděla v lavici se smíchem se do učebny přiřítil Sirius s ještě dvěma kluky, které neznala. Ale ten s brýlemi se jí líbil víc, než Sirius s Regulusem dohromady. A to už bylo co říct!
Měl úžasnou sportovní postavu, rebelsky rozcuchané vlasy a nádherný sympatický ostrý obličej. Vyzařovala z něj síla, hrdost a štěstí. Typický Nebelvírčan.
Zalíbil se jí hned na první pohled. On byl přesně její typ. I on si všiml jí.
Byla vysoká, štíhlá, měla krásné dlouhé vlasy, ale z tváře ji vyzařoval chlad a nadřazenost. To ho trochu mrzelo. On ale nevěděl, že je to jen předstírané.
To zase mrzelo ji. Mrzelo ji, že nemůže být sama sebou. Stačila jí jedna tahle vyučovací hodina a zamilovala se. Zamilovala se do studenta, spolužáka. Jenže on už jako student nevypadal.

"Všiml jsem si, že ses dneska dívala po Potterovi!" oznámil jí u oběda Lucius.
"Cože? Po kom?" zeptala se a napila se.
"Po tom brejláčovi s těmi rozcuchanými vlasy!" objasnil a propaloval ho pohledem.
James Malfoyův pohled zabodnutý ve svých zádech pocítil a otočil se. Jako odpověď vztyčil prostředníček a otočil se zpátky. Annie se začínal líbit čím dál víc.
"Vidíš ho, šmejda?!" zasyčel Malfoy.
"Neví, s kým si zahrává! A tím nemyslím tebe!" řekla chladně a vstala k odchodu. Neodpověděl. Šel z ní strach, neodvážil se.

Po dalších dvou týdnech si Annie zavolal do ředitelny Brumbál.
"Tak jak pokračujete, slečno?" byla první otázka sotva otevřela dveře.
"Skvěle. Už si získávám jejich důvěru." opověděla.
"Výborně! Jen tak dál!" usmál se Brumbál a jejich krátký rozhovor skončil.
Šla do zmijozelské společenky, když potkala Luciuse, Reguluse, Belatrix, Rodolphuse a Narcisu.
"Kde jsi byla?" zeptala se zvědavá Narcisa.
"V ředitelně! Ten dědek už mi leze na nervy!" štěkla a v duchu se Albusi Brumbálovi omlouvala. Celá parta se rozesmála.
"Taky si myslíš, že on je to nejhorší, co Bradavice potkalo?" zeptal se Lucius.
"Moc se ptáš, Malfoyi!" zavrčela.
"Dej si pozor na pusu, lásko! Takhle se mnou mluvit nebudeš!" řekl a Narcisa ho sjela pohledem.
"Vsadíš se?" procedila mezi zuby a oba současně vytasili hůlky.
"Tak dost! Přestaňte! Pojďme se radši bavit. Kvůli tomu jsme přece šli!" řekl Regulus autoritativně a oba se uklidnili.
Šli po prázdném dvoře, když kolem někdo proběhl.Belatrix se zašla podívat, kdo to byl. Po pár minutách přišla a za límec držela malého chlapce, asi druháka možná i prváka.
"Kvůli tomu špinavci jsem uklouzla!" stěžovala si. "Za to mi zaplatí!" dodala hrůzostrašně.
Annie jen pozorovala, co se bude dít.
"Musíme to udělat dřív, než z něj vyroste Poberta!" řekl Lucius a v studených šedých očích se mu třpytil led. Annie stále nechápala.
"Crucio!" zašeptal a namířil na malého kluka, který plakal.Belatrixina hůlka se přidala. I z ní sršel červený proud.
Annie v sobě sváděla boj. Nemohla se na to jen tak dívat, ale nemohla ani zakročit, protože by se prozradila. Chtělo se jí plakat při pohledu na trpící dítě. Nakonec se přemohla.
"Bože, jste jako malí! Už mě to nebaví! Co jiná zábava?" zasmála se a oni skutečně přestali. Měla totiž pravdu. A slovo malí je urazilo.
"Jo, co takhle jiná zábava?" zeptal se někdo. Zmijozelští se otočili. Naproti nim stáli Poberti s vytasenými hůlkami.
Annie viděla, jak James vzal toho mučeného kluka do náruče a položil ho na lavičku. Ještě u toho stačil vyčarovat deku do které ho zabalil. Chlapec nepřetržitě brečel.
"Víš co, bratříčku? Vypadni, než tě zabijeme!" poradil Siriovi Regulus.
"Vaše dobrá srdce budou jednou vaší zkázou!" řekla Annie.
"Nemyslím si, " ušklíbl se na ni James.
"Teď můžeš ukázat, co v tobě je, Anneli!" podíval se na ni Lucius a všichni o krok ustoupili. James se postavil naproti ní a souboj mohl začít.
Musela uznat, že vážně dost dobrý, ale ona byla lepší. Měla za sebou tvrdý výcvik a mohla se rovnat s profesory, ne-li bystrozory.
Všichni byli fascinováni tím, jak bojovala. Byla tak skvělá až z ní šel strach. Nakonec ho odzbrojila a hůlkou mu mířila na srdce.
"Zabij ho!" křičeli všichni zmijozelští najednou.
Podívala se mu do očí. Statečných očí, které byly připraveny zemřít. Tak to vypadalo. Ale ve skutečnosti se na ni usmívaly - a ona to věděla.
Po chvíli, kdy se na ty oči dívala, viděla, jak v nich poskakují šťastné jiskřičky. Ty oči poznaly, že ho nechce zabít a že to ani nedokáže. Poznaly, že ona není pravá Zmijozelačka.
"Zabít ho?! Jste normální?! To nikdy!" křičela po zmijozelských a ti se na ni překvapeně dívali. "Vy si opravdu myslíte, že bych si s tím špinavým ubožákem špinila ruce?! Že bych mu dopřála bezbolestnou rychlou smrt a ani si neužila, jak trpí?!" pokračovala.
"Máš pravdu, Anneli! Jdeme! Nebudeme si s těmi špinavci mazat ruce!" řekl Malfoy a Annie věděla, že teď si jejich důvěru získala víc, než kdy jindy.
Když odcházela ještě se za Poberty nenápadně ohlédla. Utěšovali malého chlapce.
Chovat se zmijozelsky pro ni byl ten nejtěžší úkol a největší trest.
James se za dlouhovláskou díval dokud mu nezmizela z očí. Poznal, že ona doopravdy nepatří do Zmijozelu. A tím co řekla, tomu chlapci nenápadně zachránila život. Ještě chvíli mučení a zemřel by. Vymyslela to opravdu chytře a oni jí na to skočili. Jediný James to pochopil. Byl moc rád, že se v ní spletl.

"Anneli? Můžeš na chvíli?" zeptal se Regulus, který vykoukl z chlapeckých ložnic.
"Už jdu!" odsekla, sešla zbývající schody a zamířila k chlapeckým ložnicím. Regulus seděl na posteli opřený zády o polštáře.
"Zítra večer. Buď připravená! Ukážeme ti malé překvapení!" řekl a kývl hlavou ke dveřím na znamení, aby vypadla.
"Jo, a přijď do sedmého patra!" dodal, ale ona se už neobtěžovala otočit. Vyplížila se zmijozelské společenky a šla za Brumbálem.
Všechno, co věděla mu řekla a on nelenil a hned šel poslat sovu na Ministerstvo kouzel.

Byla nervózní. Měla to být její první opravdová akce. Žádné iluze.Večer se šla projít na Astronomickou věž, aby mohla přemýšlet.
"To bylo od tebe hezké!" řekl někdo a přerušil tím tok jejích myšlenek na zítra. Otočila se uviděla Zmijozeláky tolik nenáviděného Jamese Pottera, jednoho z Pobertů, nebelvírského chytače a v neposlední řadě velice krásného kluka.
"Co?! O čem to mluvíš?!" vyjela po něm, ale jinak, než by ve skutečnosti chtěla.
"Jak jsi řekla, že tě to nebaví. Myslím to mučení prváka. Zachránila jsi mu život, Anneli!" řekl a blížil se k ní.
Na jednu stranu byla ráda, že ví, že taková zlá doopravdy není, ale na druhou stranu byla naštvaná že to prokoukl.
"To není pravda!" snažila se mu to vymluvit.
"Nejsem vůl. Na mě to hrát nemusíš!" usmál se.
"Co ode mě chceš?" změnila téma, ale jak později zjistila, nebylo to, to pravé ořechové.
"Chci vědět, kdo jsi?!"
"Annie, jmenuju se Annie a jsem špiónka. Vyslalo mě sem Ministerstvo! Nic víc ti neřeknu a ty to taky nikomu nepovíš!" řekla jedním dechem a neskutečně se jí ulevilo. Teď ji nezajímalo jestli udělala špatnou věc, když mu to řekla.
"To kvůli těm dýchánkům, které pořádají Zmijozeláci, Smrtijedi a Voldemort v sedmém patře?" ušklíbl se, protože z jejího výrazu soudil, že trefil do černého.
"Takže je tam i Voldemort!?" řekla, jakoby objevila Ameriku a zeptala se dodatečně. "Jak o tom sakra víš?!"
"To je na dlouho!" usmál se a pak ji bez dovolení políbil. Objal ji kolem zad a přitiskl na sebe. Ani nevěděli jak, ale skončili ve spodním prádle na zemi v Astronomické věži.

Další den byla Annie napjatá, jako struny. Nenápadně se na sebe s Jamesem usmívali a občas náhodou ve stejnou dobu zmizeli. Třeba v umývárně. Annie měla obavy z večera.
Když šla do sedmého patra snažila se uklidnit sama sebe. Došla na místo, kde měla komnata být. Čekal tam na ni Regulus.
"Jsi připravená, lásko?" usmál se Regulus.
"Že se ptáš, lásko!" ušklíbla se. Působila naprosto v pohodě. Ještě aby ne, stálo ji to veškeré úsilí.
Před nimi se objevily dveře.Vešli dovnitř. Annie uviděla obrovský obdélníkový stůl po jehož bocích sedělo asi padesát Smrtijedů. Annie se posadila a naproti ní přes celý stůl seděl samotný Lord Voldemort.
Zachovala klid ve tváři, ale její srdce tak klidné nebylo. Voldemort jí mlčky pokynul, aby šla za ním a jí nezbylo nic jiného, než jít.
Všichni Smrtijedi střídavě sledovali ji a svého pána. Na něj se ale dívali s oddaností, lépeji řečeno fanatismem v očích.
Když došla k němu, vyhrnul jí rukáv levé ruky a přejel jí po předloktí studenými prsty. Hůlkou jí zamířil na ruku.
"Budeš dobrá Smrtijedka. Slyšel jsem, že jsi skvělá čarodějka!" řekl a jeho hlas se rozléhal tichem.
Annie ale to odporné Znamení Zla nechtěla. Každou chvílí tady měli být ostatní špióni a bystrozoři. Jenže pořád nic!
A pak se najednou zbořila zeď, jako domeček z karet. A za ní James, Sirius a Remus. Annie využila nepozornosti Smrtijedů a vyskočila na stůl. Utíkala po něm a u toho metala Avada Kedavra na obě strany, kde Smrtijedi seděli. Spoustu jich zabila. Bylo to všechno tak rychlé.
Stůl klouzal, takže byla rychle na druhé straně místnosti. Seskočila ze stolu, chytila Jamese za ruku a běželi pryč.
"Chceš se nechat zabít?" vyštěkla, celá zadýchaná, když běželi po chodbě.
"A ty?" usmál se.
Běželi po schodech dolů a za nimi Smrtijedi. Běželi ani nevěděli kam. Najednou byli na nádvoří. Z každé strany k nim šli Smrtijedi, našlapovali jako šelmy připravené zaútočit. Bylo jich stále dost a dost. Stačilo, aby zvedli hůlky a Annie, James, Sirius i Remus by byli mrtví. Obklíčeni byli z každé strany a nedokázali by se bránit tolika útokům.
James chytil Annie pevně za ruku.
"Pottere! My chceme ji. Ty klidně můžeš jít!" pokusil se s ním vyjednávat Malfoy, jako kdyby nevěděl, že je to zbytečné. Snad trocha slušnosti před zabíjecím masakrem…proč ne?
"Ani mě nehne, Malfoyi!" utrousil.
"Pak zabijeme tebe i tvé kamarádíčky!" zahýkala Belatrix.
"Běž, Jamesi a zachraň se!" usmála se Annie klidně.
"Annie! Přece nejsi tak naivní, aby sis myslela, že mě nechají jít?" zasmál se.
"Jak myslíš, ale mohl bys to zkusit!" oplatila mu úsměv. "Docela by mě potěšilo, kdyby se ti to povedlo."
"Nemůžu jít! Miluju tě!"
"Hlavně se mi tady nerozplyňte!" prohodil Lucius, zatímco se Smrtijedy poslouchal jejich rozhovor.
"Já tebe taky. Chci umřít, jako svobodný člověk a smrt si chci vybrat sama. A proto tě žádám, Jamesi. Zabij mě ty!" řekla hlasitě a podívala se mu do očí.
Nebylo už cesty zpět. Buď zemře mučením nebo smrtí, kterou si sama vybere. Bylo nemožné, že by oba přežili. Jak nesmírně drahé pro ně byly ty vteřiny, které jim zbývaly, než je smrt oddělí.
"To nemůžu - " zlomil se mu hlas a ona ho stejně přerušila.
"Ale můžeš! Udělej to! Jestli mě opravdu miluješ necháš mě zemřít svobodnou smrtí nedopustíš, aby mě mučili! Dáš mi na vybranou!" prosila ho a plakala. Nemělo smysl to dál zadržovat.
James nevěděl, co má dělat. Ano, on si nedělal iluze, že přežije, ale ona. Přece to po něm nemohla chtít. Zase ale nechtěl, aby ji mučili.
"Varuju tě Pottere! Jestli -" začal Malfoy svůj monolog, ale byl přerušen hlasitým výkřikem.
"Zabij mě!!!!!!!!" vyštěkla. "Prosím, Jamesi!" dodala šeptem.
"Avada kedavra!" vykřikl James a chytil už mrtvé tělo své lásky do náruče. Slzy mu tekly jako vodopády a Sirius s Remem se na něj bezmocně dívali, jak trpí. V tomhle mu pomoct nemohli.
Ale ona zemřela šťastná. Tuhle smrt si vybrala sama, jako svobodný člověk.
"Tak za tohle tě zabiju, Pottere!" křikl Malfoy a rychlým krokem se blížil ke klečícímu Jamesovi.
"Obávám se, že to nepůjde, pane Malfoyi!" usmál se Brumbál, ale se zděšením v očích, když spatřil Annieino tělo, úsměvem nezakryl. Za zády měl armádu špiónů a bystrozorů.
James držel v náručí Annieino tělo a nepřestával plakat. Křčel bolestí, bezmoc i utrpení mu prostupovaly tělem, otupily všechny smysly, doslova ho užíraly zaživa. Až moc teď připomínal zmučeného prváka. Spíš na tom byl o dost hůř.
A v tento den zemřela spousta Smrtijedů, ale zemřela taky jedna z nejlepších čarodějek-špiónek. A spolu s ní zemřelo i Jamesovo srdce.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama