Stalo se 5. srpna

2. prosince 2010 v 17:17 | Angie |  Angie - jednorázovky
Tak tady je taková jednorázovečka, která mě napadla, ani nevím jak, ale moc se mi líbí:-) Ještě co bych k tomuhle chtěla napsat je motto. A to takové:
Kdo tě nechce, ten si tě nezaslouží.


"Siriusi!" zavolala ho matka.
"Ano, matko?" zeptal se, když přišel k ní.
"Dnes jdeme s mou sestrou a Cissy na večírek, " řekla mu.
"Musím jít?" zeptal se a protočil panenky. Udělal to ovšem tak, aby si toho jeho matka nevšimla. S její holí nebyl zrovna kamarád.
"Ne! Sice to jsou zásnuby tvé sestřenice a bylo by vhodné přijít, ale nemusíš. Budeš tady v domě sám, ale asi za hodinu po nás, sem přijde Bella. Na ten večírek taky nepůjde. A teď běž!"
Poslechl a odešel. Vyšel nahoru po schodech a zabouchl se ve svém pokoji. Siriusův pokoj působil útulně.
Byl sladěný do červeno zlatých barev. Barev Nebelvíru. Měl i svůj vlastní krb, ve kterém praskal oheň, i když bylo léto. Pokoj nebyl tak chladný,jako ty od ostatních členů jeho pitomé rodiny. Rodiny, kterou nenáviděl.
Praštil sebou na postel a koukal na plakáty dívek v bikinách. Usmíval se. Vzpomněl si, jak tím matku rozčílil.
Zbila ho svou speciálně upravenou holí. Každá rána, jako bodnutí nožem. Na zádech mu sice zůstaly jizvy, ale ani to mu nevadilo. Stálo to totiž za to!
Ležel na posteli a přemýšlel. Celý večer, až do rána tu budu muset být s šílenou sestřenkou Belatrix! Zase je to ale lepší, než jít na ty povedené večírky...
Za chvíli usnul. Vzbudil se v osm hodin večer. Doma už nikdo nebyl a tak si zašel do kuchyně pro něco k jídlu. Když šel s koláčky a máslovým ležákem v ruce, zarazil se.
V jídelně, na stole, seděla Bella, četla knihu a měla na sobě černé krátké úplé šaty. Skvělé postavy a rozpuštěných vlasů si Sirius, jako Casanova, prostě nemohl nevšimnout. Když nosila hábit, její postava tak nevynikala.
"Ahoj, bratránku, " řekla přesladce překvapenému Siriovi.
"Nazdar." řekl znechuceně a dost se snažil. "Chceš taky?" zeptal se po chvíli normálním tónem a ukázal talíř s koláčky.
Mlčky si jeden vzala. Siriusův náhlý zájem o konverzaci ji znervózňoval. Nebyla nijak zvyklá, se s ním vybavovat. Zakousla se do koláče.
"Jak se máš?" zeptal se a sedl si vedle ní. Hodně jí tím zaskočil, přeci jen byla radši, když se držel dál od ní.
"Bylo mi už líp. A zase bude pokud odejdeš!" odsekla mu.
"No, tak, Belatrix, nebuď taková! Ty přeci nejsi ledová královna. Ty jsi jen ledová princezna!" bavil se na její účet.
"Bavíš se dobře?!" vyštěkla a postavila se.Sirius vyskočil ze stolu a postavil se naproti ní.
Díval se jí do těch očí, plných nenávisti.
"Páni, tolik vášní. Jo, bavím, rozmazlená princezničko!" utahoval si z ní dál.
"Myslím, že by jsme mohli diskutovat o tom, kdo z nás je rozmazlený, Casanovo!" poslední slovo bylo plné ironie.
"Ale ono se to umí i zlobit. Belatrix, odhoď tu masku ledové princezny! Tohle přece nejsi ty! Oba to víme!" řekl jí a pořád se jí díval do očí. Nenávistné oči vystřídalo překvapení, ale jen na okamžik.
"TOHLE jsem já!" křičela na něj a chtěla odejít, jenže ji Sirius chytil za lokty a přitáhl zpátky.
"V tom případě nejsi člověk! Jsi zrůda!" řekl a pustil ji z železného stisku. Věděl, co Zmijozelští provádějí mladším studentům a děsilo ho to. Jestli tohle vážně byla ona, pak slovo zrůda bylo oprávněné.
"Už to nedělej!!" řekla výhružně. Zastavil se, přišel k ní a nadklonil se na ni.
"Nebo co?! Zabiješ mě?! Jen si posluš, zrůdo!" posmíval se a roztáhl ruce. Viděl, jak se jí zablýskalo v očích...
To oslovení se jí ale dotklo. Věděla, že nedělá správné věci, ale občas člověk nemá na výběr.
Rozeběhla se, jako býk a srazila ho k zemi. Bušila do něj pěstmi, ale on se jen usmíval. Přimáčkl ji k sobě tak, že neměla šanci se pohnout. Když povolil, začala se vzpírat. Chvíli se tam před hořícím krbem převalovali, ale pak přestali a znovu si pohlédli do očí.
Políbila ho. Oba věděli, že je v tom něco víc, než jen si něco dokazovat. Líbali se snad celou věčnost. Aníž by přestali, za chvíli se ocitli v Siriusově pokoji.
Lehli si na postel a ona ho začala svlékat. Sundala mu košili a začala líbat po hrudi a břiše.
"Odkud máš ty jizvy?" ptala se.
"Od matčiny upravené hole, " vysvětlil jí, jako by bylo samozřejmostí, že je bit. Začala mu jizvy olizovat, jakoby kočka čistila svoje mládě. Pak mu rozepla zip u kalhot.
Za chvíli tam oba leželi jen ve spodním prádle a líbali se. Netrvalo dlouho a se Siriova pokoje bylo slyšet jen sténání, vzdechy a hluboké výdechy. Jejich těla byla v nekontrolovatelném souladu. Byli spojeni a pohybovali se stejným směrem.
"Siriusi!" vykřikla Belatrix. Tohle měla být ta chvíle, kterou si měla pamatovat navždy. Naopak! Ráda by na to zapomněla, i když v tom nejhlubším místě své duše, pokud nějakou měla, věděla, že nikdy nezapomene. Na TO, na něj a na to dokonalé tělo. Nikdy by mu neřekla, že ještě před patnácti minutami byla panna.
Taky se s tím, co teď dělala, nehodlala nikomu chlubit. Ono totiž nebylo s čím. Ne, že by Sirius nebyl dobrý, to vůbec, ale jen představa rozhovoru s někým ji děsila.
Cítila se sice skvěle, ale nevěděla jestli s ním bude moct ve škole, ale i doma mluvit. Teď jí to však bylo jedno.

Sirius měl pocit spokojenosti, někde tam hluboko uvnitř prázdna. Uvažoval, jestli neudělal chybu, každopádně vrátit už to nemohl. Dospěl k názoru, že o tom nikomu neřekne, ale taky věděl, že nikdy nezapomene.
"Chtěla jsem ti jen dokázat, že umím cítit." zalhala vědomě po hodině, když tam jen tak spolu leželi, zabaleni do saténových peřin.
"No, kdyby to tak dokazovaly všechny holky, nebránil bych se!"
"Ty syčáku!" praštila ho do zad a rozesmála se.
Byla a cítila se šťastná. Jakoby byla volná, se svým vlastním názorem a ne v poutech rodiny. V jeho přítomnosti se tak cítila vždycky, protože byl tak silný. I když ho matka bila, měl svou hrdost a byl vzpurný. Prostě rebel.
"Au!" zaúpěl Sirius.
"Co je?! Praštila jsem tě do nějaké jizvy? Promiň já,- " nestačila dokončit větu, protože jí přiložil prst na rty.
"Dělal jsem si legraci. Ty ses o mě bála?" dobíral si ji.
"To není pravda!" řekla uraženě, ale nenamítala nic, když ji začal znova líbat. Asi za půl hodiny líbání a mazlení přestali.
Vstala z postele a oblékla se. "Nic to neznamenalo, jasný? Chtěla jsem ti jen dokázat, že jsem schopna citů. Takový prázdninový románek, nic víc, nic míň. A stejnak bych už měla vypadnout. Sbohem!" řekla Siriovi, který ležel na posteli.
"Bello, počkej!" už jí ale nic jiného neřekl, protože zmizela za dveřmi.
"Právě teď jsi mě přesvědčila, jak jsi chladná, i když ses snažila o opak." řekl potichu do prázdna. Už mu neměl, kdo odpovědět.
Slova, jako by byla nedůležitá a navždy je z povrchu zemského sfoukl vánek, ketý byl cítit z pootevřeného okna.
Tohle se stalo 5.srpna. Pro někoho důležitý den a významný, pro někoho den zklamání, den chyb a pro někoho den, jako každý jiný...
 


Komentáře

1 Mrs.Rinnegan Mrs.Rinnegan | E-mail | Web | 4. prosince 2010 v 16:49 | Reagovat

Nádhera... :) Máš talent. :D

2 Evelyn Evelyn | E-mail | 4. prosince 2010 v 19:18 | Reagovat

no páni :O mám Siriuse se ráda a Bellu taky sice jako zlou postavu ale stejně :) líbilo se mi to, krásně popisuješ a ta hůl ta se mi moc líbila :D takovou bych taky potřebovala sice  když jsem to četla tak sem chvílema přemýšlela že to zavřu přeci jen já nemusím když je Bella jen na chvíli hodná ale jinak se klaním :)

3 Lily Lily | 13. listopadu 2011 v 12:21 | Reagovat

Ta hůl byla skvělá.Taky chci takovou. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama