Trojčata 1/6

26. prosince 2010 v 23:26 | Angie |  Trojčata (Angie)
Trojčata

První kapitola. Zavádějící. Oddechová.
Hezké počtení.







"So this is Christmas and what have you done?" prozpěvovala si Angie, zatímco před zrcadlem pomocí líčidel dolaďovala svůj kostým.
Brumbál opět hýřil bláznivými nápady a tak místo normálního vánočního plesu vyhlásil vánoční maškarní ples.
Každý si mohl vybrat, za co půjde a co na tom bylo nejlepší - nemuseli jste mít doprovod. Tedy pro Angie Stonerovou.
Nebylo to tak, že by s ní nikdo nechtěl jít, naopak! S ní chtěli chodit vždycky všichni. Až na pár výjimek. A s těmi chtěla chodit ona.
Lidé byli odjakživa takoví. Vždycky toužili po tom, co neměli nebo nemohli mít. Ale od toho tady byli sny a cíle. Mohli toho dosáhnout - pokud chtěli a věřili v sebe.
Měla ráda svou volnost proto jí to nadmíru vyhovovalo. Nemusela tak opět protáčet oči ve sloup při vidině nadcházejících hodin, kdy se po ní bude nějaký krasavec plazit a strkat svoje pracky tam, kde by rozhodně neměl.
Usmála se na sebe. Nebylo vůbec možné, aby ji někdo poznal. Na obličeji měla napatlanou zelenou a hnědou barvu, což se perfektně hodilo k jejímu kostýmu. V drdolu, který měla stáhnutý gumičkou si povytáhla pár pramínků, nasadila kšiltovku a mávla hůlkou. V tu chvíli na sobě měla opět školní uniformu, v jaké do koupelny vešla a na obličeji ani stopu po barvě.
Brumbálovým výslovným přáním bylo, aby ani vaši spolubydlící a nejlepší přátelé nevěděli, za co jdete. Jistě, bylo to trochu komplikované, ale s pomocí jednoduchého kouzla, jehož postup byl vyvěšen u oznámení, se to dalo zvládnout. Navíc profesorka McGonagallová byla ochotná a posledních pět minut ve všech třídách věnovala tomu, aby si studenti kouzlo procvičili.
"No konečně!" vydechla Moreen, sundala si z uší KOSSy, které od Angie a Essylt dostala k narozeninám a vystřelila do koupelny, aby se mohla připravit.
Angie vesele skočila do Moreeniny postele a vzala si k sobě její discman.
Zmáčkla Play a samozřejmě se neozvalo nic jiného, než Avantasia. Usmála se pro sebe, vyskočila z postele a začala tančit po pokoji.
Asi po třech písničkách ucítila, jak jí někdo zaklepal na rameno. Otočila se a spatřila Moreen, jak si klepe na čelo.
Opatrně sundala sluchátka, položila je na postel a nechápavě se na svou spolubydlící a přítelkyni podívala. "Co je? Potřebuju se dostat do nálady, "
"Tobě stačí jeden panák a jsi v náladě hned! Tak pojď už nebo přijdeme pozdě a já to poslouchat nebudu, " protočila oči ve sloup Moreen a vzala Angie za předloktí.
"Brumbál povolil i panáky?" ověřovala si Angie, když sbíhaly schody dolů do společenky. Její tón zněl nadšeně. "A taky vůbec nechápu, proč musíme jít do Velké síně zrovna s nimi, " zabručela a mračila se u toho.
"Nepovolil!" řekla rázně Moreen. Pár sekund nato se ocitly ve společence.
"Pozdě, " zkonstatoval suše Sirius.
"Blacku, nikdo se na tvůj názor neptal. Nemusel jsi čekat, pokud tě naše nedochvilnost tak irituje, " vystartovala hned z čerstva Angie.
"Ááá, Stonerová!" rozmáchl se. "Víš, že mi tvůj uječený hlásek opravdu chyběl? A pro tvou zajímavost, nečekal jsem na tebe, ale na ni!" ukázal prstem na Moreen.
Ta si v tu chvíli připadala jako nějaký prostředník mezi nimi. Jako někdo, koho Sirius využil, aby si pomohl.
Podívala se na Jamese. Seděl na opěradle křesla, ruce měl zkřížené na prsou a vypadal, že se dobře baví, takže ten jí rozhodně nepomůže s jejich uklidňováním a Remuse nikde neviděla. Tohle bylo na ní.
"Vážně, Blacku? Nemusíš se bát, teďka se toho hlásku jen tak nezbavíš, " zavrčela Angie a pak zaječela. "Líbilo?"
"Co je oproti tomu sex s krásnou blondýnou?" zeptal se a vražedně se na ni díval.
Angie se asi na vteřinu zarazila. Pak se ale vzpamatovala. "Nicka. Mimochodem, nespěchal jsi? Protože teďka zdržuješ nejvíc ty! Že jo, Moreen?" podívala se nebohou kamarádku takovým pohledem, který jasně naznačoval, co se stane pokud odpoví záporně. Tak stejně se na ni podíval i Sirius.
A ona se prostě nemohla tak znenadání rozhodnout, nechtěla se ani jednoho dotknout. Pro ni měli oba výjimečnou cenu. Oba pro ni byli přáteli, oba byli vlastně víc, než přáteli. Sirius se jí líbil, to nikdy před Angie a Essylt nepopírala a Angie…Angie byla něco jako sestra.
S prosíkem se podívala na Jamese. Ten naštěstí zareagoval.
"Myslím, že už by jste toho měli nechat. Vánoční ples začne každou chvíli a co by to bylo za školní ples, kdyby chyběla hlavní hvězda školy? Tím myslím samozřejmě sebe, " řekl sebevědomě, sevřel ruce v pěst a jen palci na sebe ukázal.
"Pottere, ještě ty začínej. Copak nevíš, že opravdové hvězdy chodí vždycky o něco později?" zeptala se Angie a přitom se vítězně dívala na Siriuse. Ukazováčkem ukázala na Moreen vedle sebe a pak i na sebe.
"Stonerová, co bych si bez tebe počal? Ještě, žes mi to řekla. Konečně dneska můžu v klidu usnout, "
"Pravda, Dvanácteráku. Kdybys to nevěděl, zbořil by se svět, " sekundoval mu Sirius, velmi potěšen, že má na své straně posilu.
Moreen si v duchu nadávala. Nebyla schopná je uklidnit. Vlastně se o to ani nepokusila, spíš to ještě více zavařila. Ale musela uznat, že úplně celé to její chyba zase není. To Angie se Siriem byli příliš stejní a tak do sebe pořád ryli a ryli…
"Jo, teď se vám to mluví, když jste v převaze. Jen počkejte, až se k nám přidá Essy, rozneseme vás na kopytech, " hrozila jim Angie a šla o krok před nimi.
"Tak k nám se ta Zmijozelačka určitě nepřidá!" řekl tvrdě Sirius a Angie se zastavila, čímž způsobila to, že do ní narazil. "Stonerová, tobě asi vážně šibe!" nadával a mnul si bradu, protože zrovna ta se srazila s její hlavou.
"Blacku, piš si, že se k nám přidá. Je to moje dvojče a Moreenina přítelkyně, tak už to konečně začni po těch sedmi letech respektovat!" vrčela, že i kdejaký trhač by se mohl učit.
Sirius se zašklebil. "A když je tak veliká kamarádka a máte ji rády, je hodná a další takové ty blbinky, proč teda chodí to toho podlého Zmijozelu? Jen proto, že je z čistokrevné rodiny Stonerů?"ptal se se sarkasmem.
Moreen věděla, že to Angie uráží. A taky věděla, že si to rozhodně nenechá líbit.
"Pokud vím, na Blacka ses taky nenechal přejmenovat, ale narodil ses tak. Jsme ze stejného těsta a popravdě se Zmijozelu ani nedivím, že nás nenávidí. Protože očividně i v Nebelvíru se najdou velké svině! Jsme jací jsme, ty jsi Black a už s tím nic neuděláš a když budeš urážet ostatní čistokrevné rody, většího Nebelvírčana to z tebe neudělá. I kdyby ses choval sebelíp, vždycky budeš z Blacků něco mít. A sám víš, jací jste. Mimo to, naši rodiče nedělají rozdíly. Ano, pořádají oslavy a plesy pro smetánku, ale jsou šťastní, že já jsem v Nebelvíru a Essy ve Zmijozelu. Vyvažujeme se. Já to její "zlo" a ona to moje "dobro". Každý v sobě máme obě tyhle stránky a je na tobě, kterou budeš ukazovat častěji. Jsem taky zlá a proto udělám tohle!" řekla, nadzvedla nohu a kolenem ho udeřila přímo do rozkroku.
Siriovy oči vyletěly jako tenisáky a i James zkřivil obličej bolestí. Tak moc soucítil s kamarádem.
"Moreen, sejdeme se ve Velké síni, " řekla Angie, zvedla nosík a namyšleně odpochodovala pryč.
"Já-tu-čubku-zabiju!" syčel Sirius a držel se za rozkrok. Nezvládl ale tu bolest a spadl na kolena. Z očí mu tekly slzy bolesti. "Jen co se postavím, "
"Siriusi, jsi v pohodě?" starala se Moreen a chytila ho za ramena. Musela se přemáhat, aby se nahlas nerozesmála.
Jistě, trochu ho litovala, možná trošku více, ale tahle situace k tomu přímo vybízela.
Byl tak chorobně krásný. Jenže si asi vůbec neuvědomoval, že ona je holka a ne James či Remus číslo 2. Pokaždé, když ji chytil za ruku, vzal ji kolem ramen, nikdy v tom necítila nic víc, než když by vzal kolem ramen Jamese. Byla pro něho kamarád. Věděla, že ty bouřkové oči ji mají rády, ale nikdy ji nebudou milovat.
James mu pomohl na nohy a chvíli stáli na místě.
"Ne, to budu, až jí vyškubu všechny vlasy a moje otisky rukou budou zfialovělé na jejím krku! Nechápu, jak se můžeš s někým takovým kamarádit, " podíval se na Moreen.
Ta jen pokrčila rameny. "Ona nechápe to samé ve vašem případě, "
"Nechápe?" podivil se James. "Jak to může nechápat? Jsme oblíbení, jsme zábavní, jsme z Nebelvíru, hrajeme famfrpál, jsme prostě v každé situaci a za každou cenu zatraceně sexy! Tak co na tom nechápe?"
"Stonerová je prostě vadná, to není tvoje chyba, brácho, " řekl Sirius chlácholivě a poplácal Jamese po rameni. Ten totiž vypadal, jako by měl na krajíčku.
"No, taky mi to neleze na mozek, " ozvala se Moreen a přitom bojovala s šílenou touhou se rozesmát. "Ale už bychom fakt měli jít kluci, " upozornila je a pak už po zadcích sjížděli zábradlí schodiště.

Essylt stála vedle Belatrix, Rodolfuse, Narcisy, mladšího Blacka a Luciuse. A oči měla na stopkách. Vyhlížela, kdy se přiřítí její oběť - James Potter.
Ano, James Potter, ten s těmi rozverně rozcuchanými vlasy, milýma oříškovýma očima, ostrými rysy a dokonale tvarovanými rty, vybízejícími k zulíbání.
Čekala, odkud se vynoří obrovská postava, se širokými rameny, kravatou na volno, polorozepnutou průsvitnou košilí přes níž půjde vidět vypracovaná hruď a břicho a se svalnatýma rukama, u kterých si pokaždé, když na ně pohlédla, představovala, jaké to asi je, když vás objímají.
Byla do něj blázen. Ale vůbec jí to nevadilo. Jediným trnem v oknu byla zrzka Lilyan Evansová.
Pokaždé, když na ni James křičel, ať s ním jde na rande, Essylt měla chuť mu jednu vrazit. Anebo lépe - jednu vrazit jí.
Její dvojče, i její kamarádka se s Lily sice bavily, ale obě věděly, že Essylt jí nemůže vystát.
Lily je moc hodná, moc chytrá, moc oblíbená, moc přátelská a moc hezká, než aby se hodila k Jimymu - tenhle názor zastávala Essylt. Lily zkrátka byla až příliš dokonalá a až příliš moc si Jamese nezasloužila.
Essylt dokonalá nebyla. Určitě ne tím způsobem jako Lily. Ona nechtěla být ke všem stejně milá, protože to by znamenalo, že má všechny stejně ráda, nechtěla být ve všech předmětech nejlepší, protože ona měla jasně stanovený žebříček předmětů, které se jí budou chodit a které ne.
Nač vydávat úsilí do Věštění, když mohla být nejlepší v Obraně?
Nechtěla být ani příliš oblíbená, protože měla kolem sebe jakousi roušku tajemností a nedůvěřivosti, proto byla pro ostatní tak zajímavá. Lidé od počátku vždycky chtěli všechno vědět a to, že o ní nevěděli všechno, že se nesvěřovala na potkání, z ní dělalo někoho výjimečného, kým také nepochybně byla. Nechtěla být ani přátelská, střežila si své soukromí jako oko v hlavě a pokud šlo o kamarády, tak ty si vybírala. Ošklivá rovněž nebyla. Naopak. Sice ze všech tří byla nejmenší, ale i tak byla nádherná.
Pyšnila se černými sestřihanými vlasy těsně pod ramena, uhrančivýma tmavě hnědýma očima, narůžovělou pletí a užšími rty. Oči měla klasicky zvýrazněné černými linkami.
Nikdo, kdo by spatřil Essylt a Angie by neřekl, že jsou dvojčata. Angie byla úplně jiná, než její dvojvaječné dvojče.
Její největší ozdobou byla dlouhá světle hnědá hříva, plné rty a šedomodré oči. Kdysi se na svět dívala přes brýle, ale teďka - mudlům dík - nosila kontaktní čočky. Pleť měla opálenější, přestože měla raději tmu. Bez slunce ale zase působila nemocně, byla bez energie a šlo to na ní hned poznat.
Z "Trojčat", jak si holky říkaly, byla ta prostřední. Nejvyšší z nich byla Moreen. A pokud by jste Moreen a Essylt postavili vedle sebe, usoudili by jste, že je mnohem pravděpodobnější, že to ony dvě jsou dvojčata.
Moreen měla tmavě hnědé vlasy, spíše do černa, o něco kratší, než Essylt, taktéž si ráda malovala linky kolem očí, rty měla taky užší a kdovíjak snědá taky nebyla. Kůži měla povětšinou bledou.
A zatímco Essylt čekala na Jamese, spatřila jen svoje dvojče, jak si vznešeně cupitá na těch šíleně vysokých podpatcích. I kdyby Angie nikdo neznal, jen podle té chůze by mu muselo být nad slunce jasné, že právě přichází Někdo.
Vyšla k ní.
"Angie!" zavolala na ni, než hnědovláska stačila vstoupit do Velké síně a usadit se na jednu z mnoha židlí.
Dalším Brumbálovým nápadem bylo, že se všichni sejdou ve Velké síni, posadí se a poté, co budou všichni, na chvíli nastane hluboká tma - to bude chvíle, kdy pomocí jednoduchého kouzla odhalí svou masku.
Otočila se a sotva spatřila svoje dvojče, po tváři se jí rozlil úsměv. "Essy, tos na mě nemohla zavolat dříve a přizvat mě k té vaší skupince? Tě pic, Lucius je k sežrání!" stoupala si na špičky a dívala se přes sestru. "Že on si poodepínal pár těch knoflíčku schválně? Ááá, já ho chci!"
Essylt protočila oči. "Angie, kolikrát ti mám opakovat, že Lucius prostě není kluk pro tebe?"
Angie si trucovitě založila ruce v bok. "Tak zaprvé, drahá sestro. Jakýpak kluk? Tohle už je chlap - a hříšně sexy! Vidělas ty jeho ruce - pro-bo-ha! A ty vlasy! A zadruhé: to, že jsi s ním v minulém ročníku spala neznamená, že ti patří, " zazubila se Angie. Tohle byla rána pod pás, její sestra si totiž doteď myslela, že o tom neví.
Ang si nebyla jistá, jestli se jí to zdálo nebo ne, ale na chvíli Essylt znachověla.
"To jsem nikdy neřekla!" Na víc se nezmohla.
"To je pravda, tak se tak nechovej. Víš, že se mi líbí už dlouho. Jen…jen bych to s ním chtěla zkusit, " přiznala se a musela se hodně snažit, aby na ní nebylo poznat, že se jí mnohem víc, než líbí.
Milovala ho. Milovala na něm úplně všechno. Pokaždé, když ráno pomyslela, že ho uvidí u snídaně, vstávalo se jí lépe. Pokaždé, když pomyslela na to, že s ním bude v jedné učebně, šla na hodinu veseleji a přestože famfrpál moc nemusela, chodila na všechny zápasy Zmijozelu a dokonce i párkrát potají byla sledovat, jak trénují. Učaroval jí, naprosto ji fascinoval.
Tisíckrát přesvědčovala Essy, aby jí pomohla, aby ji vzala k nim do společenky, ale ona o tom nechtěla ani slyšet. Neustále jí opakovala, že Lucius není ten pravý pro ni.
A pro koho tedy byl ten pravý, když ne pro Angie Stonerovou?
Ne, nikdy si ho nenechá vymluvit. A dokud bude moc, bude o něj bojovat.
S kýmkoliv.
"Angie, drahoušku, víš, že tě miluju jako nikoho. Věř mi, bude lepší, když ho necháš na pokoji, " snažila se Essylt.
Nechtěla, aby se Angie kvůli svého pobláznění zapletla do věcí, se kterými měl Lucius co dočinění.
Sama měla dost problémů s tím, aby Luciusovi vysvětlila, že ona se rozhodně k žádnému černokněžníkovi přidávat nebude, protože jak se zdálo, Lucius ne nebral jako odpověď. Nestála o to, aby se do toho všeho namočila ještě její malá sestřička.
"Je příliš pozdě, Essy, " řekla Angie a pak se vydala do Velké síně.
Essylt se ji užuž chystala zastavit, když v tom spatřila Jamese, Siria a Moreen, jak kloužou po svých zadnicích na zábradlí dolů.
Nahodila svůj neodolatelný úsměv, zvedla nosík nahoru a vydala se k nim.
"Ahoj, Moreen. Jak vidím, máš s sebou bodyguardy, " poznamenala a oba si je změřila pohledem. U Jamese se u jedné části těla zastavila déle, než bylo vhodné a vůbec jí nevadilo, že si toho všimli.
Co se týkalo vztahů Essylt a obou Pobertů, bylo to zajímavé. Na Jamese byla jako mílius, ale Siriuse nešetřila. Stejně jako on ji, zato James snad poprvé v životě zažíval rozpaky, protože mu okatě dávala najevo, že po něm jede. Kdoví, možná by si s ní už něco začal, nebýt Siriuse, který Zmijozelské nenáviděl a nehynoucí zrzaté lásky Lilyan Evansové.
Tohle byly dvě položky, kterých se Essylt potřebovala zbavit. Jakkoli.
"Mám, ale pozor: koušou, " zazubila se a všichni čtyři pomalu vyšli k Velké síni.
"Jo, tak si dávej pozor, Stonerová, " varoval ji hned nevraživým tónem Sirius.
"S Angie jsme proti vzteklině očkované, " usmála se Essylt a očima začala pátrat po místě, kde sedí její dvojčátko. "Podívej!" ukázala na zadní část síně, kde stála vcelku početná směska kluků ze všech kolejí. Kromě zmijozelských, samozřejmě.
Moreen se otočila a zakřenila se. "Tam bude Angie, " přikývla a vydaly se za ní.
Sotva k ní ale došly, ujal se slova Brumbál. A tak jen zapadly do židlí a poslouchaly, co ředitel říká.
Průběh byl následující: všichni se pohodlně usadili na svých židlích, Brumbál řekl nějaké kouzlo a setmělo se. Všechny židle se začaly promíchávat, samy jezdily na jiná místa, tak aby nikdo nebyl vedle člověka, k němuž se posadil.
Velkou síní se rozléhal hysterický jekot, ale i smích, nadávky a různé úlevné výdechy, když se konečně židle zastavily,
Brumbál opět pronesl zaklínadlo a Velká síň opět začínala nabírat světlo. Jaksi "opomněl" sdělit, že kouzlo na odhalení masek již zakomponoval do toho jednoho a proto byli všichni překvapení, že i přestože je k čarovaní nevyzval, nešlo poznat, kdo je kdo.
Každý se rozhlížel okolo sebe v marné snaze rozpoznat třeba někoho ze svých přátel anebo jen proto, aby zjistil, kdo má jakou masku.
Angie měla chuť se zasmát. Všude okolí ní byli samí andělé, motýlci, skřítky, Santovy pomocnice a ona jako jediná šla za vojína.
Měla úžasné maskáčové body s výstřihem, maskáčové boty na podpatku, okolo stehen popruhy na zbraň a nakonec maskáčovou kšiltovku. Obličej měla celý zapatlaný barvou, proto nemusela mít škrabošku.
Essylt si vzala tácek a podívala se na sebe. Nevypadala vůbec špatně. Na sobě měla krátké černé minišaty, na zádech černá motýlí křídla, na nohách bordelky a boty na vysokém podpatku. Doladila to blonďatou parukou a bílou škraboškou. Vzala by si bývala černou, ty ale směli mít jen kluci. A o svém pohlaví si byla víc, než jistá.
Zato Moreen se neobtěžovala ani jednou věcí. Nerozhlížela se po ostatních a nedívala se ani na sebe. Věděla, jak vypadá a nepotřebovala se vidět znova. Černá křídla, černé šaty s mašličkami vepředu, černé kozačky a červená škraboška.
Šla po čuchu a našla svůj milovaný zlatý pramen.
Sama se podivovala, že pivo je tak volně dostupné, ale když uviděla nějakého mladšího studenta, jak se natahuje po láhvi a pak s rukou rychle ucukne, jako by se spálil, pochopila, že všem zase tak volně dostupné nebude.
Sotva Angie spatřila černého anděla, jak nasává z lahváče, bylo jí jasné, kdo to je. Vydala se k Moreen a hned jak došla, popadla jednoho lahváče.
Zachovala se ale jako dáma a nalila si obsah do skleničky. Čistě z principu, ráda si pohrávala se stopkou skleničky.
Ne že by snad rodiče vznešené Moreen Sulivenové svou dceru špatně vychovali, ale když nebyli v dohledu, nebylo v dohledu ani princeznovské chování.
"Před tebou se nikdo neschová, viď?" usmála se Moreen a zadkem se opřela o dlouhý stůl s občerstvením.
"Nikdo, " přikývla Ang a napila se. "Mimochodem, hezký kostým, "
"Řekla bych to samé, jenže ten tvůj je spíše dooost provokativní a bláznivý, "
"No dovol?" povytáhla obočí. "Viděla ses v zrcadle? Prý provokativní, " odfrkla si a položila skleničku na stůl.
"Podívej, máš tam amanta, " ukázala Moreen se vysokého kluka, který k nim stál sice zády, ale na sobě měl maskáčové oblečení i čepici.
"U Merlina! Moreen, zaostři, sakra!" zasyčela. Byla naštvaná, nehorázně rozzuřená.
Moreen naklonila hlavu dopředu a přivřela víčka. "No to snad ne! Že vy jste se domluvili a hrajete na nás komedii?" začala se smát.
"Když už tak drama, ale na ničem jsem se s tím opožděncem nedomlouvala!"
Angiein vztek byl nic oproti tomu, jak se zatvářil Sirius, když ji spatřil ve svém zorném poli. Pohled za všechny peníze. Moreen si opravdu myslela, že se neudrží na nohou. Břicho ji bolelo od smíchu a z očí tekly slzy.
Sirius došel k nim a vypadalo to, že se chystá něco říct. Jenže Angie mu nedala šanci.
"Blacku, to má být vtip?! Mám se začít smát teď hned nebo až za chvíli?"
"Stonerová! Jak jsi mě poznala?!" vyhrkl Sirius. Obličej si zapatlal dokonale a vlasy měl schované pod čepicí.
"Prosím tě, tu svou debilitu ani za kostým neschováš. Sálá z tebe na míle daleko, o egu nemluvě, " mávla rukou a nalila si další pivo. Bylo jí jasné, že dneska skončí u něčeho silnějšího, protože ten pitomec naprosto zkazil její kostým i náladu.
"Angie!" okřikla ji Moreen. Někdy to vážně s tou svou arogancí a ironií přeháněla.
"Co je? Každý má právo na názor, ne?" zeptala se.
"Já tě zabiju, ty malá mrcho!" vyjel na ni Sirius a přikročil k ní.
Zůstala stát na místě a vystrčila hlavu, jako by na ní měla rohy, kterými ho chce nabrat. "Stůj! Mám zbraň a nebojím se ji použít!"
Sirius, ač nechtěl, musel se zašklebit. "To já taky a taky se ji nebojím použít, "
Všichni tři věděli, že nemá na mysli zbraň jako takovou.
Moreen si založila ruce na prosou a rozesmála se. Ten největší oheň byl uhašen a musela uznat, že tentokrát Sirius Angie dostal. To musela uznat i Ang.
"Ty jsi vážně hovado, Blacku, " zkřivila obličej. "Já odcházím, " prohlásila se zvednutým nosíkem.
"To jsem chtěl slyšet, Stonerová! Měj se a už se nikdy nevracej!" zamával jí Sirius a dočkal se jen zdviženého prostředníčku.

Essylt se prodírala davem. Dívala se všude kolem, ale nikdo jí nepřipomínal Jamese. Pak uviděla nějakou holku v maskáčovém kostýmu, jak si to naštvaně rázuje na druhou stranu Velké síně.
Okamžitě poznala svou sestru. Ta chůze, navíc ten kostým: nikdo by si něco takového nevzal, jen ona.
"Ségra, jsi to ty?" ozvalo se potichu za ní.
Zatřepala hlavou, aby se vzpamatovala a pohlédla na místo, kde měla její sestra být. Nebyla tam. A tak se otočila a najednou ji spatřila za sebou.
"No hurá! Koukáš do blba, už jsem si říkala, co to s tebou je a jestli tady nemluvím na někoho cizího, " oddychla si Angie. "Nevíš, za co šel Lucius?"
Essylt uhla očima. Moc dobře věděla, za co šel Lucius, dokonce ho už i viděla a pokud by jste spatřili jeho kostým, řekli by jste, že to nemůže být nikdo jiný, než on. Dokonale mu totiž sedl.
"Myslím, že ho poznáš, až ho potkáš. Ale Angie! On vážně není pro tebe! Mimochodem, nevíš, kde je James?"
"Kecy v kleci, " pohodila vlasy a pak opět přešla do šepotu. "To teda netuším, to se zeptej Blacka. Jsou si tak věrní, až je to divné, " uculila se, přestože to byla dost nechutná představa.
"A kde ten opožděnec je?" povzdechla si Essy, holt se bude muset trochu obětovat.
"Je tam, s Moreen, šla za toho černého anděla, " kývla Angie směrem ke stolu, kde oba stáli a bavili se.
"Fajn, napiju se a půjdu na to, to zvládnu, je to přece jen Black, " povzbuzovala se Essy.
"Budu ti držet palce, tak zatím!" vlepila jí pusu na tvář Angie a zase zmizela tak tiše, jak se objevila.
Essylt se zhluboka nadechla a zamířila k Siriovi a Moreen.
"Moreen?" oslovila ji a ona ji po hlase poznala.
Tvář se jí rozšířila v úsměvu. "Essy, " řekla nadšeně a podala kamarádce sklenku vína. Za ta léta už věděla, že je to její oblíbené pití, pivo moc nemusela.
"Nevíš, za co šel James?" vyzvídala a Sirius tolerantně předstíral, že je neposlouchá, za což mu byla kapku vděčná. I když, jí to vlastně nevadilo, protože celá škola věděla, že má pro něj slabost a hlavně - věděl to i James.
"To vážně netuším, " odvětila jí. "Hej, Siriusi, za co šel James? A nezkoušej to na mě, je mi jasné, že to víš, " houkla na staršího Blacka.
"Mluví tady někdo o mě?" ozvalo za nimi vesele a všichni se otočili. "To jsem rád, že jsem vás našel. Každému druhému jsem říkal Tichošlape, tak si pár lidí ze školy asi bude myslet, že jsem blázen, " smál se.
"A komu to vadí?" rozesmál se Sirius. "Bude to paráda, pokud si vážně budou myslet, že jsi blázen, budou se tě bát - senzace! Měli bychom vymyslet, jak je pořádně postrašit, " plánoval zaníceně Sirius a ďábelské jiskřičky mu tančily v očích.
Započaly v nich ohnivou bouří, vesele tančily a Moreen snad nezažila nic hezčího, než bylo tohle. Ale vlastně ano - rockové festivaly, na které vždycky společně s Ang a Essy o prázdninách vyrazily.
"Wow, Jamesi! Jdeš za hasiče?" usmívala se Essylt a starala se o to, aby James měl dokonalý výhled do jejího výstřihu. Napila se, aniž by ho přestala sledovat. Prohlížela si ho odshora dolů. Měl na sobě jen žluté hasičské kalhoty, boty a přilbu. V životě ho neviděla polonahého. Nahého ano, kdysi, jak ho špehovala v koupelně prefektů, ale nikdy ne polonahého.
"Nezalkni se, " pošeptala jí s úsměvem do ucha Moreen.
"Přesně tak, " přikývl James na její otázku, trochu nesvůj, že se baví se Zmijozelačkou.
Byla Angieiným dvojčetem a lidi byli zvyklí, že jsou stále spolu, i přes věčné rozbroje jejich kolejí, přesto byl nervózní, protože on nebyl na flirt z opačné strany moc zvyklý. Většinou to byl on, kdo flirtoval a pokud po něm vyjela nějaká studentka, ihned přetočil svůj zájem na Lily. Ta mu jakžtakž pomáhala udržet chladnou hlavu. Jenže Essylt Stonerová rozhodně nevypadala na to, že by se Lily Evansové, jeho veřejné lásky, nějak zalekla. Ona si šla tvrdě za svým a toho se James trochu bál.
"Měla bych návrh, " řekla po chviličce a položila čísi s vínem na stůl. "Nechceš uhasit žár v mé posteli?"
James naprázdno polknul a prosebně se podíval na Siriuse. Nikdy se mu nestalo, že by neměl, co odpovědět, ale taky nikdy, světe div se, nedostal tak přímou nabídku k sexu. Byl by nejradši, kdyby ho pohltila země.
Essylt ale připadal velmi roztomilý, když se styděl.
"Pro Krista pána Boha, Stonerová! Jedna horší, než druhá, to snad není možné! Ty a tvoje šílená sestra jste vážně dvojčata, " spráskl ruce Sirius.
Essylt se otočila na Moreen. "Moreen, řekni laskavě tomu svému podvraťákovi, ať zavře tlamičku a nekontaminuje prostředí svými kecy, " požádala ji s ledovým klidem.
"Už jsi někdy měla rozbitou hlavu, Stonerová?" zeptal se jí "jen tak mimochodem" Sirius.
"Dovol, abych se zasmála, Blacku - ha, ha, ha. Snad bys mi ji nechtěl rozbít zrovna ty?" zeptala se uštěpačně a očkem házela po Jimym, který se až moc toužebně díval po dveřích Velké síně.
"Ne, já určitě ne, ale tahle láhev vypadá, že ji svrbí vršek, " zvedl pivní láhev, jejíž hrdlo svíral v ruce.
"Škoda zlatého moku, Siriusi. Jestli tu láhev o její hlavu rozbiješ, posereš si to u mě - hned dvakrát, " vložila se do toho Moreen.
"No promiň, Moreen, ale jak jako poseru u tebe?"
"Nedám ti opsat ani jeden úkol a ručím ti za to, že Remus takový dobrák už taky nebude, "
"Zase se chcete pobít?! Siriusi, mě je jedno, že jsi od nás, já nám ty body klidně strhnu. A Essylt vám taky, " podíval se na černovlásku.
Měl ji rád a ona měla ráda jeho. Remus byl totiž podle Angie i Essy jediný normální Poberta. Sirius byl zase jediný debilní Poberta - na tom se shodly obě (Angie si k němu přidala ještě Jamese) a James byl jediný roztomiloučký a nezdravě sexy Poberta - podle Essy.
Essylt se nahlas rozesmála. "Promiň, Reme, ale co to máš na sobě? Španělská inkvizice tě přetáhla na svou stranu, jo? Když ho začaruju v pavouka a pak zašlápnu, sebereš mě a dáš mi ochutnat železnou pannu?" smála se a musela se chytit za břicho.
Po tom se rozesmáli všichni. Tedy až na toho, z koho si dělali legraci.
"Ha, ha, ha, jsi vážně vtipná, Essy, " zamračil se Remus. Mu se jeho kostým biskupa náhodou moc líbil.

Angie jeho kostým udeřil přímo do očí. Tak moc z něj vyzařovalo to, za co byl převlečený, že bylo nemožné ho přehlédnout. Přestože seděl u zadního stolu u sebe měl dvě láhve whisky a pozoroval znuděně ostatní, jak tančí.
Na sobě měl královskou korunu, kratší zelený královský plášť, černé kalhoty, košili - na ní znak Zmijozelu a vysoké hnědé boty.
Protlačila se davem k němu. Pohybovala se tiše a rychle, proto byl překvapený, když je mu objevila na klíně.
"Ten kostým se k tobě opravdu hodí, " řekla a bylo jí ukradené, jestli ji pozná nebo ne.
"Co chceš?!" obořil se na ledově, ale nepokoušel se ji vyšoupnout z místa, kde seděla.
"Když půjdeš se mnou, řeknu ti, co chci, " zašeptala mu do ucha.
Lucius se arogantně pousmál. "A ty si vážně naivně myslíš, že tě poslechnu?"
Angie se k němu opět naklonila. Věděla, že na něj musí pomalu. "Pokud nechceš, abych se po zbytek dnešního večera stala tvým stínem, tak bys měl jít," radila mu. Něžně, ale zároveň tvrdě a nekompromisně.
Překvapilo ji, že se postavil. Chytila ho za ledovou ruku a odtáhla z Velké síně. V přízemí zabočila doleva, tudy se šlo do zmijozelské společenky, ale jí stačila nějaká prázdná učebna. Z vlastních zkušeností nešla ani do první, ani do druhé, ani do třetí, protože ty většinou na takových akcích byly obsazeny, ale zamířila rovnou do páté učebny.
Už podle jeho chůze poznala, že je namol. O to to měla jednodušší. Tedy v to doufala. Znala i výjimečné případy, které bylo těžké zlomit i v opilosti.
"Tak co chceš?!" zeptal se znova, mnohem ostřeji, než předtím, když zavřela dveře učebny.
"Chci, abys mě líbal. Kdekoliv, kde tě napadne, " řekla a přitiskla se k němu, ale on ji odstrčil. Vskutku, tohle byl jeden z těch výjimečných případů. "No tak, vykašli se na všechno. Dneska tu nejsi za Malfoye, dneska jsi někdo jiný. Když má člověk masku, zkouší a pouští se do věcí, které by ho normálně ani nenapadly. Protože když máš masku, stáváš se někým jiným, někým, kdo dělá jiné věci, než ty, kdo porušuje pravidla, která by tebe nikdy porušit nenapadlo. Dneska jsi král, tak se tak chovej, " pobízela ho.
Lucius si uvědomoval, že má pravdu. Její teorie převleků a masek měla jakousi logiku. Člověk si vždycky dovolil více, vyzkoušel nové věci, protože kdyby byl odhalen, mohl by se bránit tím, že to vlastně nebyl on. Že se na chvíli stal někým jiným a na sebe zapomněl.
Když měl člověk masku, mohl si plnit svá tajná přání, která často nebyla ve sféře jeho možností, de facto mohl cokoliv, aniž by se bál či nesl za to nějakou zodpovědnost. Vždyť to přece nebyl ON! Ale jedna ze stránek jeho nitra, ta, kterou si chránil nejvíce.
Chytil její obličej do dlaní a zadíval se jí do očí. Viděla, že ho přesvědčila a měla ohromnou radost. Tuhle chvíli si doslova vysnila.
A když ji začal líbat, uvědomila si, že sny by se s realitou nikdy srovnávat neměly. Ta totiž bývala mnohem lepší.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama