Trojčata 2/6

26. prosince 2010 v 23:32 | Angie |  Trojčata (Angie)
Trojčata

Kapitola druhá.
Nevím, co víc bych řekla/napsala, takže asi nic.







"Kde jsi včera zmizela? Nikde jsme tě s Essy neviděly, " nakousla včerejší večer Moreen, když se Angie oblékala na snídani. Ležela na posteli a na jednom uchu měla jedno sluchátko. Nespěchala.
"Zavedla jsem Luciuse do prázdné učebny a líbala se tam s ním, " prohodila jen tak Angie a natahovala si černé teplé punčocháče. Pak si přes hlavu přetáhla dlouhý pletený šedý svetr a zakončila celý svůj outfit černými polobotkami na podpatku.
Moreen se bleskurychle posadila na posteli, jako by ji snad někdo píchl do zad.
"To je vtip?" zvedla podezíravě obočí.
Angie se zasmála. "Ne, to vůbec není vtip. O takových věcech bych nevtipkovala. Opravdu jsem se s ním líbala. Ukecala jsem ho a musím říct - ještě teď mám mokro v kalhotkách!"
Moreen se na Angie vážně podívala a o vteřinu později obě vyprskly smíchy.
"Merline, ty nemít tu tvou ukecanou pusu, nemáš nic, " smála se Moreen.
"Já vím! Ale mám ji. A makej, kručí mi v břiše a jestli rychle něco nesním, bude to zlé, " řekla a pohladila si láskyplně bříško. "Navíc za hodinu odjíždí lokomotiva a než dolezeme do Prasinek, chvíli to potrvá, "
"Už jdu, už jdu, " hrabala se z postele Moreen. Rodiče si ji opět na Vánoce vyžádali doma. Kdyby záleželo na ní, byla by na poslední Vánoce v Bradavicích zůstala. Ale bohužel nezáleželo.
"Máš pět sekund, budu ti to počítat. Jedna - dvě - tři - ooo, překvapuješ mě!" zakroutila nevěřícně hlavou, když se před ní kamarádka zjevila nalíčená, oblečená a sbalená.
"Merlinovi díky za kouzla, " řekla a tlačila Angie ven. Ta se ale zastavila, papla do ruky dlouhou černou šálu a vážně se na svou přítelkyni podívala.
"Essylt o Luciusovi ani slovo, jasné?"
Moreen protočila oči ve sloup. Tohle jí samozřejmě bylo jasné! Znala totiž Essyltin postoj k Angieinému pobláznění do Luciuse. "Jasné, " přikývla a Angie se spokojeně usmála. Pak ji vzala za předloktí a už ji táhla dolů.
Zrovna probíhaly i s taškami společenkou, když na Moreen někdo zavolal.
"Hej, Sulivenová! To se ani s kamarády nerozloučíš?!"
"Počkám tě ve Velké síni. Mám takový hlad, že bych sežrala i Blacka, pokud by mě nasral, takže radši půjdu napřed, " řekla jí tiše Angie a pak zmizela v portrétu Buclaté dámy.
Moreen zamířila ke dvojici Pobertů. "Kde je Remus? Nezůstane s vámi?" rozhlédla se s údivem a opřela se zadkem o pohovku, na které si hověl Sirius.
"To snad není možné, brácho, slyšíš to?" odfrkl si uraženě James a ještě pohodlněji se rozvalil v křesle.
"Slyším. Místo toho, abys nám říkala, jak ti budeme chybět, jak se bez nás unudíš k smrti a že jsme jediné dvě světla tvého života, se ptáš na Rema?" nechápal Sirius a tvářil se jako největší trpitel na světě. U toho stačil ještě zabruslit očima ke křeslům, kde si četly šesťačky.
"No dobrá, budete mi chybět a budu se bez vás nudit, " řekla, protože jí jejich smutné obličeje nedaly.
Hned na to se Sirius s Jamesem rozřechtali jako šílenci.
"Ty jsi vážně super! Necháš se tak snadno napálit, " smál se James.
"Ha, ha, ha, jste oba fakt vtipní, " zamračila se Moreen.
Byla pro legraci, uměla si udělat i legraci sama ze sebe, ale neměla ráda, když někdo zpochybnil to, co řekla a ponížil ji tak. Očividně ani jednomu nedocházelo, že to opravdu myslela vážně. "Až ode mě nenajdete pod stromečkem ani čokoládové žabky, nedivte se!" houkla na ně a hrdě zvedla hlavu. Pak odkráčela a ani se neotočila. Nezasloužili si to.
"Myslíš, že to myslela vážně?" zeptal se Sirius. "Mám žabky rád, "
"To se dozvíme pozítří ráno, " pokrčil rameny James. "Dáme hru?" zeptal se a ukázal na šachy. Nijak se tím dále nezabýval.
"Ne, dneska večer mě čekají jiné věci na práci, " kývl hlavou směrem k šesťačkám, nahodil svůj neodolatelný úsměv a vydal se na lov.

"Tohle bude jednou moje smrt, " stěžovala si Angie, když se brodily sněhem k vyšlapané cestičce, která vedla do Prasinek. "Asi umrznu!"
"Neměla ses obléct tak lehce, " vyčetla jí Essylt a svůj teplý kabát si přitiskla více k tělu.
"Musíš to pochopit, Essy. Z oken nebelvírské věže zima nevypadá tak moc mrazivě, viď, Angie?" usmála se Moreen.
"No jistě, jen si posluž!" rozmáchla ruce Angie, ale pak zrak stočila ke svému dvojčeti. "Essy, budou naši pořádat tu povánoční oslavu?"
"Ano, tedy myslím. Říkali, že budou, takže podle mě ano. Proč se ptáš?"
"Jen tak, " vyhrkla rychle, přesto Essylt věděla, že měla nějaký důvod proč se zeptala. Ale nechala to být. To, co potřebovala nejméně, bylo vytočit Angie. Její sestra nesnášela, když na ni někdo tlačil. A navíc byla neoblomná.
"Mám problém, " povzdechla si Moreen. Obě sestry se na ni otočily. "Všechny šaty, které mám jsem už na sobě měla. A samy víte, že takové faux-pass, jako obléct si jedny šaty dvakrát se nepřipouští, "
Měla pravdu. Takhle to chodilo.
"To neřeš, vsadím se, že tvoje matka ti jich k Vánocům nakoupila kvanta. Tolik, že si nebudeš moct vybrat, " mávla nad tím Angie rukou.
"Ty už snad šaty máš?" podivila se Essylt. Sestra přeci nechávala všechno na poslední chvíli.
"To si piš! A jaké! Beztak mě ani nepoznáš, " smála se vesele. "Teďka jsem na něco přišla!" vyhrkla nadšeně.
"Ale nepovídej! Ty???" vypískla stejně nadšeně Essy a Moreen se rozesmála. Milovala to věčné pošťuchování. Nejlepší na tom bylo, že všechny věděly, kdy zařadit zpátečku, aby z nevinného pošťuchování nevyústila hádka.
"Jo, já!" vyplázla na sestru jazyk Angie. Byla zvláštní osobou. Na jednu stranu dospělá a chladná a na druhou šíleně veselá, ztřeštěná a bylo očividné, že v ní ještě přežívá to dítě, kterým kdysi byla. Takto přístupná ale byla pouze v přítomnosti lidí, které milovala.
"Už vím, jak se zahřeju!" mrkla na holky a rozběhla se.
Essylt s Moreen jen čekaly, kdy na těch podpatcích spadne. A netrvalo to moc dlouho.
Angie zaječela, spadla na zadek a po ledě doklouzala až ke skupince, která šla o veliký kus před nimi.
"Pozor, jedu!" křičela a celá skupinka skočila z vyšlapané cestičky do vysokého sněhu.
Sotva Essylt svoje dvojče uslyšela, nemohla se udržet. Všechno bylo tak skvělé, když byla s těmi, kteří ji měli rádi, když se nemohla dočkat svých rodičů, když sledovala, jak dětinsky se její "dospělá" sestra chová a když je všude vánoční atmosféra. Díky tomu všemu zapomínala na starosti, na úkoly a bylo jí blaze.
"Je to vůbec tvoje sestra?" zeptala se Moreen se smíchem.
"Cože? Sestra? Já tu bláznivou holku neznám!" ohradila se Essy, chvíli si s Moreen navzájem dívaly do očí a pak propukly ve smích.
"Ááá, " zakřičela znova Angie, protože jí někdo šlápl na dlouhou šálu a zastavil ji. Tím ale způsobil, že spadla na záda.
Essylt s Moreen k ní rychle, ale velmi opatrně vyšly.
Moreen stěží udržela smích, když zjistila, že ona skupinka, která byla rychle nucená uskočit před Angie do sněhu, je ze Zmijozelu. A samá elita..
Když je míjely, měla pocit, že ty cukající koutky jsou silnější, než ona. Jeden z nich ale stál na nohou a překvapivě nebyl od sněhu.
"Regulusi?" oslovila ho. Ty vlasy, oči, tvář…nemohla se splést, i když byl šíleně navlečený.
"Připadám si jako kovboj, který chytil divokého mustanga, " řekl a pomohl Angie vstát. "Ahoj, Moreen, rád tě vidím. Konečně sama a ne v obležení mého úžasného bratra?"
"Díky. Ale zkazil jsi mi zábavu. Zrovna když jsi mě zastavil, jsem ježdění na zadku po ledu začala shledávat jako zábavné. Zvláště proto, že zbytek tvé skupinky skončil ve sněhu, " rozesmála se a předstírala, že ty vražedné pohledy sester Blackových, bratrů Lestrangeových, Crabbea, Goyla, Notta, Rosiera a konečně i Luciuse, nevidí.
"Teď jsem v obležení někoho jiného, " usmála se a ukázala na dvojčata
Reguluse měla moc ráda, všichni, kteří tu stáli se znali už od plenek. Jejich rodiče je neustále tahali na ty jejich plesy, večírky, oslavy, narozeniny, svatby, pohřby, kde se společně bavili. Angie, Essylt a Moreen se staly "Trojčaty" vlastně díky těmto večírkům. Byly jimi ještě dříve, než nastoupily do školy. Do jejich pomyslné party patřil i Regulus a Sirius. Ale ti dva se spolu nebavili, tak se o ně holky (Moreen, protože Angie a Essylt později nedokázaly Siria vystát), musely vždycky podělit. Chvíli s Regulusem, chvíli se Siriem.
"Vidím, vidím, " přikývl. "Moc vtipná zábava, Angie, " zaškaredil se na ni, ale ona se začala culit tak, že se musel pousmát.
"Doufám, že přijdete na oslavu pořádanou našimi rodiči?" podívala se na něj Essylt a snažila se předstírat, že nevidí, jak Angie zírá na Luciuse a jak se Moreenin výraz vypadá, že už by co nejraději šla.
"Určitě, tohle si matka nenechá ujít. Ty jdeš taky, Moreen?" chytil ji za ruku a zatahal s ní, protože se dívala úplně jinam.
"Cože? Co? Ehm, jo, samozřejmě, že jdu. Uvidíme se tam, " věnovala mu úsměv a samu sebe překvapila tím, když si uvědomila, že se na něj těší. Možná víc, než by se měla kamarádka na kamaráda těšit.
A tak to s ní bylo pořád. Líbil se jí, šíleně se jí líbil Sirius, ale měla obrovskou slabost pro Reguluse. Nikdy si z ní nestřílel, vždycky poslouchal on ji, ne naopak, nejvíce mu záleželo na tom, co chce ona a až pak na tom, co chce on. A pokud se výjimečně jejich názory lišily, udělal to tak, aby byli spokojení oba. Myslel na ni, choval se k ní hezky. Zato Sirius myslel jen na sebe a na to, jak si z ní udělat srandičky. Byl egoista, hodně velký, ale věděla, že i on ji má rád.
Navíc si byli tak podobní. Oba ale měli něco, co tomu druhému chybělo. A to ji na nich přitahovalo.
"Regulusi? Jdeš nebo se budeš vybavovat s nimi?" zeptala se ho Bella.
Angie na nic nečekala a vystartovala. "Určitě je to mnohem lepší, než když se vybavuje s vámi!"
"Essylt, seber si svou ségru, než dostane, co proto!" zasyčela Belatrix, ruka jí bleskurychle zajela pod zimní hábit a o pár sekund později zpříma, ale i z dostatečné dálky, mířila na Angiein obličej.
"Angie, Moreen, měly bychom jít. Lokomotiva za chvíli odjíždí, " řekla nekompromisně a začala Angie tlačit před sebe. Znala Belatrix. "Měj se, Regu, "
"Co proto?!" zakřičela Angie. "Snad ne od tebe, Blacková?! Už se třesu, " odfrkla si a snažila se přes svou sestru a Moreen, které ji zatím úspěšně a pevně držely za ruce, dostat k Belle.
Ta se užuž nadechovala, že na ni vyšle nějaké zaklínadlo, když se trojhlasně ozvalo: "Belatrix!"
Otočila se a uviděla Luciuse, jak kývnul hlavou, aby hůlku schovala. Pak naštvaný Rodolfusův pohled a nakonec i nesouhlasný pohled Reguluse.
Každý z nich to řekl z jiného důvodu. Regulus proto, že Angie byla jeho kamarádka. Rodolfus proto, že neměl rád, když měla problémy ve škole, kvůli toho, že se neumí ovládat a na všechny posílá zaklínadla. Věčně ho unavovalo žehlit její průšvihy. Ale ani za Boha nechápala, proč se ozval Lucius.

"Ess, jak s nimi můžeš vydržet?!" cedila skrz zuby Angie a usadila se na sedačce v kupé pohodlněji. Takhle se ptala celou cestu, nadávala, vyhrožovala, byla zkrátka naštvaná.
"Angie, prosím tě, neřeš to už, " protočila oči Moreen a bojovala s touhou zacpat si uši. Když Angie jednou začala, bylo těžké ji zastavit.
"Moreen má pravdu, nech to plavat. Jdu si zakouřit, " řekla Essylt a zvedla se ze sedačky.
"Jen jdi, kuřáku, jdi!" pobízela ji Angie a setkala se jen se zdviženým prostředníčkem.
"Tak ji nech, když chce, " zastávala se Essyltiny závislosti Moreen. "Jednou za čas, když je chlastačka, tak není špatné si dát jednu, dvě cigarety, "
"Ještě ty začínej!" vyhrkla Angie. "Jednu, dvě, tss, Essy ale hulí, jak fabrika, " řekla a podívala se z okénka.
Jeli už půl hodiny a přitom to vypadalo, jako by se nehnuli z místa. Všude bylo bílo a tak to působilo, že je všechno stejné. A vlastně i bylo - všechno pod bílou peřinou.
Moreen se začala smát a ani Angie to nevydržela a rozesmála se.
"Ty kecko!" smála se Moreen a hodila po ní balíček gumových čarodějek, které si koupily.
"Hele, nedáme si partičku Řachavého Petra?" nadhodila Angie a už seděla na Moreenině straně, kterou tmavovláska sdílela s Essylt.
Sotva začala Angie rozdávat, někdo zaklepal.
"Proč klepe?" divila se Moreen.
Angie otočila hlavu ke dveřím. "Nevím, asi vymyslela nějaký vtípek. Běž se podívat ty, já to nechci schytat!" řekla.
"Ty jsi vážně skvělá kamarádka, Angie. Lepší bych si nemohla přát, " ucedila Moreen a začala se ze své pohodlné polohy zvedat.
Angie se zasmála. "Tak si to tak neber. To je jedno, seď, zajdu tam, " řekla, vyskočila svižně na nohy a prudce otevřela dveře kupé.
"Zavolej mi Essylt, " řekl Lucius ledově. Jeho obličej byl bez jakéhokoli náznaku emocí.
Angie se usmála, vklouzla na chodbu a zavřela za sebou dveře. "A já ti nestačím?"
"Buď tak laskavá a nech toho. Prostě mi jen zavolej Essylt a nech mě být, "
"Ale líbání se mnou ti včera vůbec nevadilo, " řekla jen tak mimochodem a začala mu ukazováčkem s dlouhým, černě nalakovaným nehtem přejíždět po tváři až dolů ke krku.
"Byl jsem opilý, jinak bych to neudělal. Zapomeň na to, nic to neznamenalo, je ti to jasné? Nebo to budeš potřebovat nějak podrobněji vysvětlit. Vy z Nebelvíru jste dost nechápaví, jak jsem si stačil všimnout, " ušklíbl se.
"Vyhrožuješ mi?" ujistila se a přimhouřila oči.
"Vidím, že nechápavost neplatí u všech. Chytrá holčička, " pochválil ji, ale v jeho tónu po chvále nebylo ani stopy.
"Sám víš, žes mě políbit chtěl. Kdyby ne, neudělal bys to, " řekla.
Lucius zatnul zuby. "Já tě varuju! Řekl jsem ti - "
"Pssst!" přerušila jeho řeč tím, že mu dala ukazováček na rty. "Copak si opravdu myslíš, že se tě bojím? To zkoušej na jiné studenty, ti se skutečně bojí, ale ne na mě. Nemám na strach čas. Chci tě a času je málo, " šeptala a zatlačila ho svým tělem do kupé naproti. Bylo volné, protože moc studentů ranním vlakem nejelo.
Tam ho začala líbat. Nejdříve ji chtěl odstrčit, ale Angie mu na znamení, že se mu to jen tak nepovede, kousla do jazyka. Sykl bolestí a ona ucítila v jeho puse horkou krev. Nevadilo jí to, začala ji sát.
Luciuse ale zřejmě rozzlobilo, že ho kousla a tak sundal její ruce ze svého pasu a silně jí stiskl zápěstí. Odstrčil ji od sebe a přirazil ke stěně kupé.
"Cos to udělala?" zasyčel na ni a v očích mu viděla, že se opravdu zlobí. Jako by
sám nevěděl, co udělala.
Ošila se. Nejraději by zmizela, rozplynula se mu v sevření. Ale když už si to nadrobila, tak si to taky sežere.
"Kousla jsem tě, " prohodila tiše a dívala se jinam. Jen ne mu do očí. Protože by se buď rozesmála nebo rozplakala.
Neřekl ani neudělal nic. Jen mlčel. To bylo snad horší, než kdyby jí něco udělal.
"Luciusi, prosím tě, to vážně bolí, " žadonila a popotahovala, jako malé dítě, kterému něco odmítli.
"Bolet to teprve bude, " řekl tiše a nenávistně. Ona se ho ale nebála, nebála se ani toho, co udělá.
Zakousl se jí do krku tak silně, až vykřikla bolestí a škubla sebou. Držel ji ale pevně a sotva se pohnula, přirazil ji zpět ke stěně.
Jazykem obkroužil otisk svých zubů a pokračoval po krku nahoru. Chtěla ho chytit kolem krku, ale sotva pohnula rukama, setkala se pouze s tvrdým přiražením zpět. Pochopila, že tady se žádné kompromisy dít nebudou. Buď bude velet on nebo ona. Ale nikdy ne oba. a tak se nechala ovládnout.
"Angie?!" uslyšela někoho vykřiknout, když si Lucius zrovna pohrával s jejím spodním rtem.
Poznala, že je to Essylt, chtěla jí vysvětlit, že vůbec netuší, jak se tam s ním ocitla, ale Lucius si její sestry vůbec nevšímal.
Asi až po půl minutě ji přestal líbat, pustil její zápěstí, utřel si koutky a prošel kolem Essylt jako by se nic nestalo.
"Bastard!" sykla, když byl odešel a pak se rozzuřeně podívala na Angie.
"Essy, já, vůbec nevím, jak - " koktala, jako hloupá puberťačka, přistižená se svým klukem v posteli rodičů.
"Ticho!" osopila se na ni starší sestra, o celých pět minut. Papla ji za ruku a odtáhla do kupé, kde seděla Moreen a poslouchala hudbu.
Sotva uviděla Essyltin a Angiein výraz, sundala sluchátka a čekala, co se bude dít.
Když byla tu chvíli v kupé sama, dost přemýšlela. O sobě, o rodičích, o tom, co bude dělat po škole, o Siriovi a kupodivu i o Regulusovi. Byla vedle sama ze sebe, nedokázala ho vytěsnit z hlavy a ač nerada, opět se neubránila srovnávání bratrů Blackových.
A stále víc jí Regulus připadal vhodnější. Jenže: byl ze Zmijozelu a poslední dobou se šířily různé povídačky o studentech z této koleje. Prý se přidali k nějakému černokněžníkovi. Ptala se na to Essylt, ale ta se o tom moc bavit nechtěla. Řekla, že je to hloupost a nemá se tím zabývat.
A Sirius…Sirius byl prostě Sirius. Regulus byl milý, ale Sirius byl více průbojný, víc si stál za tím, co tvrdil, vždycky měl moře nápadů, byl akční typ. Zato Reg byl spíše samotář, nevyhledával nové kontakty, byl spokojený sám a svou malou hrstkou tzv. přátel. Nepotřeboval publikum, jako Sirius.
Zato Sirius byl živočišný. Právě tohle ji na něm nejvíce přitahovalo. Věděla, že s ním by si měla vždycky co říct, bylo by co dělat. Ale ne s Regulusem. Ten, když mohl, mlčel, byl radši, když mluvila ona, ale zase byl tajemnější a něco ji k němu táhlo tak, jako Siriova živočišnost.
"Stalo se něco?" zeptala se, když ani jedno z dvojčat nepromluvilo. Angie zařezaně seděla a těkala očima kdekoliv, jen aby se nemusela dívat na Essylt. Ta ji zase zuřivě propalovala očima.
"Stalo a stalo se hodně, " procedila Essylt skrz zuby. Neměla ráda, když si sestra neposlouchala. Navíc nevěděla to, co Essylt a tahle hra, kterou rozehrála pro ni mohla být velmi nebezpečná.
Ano, Angie se mohla bránit tím, že je to její život, že může chodit s kým chce a částečně by měla pravdu. Jenže Essylt věděla své. Počítala, že co nevidět Lucius oznámí zasnoubení s Narcisou Blackovou a taky viděla, co zdobí jeho levé předloktí. A ona věděla, co to znamená. Lámal ji taky.
Angie o těchto faktech neměla ani ponětí. Netušila, že Lucius bude zasnouben a netušila, že se přidal k jistému Pánu Zla. A Essyltinou povinností bylo ji před tím vším ochránit. I za cenu toho, že by ji Angie nesnášela za to, že jí kazí vztah s Luciusem.
"A řeknete mi co? Nebo si to necháte pro sebe?" vyrušila ji z přemýšlení Moreen.
"Angie se líbala s Luciusem naproti v kupé, " řekla a zmiňovaná se zarytě začala dívat z okna.
"To není pravda, " špitla. "To líbal mě, ne já jeho, "
Moreen se podívala na Essylt a její pohled se dožadoval nějakého vysvětlení.
Jenže Essylt pro to žádné neměla. "Anebo tak, " připustila a pokrčila rameny.
"Takže si to ujasníme, " rozhodla Moreen. "Lucius líbal Angie a tys je nachytala. Proto se teďka tváříte jako kakabusy a nebavíte se spolu?" podívala se na obě a obě přikývly. "To si mám po zbytek cesty obstarávat konverzaci sama?"
Obě mlčky přikývly.
"Anebo můžeš vyzvat ke konverzaci ty hlasy v tvé hlavě, " poradila jí Essy.
"Hlasy tam máš tak akorát ty, " usmála se Moreen a rozbalila si sáček gumových čarodějek.
"To je taky pravda, " přikývla.
I když se Moreen jednotlivě bavila chvíli s Essylt a chvíli s Angie, atmosféra se v kupé dala krájet.

Essylt byla doma. Domovy měla sice dva, ale tenhle byl pro ni číslo jedna. Milovala svůj pokoj, mohla by v něm být celé týdny a nikdy by ji neomrzel.
Ležela jen tak na posteli a dívala se na strop. Když zavřela oči, viděla Jamese, polonahého, nahého, v poodepnuté košili, ve famfrpálovém oblečení, viděla jeho a usmívala se. Prožívala takovou malou chvilku štěstí, když někdo zaklepal.
"Dále, " řekla, s rukama složenýma pod hlavou.
"Můžeš mi laskavě vysvětlit, co ti pořád vadí? A proč ti to vadí?" založila si Angie ruce v bok a rozkročila se.
Vypadala komicky. Výraz naštvané holčičky jí teda vůbec neseděl.
Essylt nehnula ani brvou. Pořád se dívala na trop a s klidem prohlásila. "Říkala jsem ti už stokrát, že není pro tebe, "
Její klid Angie ještě více rozzuřil. "A odkdy mi vybíráš kluky? Ty si snad vybírám sama! Může ti být ukradené, s kým jsem!" křičela.
"Nemůže, když je nebezpečný! Nic nevíš, Angie, prostě mi jen musíš věřit, " křičela už i ona a posadila se.
"Myslí si, že je nebezpečný, " opravila ji. "Ale to na mě neplatí."
"Ne, on je skutečně nebezpečný! Vím, o čem mluvím, zlato, sdílím s nim společenku, slyším věci, které bych neměla a vidím věci, které bych taky neměla. A rozhodně ti o nich nebudu říkat! Jen mi věř, " žádala ji.
"Dobrá, Ess, tak dejme tomu, že Lucius v něčem jede a měla bych si dávat pozor. Ale už je příliš pozdě, navíc já ho opravdu chci, "
"Proboha, Angie! Ty si holt nedáš říct!" protočila oči Essylt. "Vyspat se můžeš s polovinou Bradavic a ty si vybereš zrovna jeho!"
"Ano! Tak to chodí. Ty taky můžeš spát s polovinou, jenže ti přijde, že nikdo není tak dobrý a tak vhodný, jako James. Je to tak? Dokonalý po všech stránkách. Takových kluků je v Bradavicích málo. A my je zkrátka chceme, "
"To je sice pravda, ale James určitě v ničem nejede, " řekla pevně, ale musela uznat, že její sestra má pravdu.
Ještě nedávno měla zálusk na Rodolfuse. To byl vážně kus! Velký, vypracovaný, věčně vražedný zlý pohled. A ty jeho obrovské dlaně! Essylt ujížděla na rukách! Naštěstí včas zařadila zpátečku, protože lézt do zelí Belatrix Blackové se nevyplácí. A na to si netroufla ani ona.
Nicméně, v životě asi nezapomene, co Rodolfus prováděl s jejím jazykem.
"Možná. Každopádně, jak jsem řekla, už je pozdě. Chci ho a nikdo mi v tom nezabrání, Essy. Zkus se do mě vcítit a pochopit to, " poprosila ji Angie.
Jí vůbec nevadil fakt, že Lucius v něčem jede, ona chtěla pouze jeho osobu, ne jeho závazky. Navíc, kapka nebezpeční nikdy neuškodí, umocňuje cítění.
Essylt si povzdechla. Věděla, že už nic nezmůže. "Jak myslíš, Angie. Jen mi řekni, co tě k němu tak táhne, jednu jedinou věc nebo důvod, krom toho, že je dobře udělaný, "
Angie sklopila oči a rozhodla se přiznat barvu. Doteď si Moreen s Essylt myslely, že se s ním chce jen vyspat a líbí se jí, ale toť vše. "Miluju ho, šíleně moc!" řekla.
Essylt překvapeně vykulila oči. "To docela mění situaci, zlato. A to, co ti teď řeknu, to ji taky změní. Ale neodvažuju se tipnout, jak."
"Mluv!" vybídla ji Angie.
"Lucius se co nevidět zasnoubí s Narcisou Blackovou. Jde o dohodnutý sňatek, musí se po škole vzít, "
Angie pokrčila rameny. "To je mi jedno. Nic to na mém rozhodnutí nemění. Pořád ho chci, ať ženatého nebo svobodného. Narcisa nepředstavuje problém."
"Myslela jsem si to, " ušklíbla se rošťácky Essylt. "To jsi celá ty, jdeš i přes mrtvoly, "
"A celá ty! Jsi stejná, Essy, tak nepoučuj!" vyplázla na ni jazyk. "Mimochodem, teoretická otázka: kdyby byl James ženatý s Lily a byl by schopný toho ji s tebou podvést, čehož reálný James schopný není, on je takový poctivec, skočila bys po té šanci?"
"Ani ti nevím. Rozhodně bych nechtěla být tou druhou, víš. Tady už nejde o to, že bych ho získala, ale o okolnosti. Buď já nebo nikdo. Ale pokud by to znamenalo malou soukromou pomstu Lilyan Evansové, skočila bych po tom hned a ještě bych se postarala o to, aby nás nachytala. V tom nejlepším, ona je prý strašně přesná, " smála se Essylt.
"Znáš můj postoj. Proti Lily nic nemám, ale věř, že něco podobného cítím k Narcise, když jsi mi teď vyklopila tu úžasnou novinku. Jenže já bych byla schopná překousnout i to, že jsem ta druhá, což ty asi ne, "
"Miluješ ho. Víc, než svoji hrdost, " zkonstatovala Essylt a zase si lehla na záda a ruce složila pod hlavu.
"Máš pravdu, " přikývla Angie a lehla si, s rukama složenýma pod hlavou, vedle ní.

Byly to jedny z nejkrásnějších šatů, jaké viděla. Moreen sice nikdy takové přípravy na plesy, večírky a jiné akce, neprožívala, ale už jednou byla holka a dneska se nemohla dočkat Angieiny a Essyltiny reakce na její naprosto úžasné šaty. Tajně doufala, že jí je budou závidět.
Což se taky mohlo i obrátit, protože holky si vždycky uměly vybrat a povětšinou se jí trefily do vkusu, takže jediný, kdo záviděl byla ona. Ano, mohla si taky koupit šaty, které by záviděly ony jí, ale tohle několikahodinové nakupování nechávala raději na svojí matce.
"Moreen, jdeme! Doufám, že jsi připravená!" uslyšela za dveřmi matčin hlas.
Stála před zrcadlem a prohlížela si svůj odraz. Byla se sebou spokojená. Takhle úžasně slavnostně nebyla oblečená, načesaná a namalovaná už dlouho. Vždycky si oblékla to první, co jí přišlo na ruku, protože většinou nestíhala, s vlasy moc starostí neměla, protože nebyly dlouhé a na obličej si namalovala jen to nejnutnější. Nijak to nikdy neřešila.
Ale velká akce si vyžaduje taky velkou přípravu. "Ano, jsem. Už jdu!" zavolala nazpátek. Bála se v těch šatech jen hnout, aby je nějak nezničila.
Šla velmi opatrně. Chytila si sukni šatů a ze schodů scházela celou věčnost.
"Pospěš si nebo přijdeme pozdě, " pobízel ji otec.
Nakonec Moreen usoudila, že tak krásné šaty nemůže zkazit vůbec nic a navíc v nich bude tančit, chodit, prostě se v nich pohybovat, tak by se měly přizpůsobit ony jí, ne ona jim.
"Chytni se mě, " řekla jí matka a podívala se na ni.
Černé vlasy, nádherné modré oči obtáhnuté stříbrnou linkou, stříbrnošedé stíny, dlouhé řasy, světle růžové rty, dokonale upravené nehty a nakonec ty úžasné splývavé tmavě modré šaty a korunka ve vlasech.
Nemohla být na svou dceru pyšnější. Jen litovala toho, že jí to neumí dát dostatečně najevo.
Ještě než otevřela oči, věděla přesně, kde je. U Stonerových byla jako doma, znala každou část obrovského sídla a i kdyby se snažila sebevíc, nedokázala by zapomenout na tu typickou vůni dřevitý rostlin s kombinací drahých parfémů a máty. Kdykoliv byla ve společnosti Essylt nebo Angie, cítila tu vůni. Voněly domovem. Pokaždé.
"Vítejte, " přišla je přivítat matka dvojčat.
Moreen chvíli čekala, až se rodiče všech tří přivítají a pak se zeptala. "Madam Stonerová, kde je Angie a Essylt, smím-li se zeptat?" zamrkala a usmívala se jako panenka svým tvrdě nacvičeným úsměvem.
Hannah Stonerovou měla Moreen ráda, jenže teďka jí nebylo tak, aby všude okolo sebe rozdávala upřímné úsměvy. Zvláště, když spatřila Belatrix, tančící s Rodolfusem.
"Ale jistě, drahá! Essylt by tady dole už někde měla být, ale Angie se - jako obvykle - zpozdila, " zamračila se na konci věty.
"Děkuji, poohlédnu se po ní, " přikývla, mírně se uklonila a už couvala pryč. A to hodně daleko.
Vylekala se, když ji někdo chytil za paži. Nebolelo to, ale ani to nebylo tak slabé, aby se mohla vytrhnout. Otočila se. "Regulusi!" vyhrkla tiše.
Mohli bychom se dohadovat, co ten tichý výkřik zapříčinilo. Jestli to, že se na něj opravdu zlobila, jak ji vyděsil anebo to, že vypadal v tom obleku tak dobře, že to nečekala a snažila se nějak zakrýt údiv. "Víš, jak jsi mě vyděsil?!" ptala se ho a ruku si položila na srdce. "Mám šílené podpatky, to mi nemůžeš dělat, pokud mě nechceš zabít, " poučila ho.
"Omlouvám se, " usmál se a pustil ji. "Ale chtěl jsem tě odchytit alespoň na jeden tanec, než zase budeš v obležení sester Stonerových, "
"Tanec? Jo, tedy ano, klidně. Moc ráda, " začala mluvit roztržitě.
Zaprvé se bála o ty nádherné šaty. Zadruhé se bála o sebe, kvůli těm botám a za třetí byla dost v rozpacích, když si uvědomila, že se bude tisknout k Regulusovi zrovna v těchto šatech a zrovna u této pomalé písničky.
Tančila s Regulusem nejméně stokrát, ale ještě nikdy nebyla tak v rozpacích. Vždycky to byl Sirius, kdo ji přitahoval, ale najednou jí už nestačil. Jí se prostě museli líbit oba. Měla chuť si vrazit.
"Navrhuju, abychom se pak šli projít. Stonerovi mají novou zimní zahradu, už jsem tam byl a vážně stojí za to, je strašně dlouhá a mají tam dokonce i fontánku, "
Moreen ho poslouchala na půl ucha. Když byla na něj nalepená, bylo jí příjemně teplo a doslova to vybízelo, aby jste zavřeli oči a jen se nechali vést.
"Cože? Projít? No, ještě jsem nenašla holky, " snažila se vykroutit. Napadalo ji tisíc scénářů, jak by tahle procházka po zimní zahradě mohla dopadnout.
"S holkama jsi skoro každý den ve škole, zato se mnou ne. No tak, Moreen, prosím, " zadíval se jí do očí.
Povzdechla si. Copak se mu dalo odolat? "Tak dobře, půjdu, "
"Skvělé, " usmál se stejně jako Sirius, když dosáhl toho, co chtěl. Stejní, přesto tak jiní. To byli bratři Blackovi.

Essylt postávala u baru se skleničkou vína v ruce. Rozhlížela se a hledala Angie. Ta ale nikde nebyla. A nikde nebyli ani Malfoyovi.
Bylo jí jasné, že Angie zase něco chystá. A chystá to pro Luciuse.
Uvnitř ji to štvalo. Štvalo ji, že si vybrala zrovna jeho. Jenže znala jí a věděla, že i kdyby do ní denně dula, ona svůj názor nezmění.
Může tedy na ni dávat jen pozor a doufat, že pozná, že Lucius byl špatná volba.
Spatřila Reguluse a Moreen, jak spolu tančí. Dost ji zaráželo, jak se na ni pořád Regulus díval. Všimla si toho už minulý rok v Bradavicích. Sledoval ji u snídaně, vypadal, že vybuchne, kdy byla v obležení Pottera a hlavně Blacka, sledoval ji, jak jde po chodbě a baví se s Angie, sledoval ji, jak se učí v knihovně, sledoval ji i na takových večírcích. Jako by snad neviděl nikoho jiného, než ji. Nestyděl se ji oslovit, ale Essylt si myslela, že ji mnohem radši pozoruje.
A teďka, když viděla, jak ji drží, jí to došlo. Byl do ní totálně zblázněný.
Pousmála se a pak se napila. Nehodlala říkat nic ani jednomu, ani druhému, tohle si musí vyřešit mezi sebou.
V tu chvíli se ozvalo prásk. Trhla hlavou k místu, kde se prásk ozvalo a uviděla Luciuse Malfoye se svou matkou a otcem.
Asi o tři vteřiny později se v jejím zorném poli objevilo něco sněhově bílého. Zvedla hlavu a podívala se na začátek obrovského schodiště, pod kterým její rodiče a Malfoyovi stáli. Celá skupinka se rovněž podívala nahoru.
Stála tam Angie v dlouhých jednoduchých bílých šatech bez ramínek. Na krku, uších i ruce se jí blyštily diamanty. Vlasy měla rozpuštěné, dva pramínky zepředu podebrané a spojené stříbrnou sponou vzadu.
Jediným pomalým pohledem zrentgenovala celou místnost a pak se její oči zastavily u Luciuse.
A Essylt jen čekala, kdy roztáhne křídla a sletí dolů.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama