Trojčata 5/6

26. prosince 2010 v 23:52 | Angie |  Trojčata (Angie)
Trojčata

Pěkný obrázek jsem vybrala, nemyslíte?








1979, květen
Svatba Narcisy Blackové a Luciuse Malfoye byla velká událost. Trvala od 30. dubna, přes 1. máj až do 2. května. Dlouhé a náročné tři dny.
"Mám pocit, že tenhle barák je nafukovací, " rozhlížela se okolo Essylt, když seděly v jedné z mnoha chodeb na sofa a v křesílku.
S Angie přijely dnes dopoledne, na oběd, na který byli pozváni všichni hosté. Byla to taková předsvatební oslava.
Essylt musela Jamese nechat doma a i kdyby ho chtěla vzít, nechtěl by on. Nedovedla si představit, co by se stalo, kdyby tady přišla s ním.
Moreen udělala to samé, co Essylt. Jenže Siriovi nebylo proti mysli tam jít. Dokonce se vyjádřil tak, že pokud by naléhala, šel by. Ale to neudělala, protože si myslela, že by ho to obtěžovalo. Nabídl se ale z jiného důvodu.
Věděl, že tam bude Regulus.
"To není jen pocit, to je holá realita, " přikývla Angie. Ona jediná tady někoho měla. Reguluse.
Moreen byla na pokoji s Essylt a ona s ním. Věděla, že v životě nezapomene na ten Luciusův pohled, když se společně objevili v krbu Malfoy Manor.
Samozřejmě věděl, že jsou spolu, Regulus s ním trávil poměrně dost času na úkor toho, že Angie nechával samotnou doma, ale ani ona neseděla v houpacím křesle, nepletla a nelitovala se. V noci chodila domů dříve, než Regulus, který měl nějakou práci a proto to vypadalo, že nikde nebyla.
"Byla bych nejradši, kdyby už bylo po svatbě." svěřila se jim Moreen.
"Jasně, jasně, my víme, že chceš být se Siriusem v tom nově zařízeném hnízdečku lásky, " rýpla si do ní Essylt a Angie se zašklebila.
"Hej! Mohly by jste se do něj pořád přestat navážet?! Myslela jsem, že jste už dospěly!" zazlobila se.
"Nedospěly, " řekly unisono dvojčata.
"Tady jste! Za chvíli se bude podávat večeře, pojďte dolů." sdělil ji zadýchaný Regulus.
"To tě začal pronásledovat Narcisin skřítek, že tak funíš? Je to fakt děsivá příšerka, " řekla Essylt.
"Jaký pán, takový skřítek, že, drahá sestro?" ozvala se Angie a Regulus se na ni zamračil. "Ale no tak, budeš mít vrásky, " řekla, vstala a rukou mu přejela po čele, čímž odhrnula uhlově černé vlasy.
Moreen už se tak moc s Regulusem nebavila. Všimla si jeho pohledů, občas se na ni usmál, ale už to nebyl ten šťastný úsměv, ale spíš takový z tradice a aby se neřeklo. Už si s ní ani tolik nepovídal, většinu času trávil buďto s Luciusem, bratry Lestrangeovými, Snapem, Crabbem a Goylem anebo Angie.
Oba dva žili jiný život. Moreen se nemohla zbavit pocitu, že to bylo špatně, když je Regulus přistihl. Cítila, že od té doby se mezi nimi hodně změnilo.
A nevěděla proč, ale Angie podle jejího k Regovi vůbec neseděla. Oni dva se jí pospolu opravdu nelíbili. On byl pro ni až moc hodný, ona pro něj moc přelétavá.
"Tak půjdeme, ne?" otočila se Angie na svou sestru a kamarádku.
Obě přikývly a vstaly. Zatímco Angie šla s Regulusem v popředí, ony dvě se couraly kus za nimi.
"Myslíš, že spolu něco mají?" zeptala se Moreen a snažila se, aby to nevyznělo tak, že ji to zajímá víc, než by mělo.
"Žijí spolu, dělají to spolu, ale nechodí spolu. Nevím, jak tomu mám říkat, " pokrčila rameny Essylt. "Ale podle toho výčtu spolu určitě něco mají."
"Angie ti to všechno řekla?" vyptávala se dál tmavovláska.
"Řekla, vždyť to víš i ty, tak proč se ptáš?" podívala se na ni pátravě Essylt.
Moreen se snažila rychle něco vymyslet. "Je zajímavé to, co mezi sebou mají, Angie i Regulus jsou mí přátelé, nevím, proč bych se o to neměla zajímat."
"Jen aby, " pousmála se Essy.
"Ess! Jaké "jen aby"? Co to má znamenat?! To, co říkám je pravda. A vůbec: co ty a James, jak to, že o něm nebásníš, jako vždycky?" šeptala Moreen.
"To sem netahej!" štěkla tiše Essylt.
Poslední dobou byla podrážděná, protože se s Jamesem hádali. Kvůli prkotinám, ale i kvůli velkým věcem. Jeden z největších problémů byl takový, že on chtěl dítě. Essylt ne. A to nikdy.
Nedokázala mu vysvětlit, že i tak je na dítě příliš brzy. Měl svoje argumenty a vždycky pouhá výměna názorů skončila hádkou. Podvědomě tušila, že i proto James po tyto tři dny zůstal doma sám.
Potřeboval si odpočinout. Stejně jako ona. Nejen od jejich bláznivého milostného života, ale i od těch věčných hádek.
Bohužel začínala mít pocit, že po těch skoro dvou letech si přestávají rozumět. Jediné, co je udržovalo spolu byl podle všeho sex.
Essylt měla Jamese pořád ráda, ale už jím nebyla tak poblázněná, jako dříve. Sundala růžové brýle a připustila si, že i James Potter - "kluk jejích snů" - má svoje chyby. Pochopila taky, že ho dusí. Kolikrát na něm viděla, že by se nejraději sebral a odešel. Ale nikdy to neudělal.
Dlouho jí trvalo, než zjistila, proč. Byl až moc hodný. Ať už měl jakékoliv chyby, viděl, že ho miluje a zůstával s ní proto, že jí nechtěl ublížit.
Nedošlo mu ale, že tím, že s ní zůstává z lítostí jí ubližuje mnohem více, než kdyby ji odpustil. Dokázala ho přimět, aby se na ni usmíval, aby ji říkal, že ji má rád a poznala, že to myslí upřímně, protože ho uměla svést. A potom, co někoho svedla se usmívali všichni.
Naivně si přála, aby až se vrátí do svého bytu, tam našla Jamese stejného, jako když vyšli ze školy. Věděla ale, že se to nikdy nestane.
Pokud mu ty tři dny bude chybět, bude chviličku miloučký, bude se s ní mazlit a culit se na ni. A sotva zavedou rozhovor na něco vážnějšího, okamžitě se doberou k ožehavým tématům a zase budou lítat blesky.
Ani netušila, jak se dostala ke stolu, když si uvědomila, že jí. Jako by ji na chvíli pohltily myšlenky a ona ztratila kontrolu nad tělem.
"Vítej opět na zemi, mimozemšťané tě už pustili?" ušklíbla se Moreen, která seděla vedle ní a po celou tu dobu, kdy byla Essylt mimo ji sledovala.
"Vzkazují ti, že už bys měla dorazit, máte schůzi." vrátila jí to Essy a napíchla si na vidličku brambor.
"Nepřecpávej se té vtipné kaše, ano?" zakřenila se Moreen a Essylt jako vždy musela mít poslední slovo. Občas to byl docela problém, když se sešly tři slečny, z nichž každá musela mít poslední slovo.
"Neměj péči, " řekla a strčila si brambor do pusy. Sotva to udělala, málem ji zaskočilo, protože ji Angie kopla do holeně.
"Chovejte se slušně, ano?" napomenula je a dál se jimi nezabývala. Měla mnohem lepší věci na práci. Jako například odstrkovat Regulusovy ruce ze svých stehen.

Všechny tři holky a Regulus seděli v kostele a čekali, až dorazí nevěsta. Ona nejočekávanější chvíle měla za několik sekund nastat.
Luciusovi to děsně seklo. Na sobě měl černý oblek, vlasy svázané v copku a stál rovně jako pravítko. Jeho bledá tvář nevykazovala žádné emoce, nic. Jen prázdno.
Angie v lavici šílela. Neviděla ho takovou dobu, ale teď, když ho potkávala denně v ní cit k němu znovu vzplál. Byla by schopná překousnout, že ji poslal k čertu, skousla by cokoliv, jen aby ho mohla ještě jednou políbit. Pořád byl nádherný a ona ho pořád milovala. Sžíral jí pocit, že za chvíli už bude ženatý a ona se na to musí dívat.
Začaly hrát varhany a všichni přítomní vstali. Unisono se otočili ke dveřím a uviděli nádhernou Narcisu, jak se nese v šatech s jemným růžovým nádechem. Na korzetu měla přišité malé růžičky a ve vlasech měla korunku. Budoucí paní Malfoyová byla skutečně kouzelná.
Angie si najednou připadala tak obyčejně. Vedle ní by sotva nějak vynikla. Už chápala, proč ji Lucius nechtěl. Nebyla tak dobrá, aby nosila jeho jméno, jako Narcisa. Vlastně ani nepočítala s tím, že by kvůli ní zrušil dohodnutý sňatek s Narcisou.
Když nevěsta s lehce arogantním úsměvem došla ke svému budoucímu manželovi, ani se na ni nepodíval. Mohla si myslet, že se dívá na svatební hosty, ale skutečnost byla taková, že se zpříma do očí díval Angie.
Neuhnula pohledem a tak uviděla, že se na ni lehce usmál a pak se otočil, aby obřad mohl začít.
Lucius si ji představil tehdy v těch dlouhých splývavých šatech na večírku jejích rodičů. Vypadala fantasticky. Její šaty byly jednoduché, ne složité jako Narcisiny a on se neubránil tomu, aby si ji nepředstavil jako svou nevěstu. Byla by nádherná, byla by jeho a byla by Malfoyová, což s sebou neslo určitá rizika.
Srdce měla až kdesi v krku, nechápala to, co udělal. Za celý včerejší den a dnešní dopoledne ji nevěnoval jediný pohled, přehlížel ji a teď se na ni usmíval?
Nevěděla, co si má myslet, vzpomínat na něj ji bolelo. Nečekala, že ji to všechno znova tak zasáhne.
Tahle bolest byla ale mizivá oproti té, když vyslovil: Ano, beru.
Zasáhlo ji to tak nečekaně, jako by někdo vystřelil šíp.

"Co ti je?" zeptala se své kamarádky Moreen, když viděla, že se vůbec nebaví a jen zařezaně sedí na židli a pozoruje Luciuse, který rozdával úsměvy na všechny strany. Několikrát tančil s Narcisou, ale pak se rozešli a každý bavil hosty, které si pozval.
"Nic, " řekla a stále z něj nespouštěla oči. A tím se prozradila, jelikož Moreen se zadívala tam, kde ona. "Angie, tys na něj ještě nezapomněla? Měl by být pro tebe tabu, je ženatý." poučovala ji, ale nevadilo by jí, kdyby nechala Reguluse být.
"Myslíš si, že to nevím?!" vyjela podrážděně. Moc to bolelo a Moreen ji ránu znova otevřela.
"Tak promiň, že jsem něco řekla! Zamysli se nad svým chováním, jsi dospělá, ne rozmazlený spratek! Začni už se konečně ovládat!" syčela na ni a pak odešla pryč.
Myslela to dobře, ale věděla, že tak dobře, jak to ona myslela to určitě nemohlo vyznít. Nechtěla, aby Angie byla později nešťastná a už vůbec nechtěla, aby byl neštastný Regulus. Začínala si uvědomovat, že k němu cítí něco víc.
Teď se cítila ještě hůř. Nejenže ji Lucius odkopl jako kus hadru, oženil se jí před očima a ještě jí dělal naděje, ona se ještě rozhádala s Moreen. Dnešní den už nemohl být lepší.
Spletla se.

Essylt tyhle svatby vždycky přišly tak jednotvárné. Pořád to samé. Pokud ona někdy bude mít svatbu, o čemž silně pochybovala, věděla, že její svatba bude nezapomenutelná.
Sotva spatřila řítící se Moreen přímo jejím směrem, rychle odložila skleničku s vínem a čekala, co na ni kamarádka vybalí.
"Měla bys své sestře domluvit!" vyhrkla hned, natáhla se po Essyltině skleničce a vypila ji na ex do dna. Essylt se jen zamračila, ale nechala to plavat.
"Ty sama nejlépe víš, že to zrovna není jednoduché. Co štěně provedlo tentokrát?" zeptala se s klidem Essylt a nalila si novou sklenici vína. Nesdílela Moreenino naštvání a to Moreen naštvalo ještě trochu víc.
"Pořád se dívá po Luciusovi," řekla.
"To je všechno? Jo, dívá, má pro něj slabost. Je to její život, Moreen, možná bychom už se jí do něj měly přestat plést, "
Moreen se na kamarádku užasle podívala. Nečekala, že to řekne zrovna ona, ta, která Angie chránila jako nic na světě. "Kolik jsi toho vypila?" zeptala se podezíravě.
"Jsem naprosto střízlivá. Myslím si, že Angie už je dost velká na to, aby se rozhodovala sama. Ona ví, co je pro ni nejlepší. Mohla jsem nevyhnutelné oddálit, ale nemohla jsem to zničit. Bohužel." pokrčila rameny a dívala se na svou sestřičku, která tančila s Luciusem. I z takové dálky poznala, jak je napjatá, dokázala vytušit, co se jí honí hlavou.
"Essylt, překvapuje mě to, co říkáš, ale asi máš pravdu. Ale já - já jen nechci, aby ublížila Regulusovi. "
Essy vykulila oči. "Tak takhle to je? Regulus?"
Moreen se jí podívala do očí. "Je to můj přítel, podržel mě, když jsem to potřebovala, nechci se dívat na to, jak trpí."
"Moreen, zlato, víš přece sama, jaký mezi sebou mají vztah. Nevím, co je to za hipísacký styl, ale oni nespí jen spolu. Oba chodí denně ven, nemyslíš si doufám, že chodí pozorovat hvězdičky?" zeptala se Essy s nádechem ironie, který pro ni byl tak typický a tak banální pro Moreen, že ho ani nevnímala.
"Je mi jasné, co tím chceš říct." přikývla, vzala sklenku, která byla plná a vydala se do davu tanečníku, kde zmizela.

"Zbláznil jsi se?" zachraptěla Angie, když skončili s Luciusem v tmavé chodbě a on ji začal líbat na krku.
"Už dávno, " přisoudil, chytil ji za ruku a táhl za sebou.
Otevřela jedny dveře a pak je zamkl. Klíč položil na starý a očividně velmi drahý stoleček, který byl u dveří.
Chytil ji za ruce a posadil se s ní na obrovskou postel. Celý pokoj byl laděn do temné zelené a stříbrné. Vypadal královsky, určitě byl jeho.
"Asi si pamatuješ, co jsem ti ve škole řekl?"
"Máš konkrétně na mysli to, jak jsi se mnou zametl podlahu? Jo, to si pamatuju, to se nedá jen tak zapomenout, " usmála se hořce. "Luciusi, řekni, co po mě chceš, protože já nemám náladu na ty tvoje pokrytecké hry."
"Viděl jsem, jak jsi mě dneska sledovala, celou dobu." ignoroval její otázku.
"Ne, to tys sledoval mě!" ohradila se.
"Pokaždé, když jsem se na tebe podíval ses dívala na mě!"
"Polib mi prdel!" vyštěkla, naštvaná, že má pravdu. Tohle nesnášela.
"S radostí!" usmál se. Nikdy se na ni nesmál a už vůbec nikdy nevtipkoval.
"Tak co chceš?" zavrčela. Věděla, že už to začíná být nebezpečné. Pro ni každopádně. Ovládání se nepatřilo mezi její silné stránky, byla cholerik.
"Tebe. Možná jsem řekl, že celý ten měsíc byl omyl, ale opomněl jsem dodat, že jeden z nejlepších omylů v mém životě."
Angie bojovala se slzami. "Proč mi to děláš? Proč mě mučíš ještě víc? Copak ti nestačilo, když jsi mě tehdy srazil na kolena? Chceš započatou práci dokončit a zruinovat mě úplně?!" brečela.
"Omlouvám se. Nechtěl jsem ti ublížit, " řekl a přitáhl si ji k sobě.
"Děláš si ze mě srandu, Luciusi? Jestli jo, tak je to hodně blbá sranda."
"Ne, " zavrtěl hlavou. "Angie, tolikrát ses mi nabízela a já jsem tě odmítnul. To se přece dámám nedělá. Kdybych tehdy takovou blbost neudělal, mohla jsi teď být moje, možná bych se skutečně odhodlal anulovat ten dohodnutý sňatek."
"Co to, sakra, meleš???!!!! Neudělal bys to a to, žes mě odmítnul nebyla žádná chyba! A ty to víš!!! Tak proč mi lžeš, proč se mi omlouváš, když to nemyslíš vážně?! Proč??!!!" křičela a Lucius ji svalil na záda. Sedl si na její pánev a chytil za obě zápěstí, protože když máchala rukama, byla nebezpečná.
"Myslíš, že mě baví poslouchat ty Regulusovy řeči o tobě?! Pokaždé, když sem přijde, tváří se tak šťastně, až se mi zdráhá uvěřit, že do takové žoviální nálady ho dokáže přivést jedna jediná malá holka! Občas se mi svěří, co jste dělali a přitom o nás ve škole věděl, bastard! Nemůžu tě mít, proto tě chci, chápeš to? Chci zkusit to, co je zakázané! Narcisa mě vůbec nezajímá, když se jí chvíli díváš do očí, cítíš, jak se z tebe stává led! A nepokoušej se mi namluvit, že nemůžeš, protože moc dobře vím, že to s Regulusem máte volnější! Od chvíle, kdys vystoupila z toho krbu jsem tebou jako posedlý! Přestavoval jsem si tě v těch tvých bílých šatech, jak bys vypadala jako moje nevěsta, mučí mě představa, že jsi v mém domě a já nemůžu nic dělat, v noci nemůžu spát, když vím, že jsi pár pokojů ode mě, ale ve vteřině se rozzuřím, když pomyslím na to, s kým tam jsi! Vím, že mě miluješ, stejně tak vím, že mě chceš. Tak se už se tomu nebraň. Protože ani já už to nedokážu."
Vpíjela se mu svýma očima do těch jeho a to, co říkal vnímala jen napůl. Než se stačil nadát, trhala z něj košili jako zvíře.
Nezůstával pozadu. "Nevadí ti, že jsem se dneska oženil?" zeptal se, zatímco ji dostával ze sukně.
Angie se zarazila a posadila se. "Dej sem levou ruku!" řekla mu a on jí ruku podal.
Podívala se drahý kroužek, který zdobil jeho prsteníček, chytila ho, zatáhla a pak ho odhodila na zem. "Ne, nevadí mi to." řekla a pokračovala tam, kde skončila.

Moreen sledovala Angie a Luciuse, dokud nezmizeli v chodbě. Chtěla Angie požádat, aby Regulusovi neubližovala, ale když dlouho z chodby nikdo nevycházel, vešla dovnitř.
Stačilo udělat pár kroků a hned slyšela, co se za dveřmi děje. A že se dělo!
"Proboha!" připlácla si ruku na čelo a protočila oči. Raději rychle vycouvala z chodby, tohle poslouchat nepotřebovala.
Sotva vyšla, narazila do Reguluse.
"Regulusi!" vyhrkla. Nemohla dopustit, aby vešel do té chodby.
"Moreen, co tady děláš?" věnoval ji úsměv.
"Dole je nedýchatelně, šla jsem se projít." zalhala a moc pyšná na to nebyla.
"Aha, já jdu do svého pokoje. Můžeš, prosím, ustoupit?" usmál se znova.
"Ne!" vyhrkla až moc rychle. "Víš, Regu, doufala jsem, že mi pomůžeš, jaksi jsem se tu ztratila a ty jsi u Luciuse skoro jako doma. Nepomohl bys mi najít můj pokoj, moc prosím?" začala hrát dámu v nesnázích.
"Tak dobře, " souhlasil nakonec a Moreen spadl kámen ze srdce.
"Regulusi, co se mezi námi vlastně stalo?" zeptala se po chvíli mlčení.
"Každý z nás se rozhodl jít svou cestou, " pokrčil rameny. "To se stává."
"Asi máš pravdu. Máš Angie rád?" nadhodila a všimla si, že ho tím zarazila.
"Nijak jsem nad tím nepřemýšlel. Vždycky jsem ji měl rád, je to moje kamarádka."
"Spíte spolu!" vyklouzlo Moreen.
Regulus se zastavil a podíval na ni. "Jo, Moreen, spíme. Protože nás to prostě baví. Proč tě to vůbec zajímá?"
Zrudla jako rajče. "No, jste oba moji přátelé a vůbec nic o vás dvou takřka nevíme, jestli spolu chodíte nebo tak, " vsadila na svou klasickou lež.
"Moreen, zkoušej to na jiné. Lhát neumíš. Ale to už je stejně fuk. S Angie nechodíme, nemáme žádný vztah, kromě toho, že spolu žijeme a spíme. Žádné jiné závazky a vyhovuje nám to. Myslím, že tvůj pokoj bude někde tady, " řekl a vstrčil ji do dlouhé chodby.
"Jo, bude. Díky. Tak ahoj." řekla, on na ni kývl a pak zamířila jakože do pokoje.
Sotva ale zašel, přemístila se zpět do chodby, kde slyšela Angie a Luciuse při kompromitujících aktivitách.

"Uvidíme se ještě?" zeptala se Angie, když si dopínala poslední knoflíčky u halenky.
Lucius ležel nahý na posteli, jen jednu nohu a rozkrok měl přikrytou peřinou, druhou měl skrčenou v koleni a sledoval ji, jak se obléká. "Určitě ano. Co nejdříve. Najdu si tě, " slíbil, Angie si odemkla a zabouchla za sebou dveře.
"Angie!" uslyšela tiše vykřiknout Moreen.
"Moreen, co tady děláš?!" zatvářila se překvapeně hnědovláska.
"Co já tady dělám? Co tady děláš ty? Bylas s Luciusem, že jo?" měřila si ji přísným pohledem, ale Angie měla dobrou náladu.
"No, byla. Jak to víš?" chichotala se.
"Slyšela jsem vás. Řekla bych, že přímo někde uprostřed, opice oproti vám byli mlčící rybičky, " ušklíbla se a Angiein uvolněný výraz byl ten tam.
"Do prdele!" zaklela. "Nesmíš to nikomu říct."
"Nejsem blbá, Angie!" protočila oči Moreen. "Ale prosím tě, neubližuj takhle Regovi, mám ho ráda." žádala ji Moreen.
"Moreen, nevíš, co mluvíš! Nejvíc, kdo z nás Regovi ublížil, jsi byla ty." řekla Angie klidným hlasem.
"Cože?!" zamrkala tmavovláska. Nechápala to, vždyť se k němu vždycky chovala hezky, nikdy ho nezapomněla pozdravit a usmát se na něj, na plesech a večírcích s ním vždycky tančila, večírky se stávaly snesitelnými jen díky Essylt, Angie, Siriovi - dokud neutekl od rodiny - a Regovi. Byli skoro nejlepšími přáteli, kteří se dokázali podržet. Většinou spíše držel on ji, utěšoval ji, že bude všechno dobré, pokoušel se ji rozveselit, pomáhal jí s úkoly do lektvarů, ve kterých vždycky plavala…
A pak jí to náhle došlo! "Ale né!" zaúpěla.
"Ale ano, " přikývla Angie. "Miloval tě a možná pořád miluje, " potvrdila Moreeninu domněnku. "Jednou, když jsem seděla na Astronomické věži - byl to večer, kdy mě Lucius poslal k čertu - tam přišel a začal se mi svěřovat, že něco chtěl a že to opět má Sirius, že žije v jeho stínu a chce udělat něco, co by jeho bratr nikdy neudělal. Prostě jsme si povídali, pili whisky, pak se najedou líbali a už to bylo. Dvě ztracené duše se našly, "
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama