2. Co udělá kocovina

1. ledna 2011 v 19:23 | Moreen |  Mám svou hrdost (Moreen)
Dovolím si všechny jménem autorů přivítat v novém roce, snad mi za to neutrhnou hlavu :D A přidám k tomu další kapitolu MSH, pokusím se to sem naházet co nejdřív, ale času se nedostává, bohužel...


Amy vzbudila neuvěřitelná bolest hlavy. Pomalu si promnula oči, a pak je otevřela. Najednou se společenskou místností Nebelvíru rozlehl výkřik. "Panebože, to néé!"
Vedle Amy ležel na huňatém koberci osobu, kterou by vedle sebe rozhodně takhle po ránu nemusela. Sirius Black. Co se včera dělo? Jako na odpověď se znovu ozvala její bolest hlavy.
"Co řveš?" To se právě probral Black. Zvednul se a jakoby nic se zeptal: "Nepůjdeš na snídani?"
Amy však řešila jiné věci. "Co se včera dělo?" Pamatovala si, že trochu slavili. Jo, takovej malej rodinnej večírek, jak říkal James. Pěkně si pokecali a popíjeli... A pak jí Black zacuchal vlasy, ona se na něj vrhla a oba skončili na zemi. A Black jí - "Tys mě líbal!!" osopila se na něj Amy.
"Řekl bych, že se ti to líbilo," zašklebil se Sirius. "Podle toho, jak si po mě vyjela.."
"Nebuď směšnej, Blacku. Proč bych měla toužit zrovna po tobě?" zašpičkovala.
"Tak to nevim. Každopádně se stalo. Já si totiž včerejšek narozdíl od tebe pamatuju," řekl s pobaveným úsměvem na tváři Sirius. "A Moorová - měla bys trénovat, moc toho nevydržíš."
"Tss, ty mě nebudeš poučovat," zaškaredila se Amy. Pomalu vstala a držela si bolavou hlavu.
"Ale, že by měla slečna kocovinu?" zeptal se škodolibě.
"Nestarej se," odsekla Amy a pomalu se vydala do schodů do ložnice.
"Moorová?" zakřičel Black ze společenky.
Amy se otočila a s otráveným výrazem se zeptala, co se děje. "No, kdybys náhodou, podotýkám náhodou, protože ty přeci nikdy nepotřebuješ pomoct," utahoval si z ní Sirius, "tak mám v ložnici lektvar na kocovinu," přiznal a nabídnul jí tak své služby.
Amy už mu chtěla říct něco pořádně od plic, ale pak si to rozmyslela. Musela si přiznat, že by se jí ten lektvar hodně hodil. Hlavu měla jako střep a byla přecitlivělá na jakékoliv hlasitější zvuky. "No, asi to budu muset přežít a požádat tě o ten lektvar. Mohl bys mi ho donést?"
"Když tak hezky prosíš," usmál se Sirius svým neodolatelným způsobem a vykročil ke schodům.
"Ty, Blacku, co se vlastně mezi námi stalo?" zeptala se najednou Amy. Ráda by věděla, jak daleko včera došli a hlavně proč skončili oba na koberci.
"No, nejdřív jsme se líbali, a pak to došlo dál a skončili jsme na koberci," líčil Sirius s těžko skrývaným úsměvem. Když však spatřil brunetčin výraz, trošku svou výpověď pozměnil. "No tak dobře. K ničemu nedošlo. Myslim, že jsme akorát usnuli."
"Tak já se jdu sprchnout. A Siriusi-" Dotyčný se překvapeně otočil, když zaslechl svoje jméno. To bylo za celé ráno poprvé, co mu řekla křestním jménem a ne 'Blacku'. "Dík," usmála se na něj a zmizela na schodech.

******

'Páni, ta se ale umí usmívat. A ty její oči,' uvažoval Sirius, zatímco sbíhal schody s lektvarem v ruce. Jak je možné, že si toho nikdy dřív nevšimnul? Amy už seděla v křesle u krbu a čekala na něj. 'Tohle není obyčejná holka,' musel si přiznat Sirius. Každé jiné by ranní hygiena trvala aspoň čtvrt hodiny, ale Amy byla hotová do deseti minut.
"Tady máš," podával jí lektvar. "Je to sice hnusný, ale fakt to pomáhá, to mi věř."
"To doufám. Na druhou stranu už to snad nemůže být horší," přiznala Amy a s mučednickým výrazem do sebe hodila celou sklínku nazelenalé tekutiny. "Brrr," otřásla se minutu na to.
"A cos čekala, dýňovou šťávu?" zasmál se Black nahlas.
"Haha," udělala Amy ironicky.
"Tak už je to lepší?" zajímal se.
"Počkej," vyzvala ho Amy. Prudce zavrtěla hlavou a s radostí zjistila, že je bolest pryč. "Jo je. Konečně mám na krku zpátky svou hlavu a ne tu přetlakovanou kouli."
Sirius se upřímně zasmál. "To jsem rád. Však to znám ne? Kocovina takhle po ránu je pěknej prevít. Půjdem na tu snídani?" zeptal se nakonec.
"Proč ne? Jen bys možná mohl vzbudit svýho kámoše. Ten má určitě taky hlad," podotkla Amy a ukázala na Jamese, který se ještě pořád rozvaloval na pohodlném gauči.
"Však on tam trefí sám. Navíc je takhle po ránu krapet nevrlej, zvlášť když ho vzbudíš po propitý noci," uvažoval Sirius rozumně. "Takže půjdeme sami, ne?"
Po takovém konstatování už neměla Amy, co dodat, a tak popadla Blacka za rukáv a vytáhla ho z místnosti. "Kdo bude dole první, jo?" vykřikla a už pelášila dolů ze schodů, aby tam byla první.
"Héj, to je nefér," křiknul za ní Sirius. "Vždyť máš náskok!" Ale Amy se už neohlížela a utíkala a utíkala..

******

"Dobré den, profesorko," vyhrkla najednou. 'Uf, to bylo o fous,' pomyslela si. Málem vrazila do profesorky McGonagallové a to by asi nebylo to nejlepší. Na takový průšvih neměla nejmenší chuť.
"To ráno jste, myslím, trochu zaspala," prohlásila profesorka a s úsměvem odcházela z Velké Síně. Ten úsměv vrtal Amy hlavou. Jakoby o jejich nočním ponocování věděla do nejmenších detailů.
Za chvilku už ale myslela na něco jiného. V jejím zorném poli se objevil Black. 'Jak je možné, že už je u stolu? Vždyť mě nikde nepředběhl,' nechápala to Amy.
"Hej, Blacku," křikla na něj Amy.
"Copak Moorová?" zatvářil se nevinně Sirius. "Kdepak ses flákala?"
"Jak ses sem dostal?" zeptala se ho rozzuřeně. To už se na ně dívalo posledních pár opozdilců. Nutno podotknout, že opravdu jen pár, protože bylo těsně po desáté hodině a tou dobou už jsou většinou všichni po snídani.
"Někdy ti to ukážu, chceš?" zeptal se mile.
"Takže je to jasný. Dokonalý pan Black dostal strach, že by prohrál, tak to vzal tajnýma chodbama, že?" tentokrát se na něj usmála Amy. Vidět jeho překvapený pohled určitě stálo za to.
"Jak o nich víš?"
"To si myslíš, že jste s Jamesem jediní, kdo má hrad prozkoumanej od astronomický věže až po Zapovězenej les? Pamatuj si, Siriusi Blacku, nikdy nepodceňuj holky," řekla mu se zúženýma očima, načež se konečně pustila do snídaně.
"Moorová?" ozvalo se z její pravé strany.
"So fe dehe?" zeptala se s plnou pusou Amy. Když spatřila nechápavý pohled svého souseda, ztěžka polkla a otázku zopakovala: "Co se děje, Blacku?"
"Nešla by ses odpoledne projít?" vysypal ze sebe.
"To má bejt rande?" zeptala se překvapeně Amy.
"Asi to tak bude," usmál se Sirius a dodal, "Amy."
Ta se mírně usmála a po chvíli ticha, kdy uvažovala, jestli to má nebo nemá smysl, kývla. "Tak jo."
Vlastně co může ztratit? Black je nekonečněj sukničkář a to se hned tak nezmění. A Amy věděla, že ani tentokrát jim nebude dáno víc než týden společného vztahu. Ale měla chuť na nějaké to dobrodružství, tak proč to s ním nezkusit? Během včerejška se ukázalo, že je to v soukromí celkem normální kluk a někdy i vtipný.
"Super, tak ve dvě u brány, jo? Venku je hezky, tak proč to nevyužít?" navrhnul Sirius.
"Ok, budu tam," mrkla na něj Amy a odešla z Velké Síně. Chtěla se konečně pustit do toho nového románu o upírech.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama