Červenec 2011

Kapitola třicátá-devátá: Pohřeb

30. července 2011 v 22:42 | Christie |  Malá holka z Kruvalu
Kapitola třicátá-devátá: Pohřeb

Dopadli jsme na koberec Hodlerovského obýváku jako tři pytle brambor.

Kapitola třicátá-osmá: Déjá vu

28. července 2011 v 0:33 | Christie |  Malá holka z Kruvalu
Kapitola třicátá-osmá: Déjá vu

Už jsem si navykla vstávat ráno brzo, ještě za šera se obléct, sejít dolů do společenské místnosti, kde mě čekal Simon, a společně pak vyrazit přes školní pozemky k sovinci. Byla to naše ranní procházka. Ranní čas, který jsme mohli trávit spolu, jen sami dva. Ani jednomu z nás nevadilo brzké vstávání, obzvlášť když ty ranní hodiny mohl trávit s tím druhým. Byla to tak nepatrná cena za tak velkou odměnu.

Kapitola třicátá-sedmá: Uzdravování

26. července 2011 v 23:37 | Christie |  Malá holka z Kruvalu
Kapitola třicátá-sedmá: Uzdravování

"Co že udělal?" Zeptala se, i když dobře slyšela.

Kapitola třicátá-šestá: Nabídka

14. července 2011 v 21:36 | Christie |  Malá holka z Kruvalu

Kapitola třicátá-šestá: Nabídka

Ačkoli mě Simon dennodenně ujišťoval, že mu to nevadí, viděla jsem jak je celý nervózní. Snažil se to nedávat najevo, ale já ho prokoukla. Viděla jsem na něm, jak je nervózní, když pomocí hůlky měl chodit přes celý hrad. Všem ostatním asi připadal v pohodě, ale neusmíval se tak často, jako když mohl sedět v naší společenské místnosti, se mnou v náručí. Býval zbrklý, přehnaně ostražitý. Věděla jsem přesně, co jeho nevoli způsobuje. Když chodil pomocí hůlky, nemohl mě před Denisem bránit. Kdyby mě měl bránit, musel by použít hůlku a byl by následně tělesně neschopný posunu, a kdyby nepoužil hůlku a bránil mě pěstmi, jeho soustředění na kouzlo by jistě zmizelo a on by stejně spadl. Snažila jsem se mu vysvětlit, že není čeho se obávat, že mi nijak nemůže ublížit, že tady v Bradavicích na to není vhodné místo, a on mi přizvukoval, ale nesouhlasil semnou.

Kapitola třicátá-pátá: Seznámení

1. července 2011 v 21:25 | Christie |  Malá holka z Kruvalu
Kapitola třicátá-pátá: Seznámení

"No jo, já vím." Zamumlala jsem a dala se do vyprávění. Řekla jsem mu, že ho kvůli mně vyhodili, protože si na mě příliš dovoloval, na což nebyli zvyklí.