Kapitola čtyřicátá-první: Úžas

8. srpna 2011 v 8:07 | Christie |  Malá holka z Kruvalu
Kapitola čtyřicátá-první: Úžas

Vzpomínala jsem si až příliš živě, co se stalo přesně v tutéž hodinu téže dne před celým rokem. Seděla jsem na posteli, ještě v kalhotách si objímala kolena. A přestože jsem si uvědomovala, že tím jenom protahuju ten čas bez Simona, věděla jsem, že jestli tohle uspěchám, bude to špatné později. Musela jsem projít tou hranicí, která oddělovala můj život do teď a můj život od teď. Možná by někdo řekl, že není vhodná doba, že by ta hranice měla být, až odjedu z Bradavic, nebo až se provdám za Simona, ale ne. Všechno je to ve volbách, a pokud jsem už tu volbu provedla, svatba byla jenom obřad, odjezd byl jenom skutek. Musela jsem se naladit na jiný životní styl, na něco, o čem jsem vždycky snila, představovala si to, ale nikdy se na to psychicky nepřipravila, a tak to teď musím udělat teď. Cítila jsem, že teď je právě ten vhodný okamžik, a když sejdu po schodech do společenské místnosti, najdu tam Simona ne, jako svou spřízněnou duši, ale Simona jako svého muže, toho, který si vybral mě a já si vybrala jeho - učinili jsme oba volbu a to bylo něco víc než jen spřízněná duše. U té se může stát, že se nenajdou, nebo že oba nebudou ochotni se do té hry života zapojit s tím druhým. Ale když dojde k volbě, jdete na jistotu.


A tak jsem myslela na svůj život, jako by se stal mou minulostí a hleděla vstříc tomu jedinému, co nyní bylo jistotou - Simonovi. Když jsem tam tak hleděla, viděla jsem najednou jen Simona, když jsem hleděla a viděla mou budoucnost, byl tam jen Simon. A já z toho jasně pochopila, že jsem si zvolila dobře. Usmála jsem se pro sebe a uvolnila svá kolena z pevného svěření. Ne, že bych potřebovala ujištění, ale je fajn, když si můžete ověřit, že jste volili správně, když hledíte vstříc něčemu, co ještě neznáte, něčemu novému, jako je život v manželství, život s mužem, jež není váš otec. A teď, když jsem pomyslela na otce, nevzbuzovalo to ve mně smutek, nebylo to čerstvé. Byla to má minulost, na kterou budu s láskou vzpomínat. Teď jsem mohla poděkovat, že je můj otec konečně v bezpečí, na plných sto procent, že je se svou milovanou ženou a že ještě viděl Simona, který se vrátil, a mohl si ověřit, že budu šťastná. A pak jsem seskočila z postele s hlavou čistou, protože jsem právě začínala nový život. - Tak jak jsem si představovala, že ho začnu, když jsme se přestěhovali do Anglie, tak jsem ho začala teď, o dva roky později.
Mé červené šaty se zase vytáhly ze skříně, jako Simonova košile. A společně jsme se, načančaní, vydali k Velké síni, odkud se už linula hudba. Dala jsem si na čas, protože jsem se mu snažila vysvětlit fáze, kterými jsem si nahoře ve své ložnici prošla. Pokládal to za zábavné, protože mu něco takového připadalo zbytečné.
"Když jsi vždycky věděla, že si mě vezmeš, proč takové složité přípravy?" Zeptal se, popichoval mě a bavil se při tom.
"Co ty víš, co kdybych si vybrala špatně?" Popíchla jsem ho zase já, protože mi to jeho popichování už trochu brnkalo na nervy.
Poslední dobou si často osvojil zvyk obejmout mě kolem ramen a vlepit mi pusu na tvář. Tak se stalo i teď. "Vidíš? Důvod, abych si myslela, že špatně volím. Nějak to poslední dobou odbýváš. Co když si na to navyknu a pak mi nějaký příliš žhavý polibek bude připadat jako trochu nemravný?"
Podle jeho pohledu, který vrhnul nejdřív na chodbu, a pak na mě jsem usoudila, že kdyby tady byl nějaký výklenek, kam se zašít, nebo kdyby tu alespoň nebylo tolik lidí, asi by hned předvedl názornou ukázku mé dobré volby, ale bohužel…
Zasmála jsem se.
"Jsi krutá." Obvinil mě. Pokrčila jsem rameny, ale protože mi to připomnělo mé pojídání zvířat, nic jsem neodsekla. Došli jsme dovnitř a Simon mě hned odvedl do proudu tanečníku.
"Začali bez nás." Postěžoval si do rytmu valčíku.
"Jak si to mohli dovolit." Přizvukovala jsem mu trochu bezduše.
Zatančili jsme dva kousky, ale když začali třetí, trochu moc rychlý, zarazila jsem.
"Co kdybychom si na chvíli sedli? Nezašel bys pro nějaké pití?" Souhlasil a za chvíli se mi ztratil. Protlačila jsem se páry až k prostranství se stolky. Skoro nikdo neseděl. Byl teprve začátek plesu a všichni se těsnali na ne příliš velkém parketu. Vybrala jsem nějaký stolek blízko dveří, protože jsem věděla, že stejně brzo půjdeme a nechtěla jsem se zase tlačit přes všechny ty lidi.
"Tady." Podal mi dýňový džus. S díky jsem se hluboce napila. Chutnal trochu nahořkle.
"Není dobrý?" Podivil se.
"Ujde." Pokrčila jsem rameny a rozhlédla se. Bylo horko a Velká síň byla překrásně vyzdobena. Rozloučení sedmým ročníkům. Možná to až trochu přeháněli. Když rozehráli nějaký pomalý kousek, zeptal se mě, jestli bych nešla ještě na jeden. A když jsem viděla, jak s nadějí čeká, nemohla jsem odmítnout. Tančili jsme na samém okraji té masy ploužících se lidí. Při tom kývavém pohybu se strany na stranu mi začalo být trochu mdlo. Cítila jsem, jak se mi ten dýňový džus vrací a zrovna když jsem pomyslela na to, že bych mohla i Simonovu košili ušpinit, rozbolelo mě břicho. Zastavila jsem se a v křeči zavřela oči.
"Kellee?!" Zahučel Simon. Bylo to jiné oslovení než při obědu. Tady věděl hned, že je něco závažné. Nebo rozhodně závažnější, než rozhodnutí nejíst maso.
A pak mi něco v jednom okamžiku došlo a svět se semnou zakymácel.
Ruce mi automaticky prohledávaly neexistující kapsy, ale nic samozřejmě nenašly. Lahvičku s lékem jsem si pro jednou nechala na pokoji, protože jsem žádné kapsy na šatech neměla. Pomyslela jsem na svou sbírku lektvarů, do které jsem ji přidala… A pak jsem pomyslela na ten hořký džus a na to, co po mě Bellatrix štěkla a já tomu nevěnovala pozornost. Copak ti ten jed nestačil? Ty mrcho!
Ten jed. Myslela jed, který mi po tom, co jsem ji vloni vrazila pěstí, přimíchala do nějakého pití a po kterém jsem se v kabinetu profesorky McGonagallové svíjela v bolestech. A lahvičku s lékem jsem u sebe neměla.
Podle mých vzpomínek to mělo bolet víc. Tak, že bych se neměla být schopná pohnout, ale tohle je možná ještě začátek. Úniková fáze.
"Ložnice. Hned." Hýkla jsem. Simon neváhal. Vzal mě pod paží; skoro mě nesl. Byli jsme tam dřív, než bych čekala. Romantická procházka pozemky nebude, pomyslela jsem si. - Už blázním. Hrozí mi otrava a já tu přemýšlím nad něčím takovým.
Kupodivu mě mohl vynést až nahoru. Vynést. Už jsem nezvládala ani to šourání nohama po zemi. Zavrčela jsem bolestí. Spustil mě na postel, ale já se hned zvedla a se zbytky sil přešla ke kufru, kde má sbírka lektvarů spočívala. S tím, jak jsem klesla na kolena, se mi ale zvedl žaludek a s konečnou fází jsem začala zvracet. Tak, tak jsem stihla doběhnout k záchodové míse. Bolest sice přestala, ale zvracení ne. Pár minut jsem v křeči klečela nad mísou, dokud to nepřešlo.
Nevěděla jsem, kde je, dokud krize nepřestala. Utřela jsem si hřbetem ruky ústa a vydechla. Snažila jsem se to pochopit. Možná mi dala jiný jed. Předtím to bolelo mnohem více, teď jsem ani nepotřebovala lék. Zato mi natahovalo. Oči se mi zatoulaly k němu. Seděl na patách vedle mě a zjevně nevěděl, co si počít. Opatrně jsem se zvedla a umyla si obličej a ruce. Asi to přešlo, usoudila jsem.
A pak jsem se na sebe podívala do zrcadla. Obličej jsem měla mokrý, ještě jsem se neutřela. Ale pod tou vrstvou vody byl zelený, zjevně nemocný. Začínala mi být zima - v tom horku. A já zjistila, že se klepu. Rozklepala se mi kolena a musela jsem se podepřít rukama o umyvadlo, abych nespadla. Simon mě podepřel a dovedl k posteli. Sundal ze mě šaty a přetáhnul mi přes hlavu nějaké tričko, co našel v kufru. A pak na mě dal peřinu. Stejně jsem se klepala. Lehnul si ke mně a snažil se mě zahřát a při tom stále mumlal: "Co to je? Co se děje?"
Zima po chvilce přešla. Tělo se mi uvolnilo z křeče a já už pohodlně ležela v jeho náruči. Jako by se nic nestalo. Bylo to pryč.
"Co to bylo?" Zašeptal zase.
"Já nevím." Pokrčila jsem rameny. "Možná jsem jen něco snědla." Ale věděla jsem, že tím to není. A něco mi říkalo, že teď to není ani Bellatrix.
I když Simon navrhoval, že u mě zůstane, vykopala jsem ho pryč dřív, než přišly holky. Musela jsem mu ale slíbit, že kdyby to na mě zase přišlo, vzbudím holky a pošlu pro něj. Ale opravdu mi už bylo dobře, takže jsem ho s klidným srdcem, sice trochu zklamaným, že na naši procházku nedošlo, poslala spát. Usnula jsem, jako by mě do vody hodil. Vynahradila jsem si veškerý spánek, co jsem zameškala za poslední týdny. Probudila mě až Lily, když ráno vstávala.
Zívla jsem, protáhla se a pohladila si břicho, jestli už je hodné a nezlobí. Zdálo se mi nějaké tvrdé. Že bych měla vředy, ale říkala jsem si, že by se to projevilo asi trochu jinak.
Vstala jsem a musela trochu počkat, až mě přešla závrať. Dlouhé hodiny ve vodorovné poloze mi rozhodily rovnováhu. Uslyšela jsem štěbetání. Otočila jsem se a uviděla dvě holky z ročníku - Kate a Stelu, jak spolu mluví, namačkané v jedné posteli. Jedna štěbetala a druhá se jen tichounce smála. Pochytila jsem pár slov: "No a pak jsme… ne, byl něžný… blázníš, to víš, že ano… hihi… a kde jste byli… nevím, zavedl mě… a byla tam postel… nesmím říct, ale…jasně že ne." Jejich hlasy splývaly. Zastavila jsem se. Pokud jsem pochopila správně, štěbetala Kate a ta druhá, Stela, se hihňala. A pokud jsem si dobře všimla, byla včera Kate s… Remusem?! Zamrkala jsem, jak mě to překvapilo. Ale pak jsem pokrčila rameny a došla do koupelny, kde mi mělo ale všechno dojít.
Jejich rozhovor se mi odrážel v hlavě a já ho doplňovala, aniž bych si to uvědomovala. Takže Kate s Remusem spala, pokud jsem pochopila dobře. To musí být Jane trochu rozčarovaná. Asi nikdo netušil, že Remus s někým chodí, podle toho, jak byli překvapeni. Omyla jsem si obličej, pak jsem si ale vzpomněla, že jsem nebyla včera ve sprše, a tak jsem si jenom skočila pro ručník zpátky.
V pokoji se strhla hádka. Kate se Stelou se hádali mezi sebou a přes postel na ně křičela Jane.
"Jaks mohla!" Křikla Jane.
Kate v zoufalství pokrčila rameny. "A jak jsem ti to měla asi říct. Začala ses se mnou bavit, a krátce na to ses mě zeptala, co si myslím o Remusovi. Už s ním chodím půl roku, a protože on nechtěl, aby to někdo věděl, tak jsem to taky nikomu neřekla." Jane vrhla pohled na Stelu. "Tedy skoro." Opravila se Kate.
"Myslela jsem, že jsme kamarádky." Obvinila ji. "Proč jsi mi to alespoň nenaznačila? Cítím se jako blbec, netušíš, jak je to pro mě trapné, ale tobě to asi bylo jedno. Hlavně, že sis užila. Teď už to ví, celý pokoj a nemusíš se hned naštvat. To tys to tady hned všem vykládala. Příště zkus třeba trochu ubrat volume, až budeš své…" Švihla rukou ke Stele. "vykládat zážitky z noci." Otočila se na podpatku a zamířila pryč. Ještě že neřvala o trochu hlasitěji, to už by ji slyšela celá věž.
Kate vyhrkly slzy a Stela ji jemně objala, přitom se ale na ní mračila. "Nic si z toho nedělej. Kecala bláboly. Jediné, co tě může mrzet je, že jste neměli ten zatracenej kondom, protože pak by sis zatraceně užila a ona by měla alespoň svou zatracenou pravdu v jednom bodě." Trochu pobaveně a překvapeně zároveň jsem zacouvala do koupelny. Zavřela jsem dveře, a když jsem si svlékala tričko, přeběhl přede mnou obraz té hádky ještě jednou, v jiném světle. V zatraceně jiném světle… neměli ten zatracenej kondom…
Měla jsem pocit, že mě někdo polil studenou vodou, a to jsem nebyla ani ve sprše. Třeštila jsem na sebe oči do zrcadla a zvažovala. Všechno.
A pak jsem, již naprosto jistá, pohlédla dolů, na své ruce; obtočené kolem mého břicha. Ty závratě, bolesti, zvracení, změny chutí, přecitlivělost, mdloby… je možné, aby se důkaz mé nové rodiny objevil tak brzo po tom, co o ni požádám?
Jakýsi hrdý, pyšný cit matky, který se ve mně rodil, mi s jistotou říkal, že je možné naprosto všechno. Po tváři se mi přehnal nádherně užaslý výraz.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama