1. kapitola - Skvělá zpráva

21. září 2011 v 20:16 | Moony |  Prázdniny snů (Moony)
Ahoj lidičky, strašně se omlouvám, že jsem do Generation nic nepřidávala, ale teď na mě štěstí a osud kašlou takže pořád jsou nějaké problémy... Abych to napravila tak tady budu přidávát moji prvotinu, kapitolovku Prázdniny snů :))



1. Kapitola - Skvěla zpráva
Bylo nádherné slunečné ráno a v malém pokoji na posteli s nebesy se probouzela ryšavá dívka se zelenýma očima. Protáhla se a pomaloučku vstávala. Nazula si papuče a vyrazila do koupelny. Osprchovala se, vysušila si vlasy a začala si čistit zuby.
"No teda Lilyan, ty zase vypadáš!" Mluvila si v myšlenkách a smála se sama sobě.
Jakmile své zkrášlování dokončila a setřela poslední, zbloudilou kapku vody ze své pokožky, rozhodla se následovat hlas svého hladového žaludku a vydala se do kuchyně.
Při své cestě bytem se vracela do svých dětských let při prohlížení si fotografií, které byly rozmístěné různě po stěnách. Byly tam situace z jejího dětství a to bylo něco k zhlédnutí. Černobíle fotky kontrastovaly se cihlově natřenými stěnami a tmavě hnědými schody. Když sešla schody, uviděla sedět maminku u stolu. V rukou měla noviny a něčemu se strašně smála.
"Dobré ráno, mami."
"Dobré beruško, jak si se vyspala?"
"Skvěle."
"Co se stalo, že se tak směješ?"
"Ale čtu tady Denního věštce. Náš drahý ministr chtěl opět zrušit dohodu o tajnosti, ale neprošlo mu to. Vážně netuším, proč to pořád chce."
"Asi proto, že má manželku z mudlovské rodiny. A nechce před ní mít tajnosti." Řekla se smíchem Lily.
"No to je možné. Tak a já jsem dojedla a můžu jít do práce. Měj se tady beruško, a připrav se na večer, mám pro tebe překvapení."
"Jasně!" Odpověděla Lily a hlavou jí okamžitě proletěla myšlenka, co pro ni matka může mít. Nemá narozeniny, ani svátek.
"Hm. Asi to bude něco nedůležitého."
Po snídani si Lily zašla pro věci a zavolala na svého psa Endyho, který pobíhal po velké zahradě, která patřila k domu, ve kterém Lily a její mamka bydlela.
Na Endyskův černý obojek připnula dlouhé červené vodítko a vydali se společně do nedalekého lesa.
Obešli dům a vyrazili úzkou pěšinkou do lesa, kde se Lily nadechla té nádherné lesní vůně. Všude kolem byly stromy, keře, lesní plodiny a mnoho různorodých květin. Tohle prostředí měla Lily nejraději. Vyrazili po známé staré cestičce, která je zavedla k malé chaloupce na mýtině. Byla to Lilyina skrýš, kterou ji vykouzlila mamka, když Lily slavila své páté narozeniny. Byla to taková dřevěná chaloupka s malými okny, za kterými byly květiny. Už tady dlouho nebyla a tak zkontrolovala v jakém je staveníčko stavu a když zjistila, že je v pořádku vyrazila dál do lesa.
Došli s Endym k menšímu potůčku a Lily pustila pejska do vody. Tuhle část dne milovala. Procházet se jenom tak mezi stromy a užívat si toho klidu. Když viděla, jak se její milovaný pes rochní ve vodě, ze srdce se začala smát a tím vyrušila hejno vrabců, uhnízděných na stromě nad ní. Ti se vznesli do vzduchu a s masitým zpíváním odletěli pryč. Lili se uklidnila, usadila se do mechu a nechala ho tam chvíli pohrát s rybkami, ty měl Endy nejraději. Když konečně ta chlupatá kulička vylezla z potůčku byla celá promočená a nenapadlo ji nic lepšího, než své chlupy vytřepat přímo na Lili.
" Tak ti teda pěkně děkuju, jdeme domů."
Než se nadáli, byli před domem a Lily si všimla, že se v domě svítí. Nechápala, co se stalo, a doufala, že se tam nic neděje.
Rychlým tempem se rozběhla k domu a hlavou se jí honily různé myšlenky. Že by se mamka už vrátila? Ale to přece není možné. Musí být v práci. Nemohla být v lese tak dlouho. Napadlo ji také, že by to mohli být zloději, proto si nachystala svou hůlku a opatrně vešla dovnitř. Srdce jí bilo tak silně, že měla strach, že jí vyskočí z hrudi, dech měla přerývavý a až jí pálily plíce z toho běhu. Sport, který Lili opravdu neměla ráda, byl právě běh.
"Mami, co tady děláš?"
"Ahoj Lily, měla jsem dneska krátkou šichtu."
"Aha, a budeš čekat s tím překvapením až do večera?" Lily hodila na maminku psí oči, které už po těch letech skvěle uměla.
"No Lily," začala, "stejně bys mi nedala pokoj, tak ti to teda povím. Díky tomu, že mi děláš ve škole takovou radost, mám pro tebe překvapení!"
"No to vím, ale co je to."
"Ty jsi, ale nedočkavá, tak tedy tady máš." A podala jí obálku.
Vyjevená Lily, ji přijala a otevřela. Na chvíli se do ní začetla a její oči se rozzářily jako jiskřičky na ohni. Vyskočila a s radostí mamku objala a křičela.
"Mami, ty seš zlatá. Týden sama v Chorvatsku? A to mám jet sama? To už mi takhle důvěřuješ? Vždyť do teď jsme jezdili všude spolu."
"No, budu se třást celou dobu strachy, ale co no bude ti 17. Budeš dospělá, takže není možné, že bys tohle sama nezvládla."
"Juchů." Radovala se Lily a objala svou maminku takovou silou, že ji málem zadusila.
Po téhle zprávě Lily měla pořád skvělou náladu, jako by si vzala lektvar štěstí. Strašně se těšila a už dva týdny před plánovaným odjezdem chystala své zavazadlo. Nemohla se rozhodnout, co si vzít a co ne. Zabalila si plno barevných triček, co měla nejraději, její oblíbené šatičky, mikiny, kalhoty, ale hlavně plavky. Přece jede k moři a tam by byla bez plavek zbytečná.
V den odjezdu to ještě zkontrolovala a začala se loučit s maminkou, kamarádkami z její ulice, ale taky se svým úžasným pejskem, kterého musela nechat doma. Když nastala hodina odjezdu, byla vyděšená víc, než když odjížděla prvně do její kanadské školy.
A bylo to tady. Lily se trochu bála, protože měla cestovat jako mudla. A k tomu patří letadla, letenky, mudlovská letiště a tak dál. Z toho měla Lily strach! Celý život žila jako kouzelník. S mudlovskými věcmi se nesetkala! A až teď, měla tohle všechno zkusit úplně sama.
"No, snad se neztrapním, uvidíme." A s tímhle vzala do ruky kufr, rozloučila se naposledy s mamkou a nastoupila do taxíku, který jí dopravil na letiště.
Když uviděla z taxíku obrovskou bílou budovu a kolem všechny ty obrovské letadla, nemohla ani dýchat, jak měla sevřený žaludek od strachu. Ale když vešla do dlouhé letištní haly a uviděla tolik zmatkujících lidí, věděla, že není s takovým strachem sama. Zhluboka se nadechla, popadla kufr a vyrazila halou k přepážkám. Dlouho nemohla najít tu správnou, ale poradila ji taková milá babička, která když viděla vyjukanou Lilyinu tvář, okamžitě se nabídla, že ji poradí. Lily byla strašně ráda a pěkně poděkovala. A vyrazila k přepážce číslo 4.
"Dobrý den," pozdravila mladou slečnu, která odbavovala cestující.
"Dobrý den, co to bude?"
"Mám letět letadlem č. 975 do Chorvatska."
"Ano, to je připraveno tady. Máte svou letenku?"
"Ano." A podala ji odbavovatelce.
"Děkuji, tady to je. Sedadlo č. 11. Přeji pěkný let."
"Díky." Odpověděla Lily, a oddychla si.
"Tý jo, zvládla jsem to." Pomyslela si v duchu. "Ještě přežít těch 20 hodin letu a jsem tam."
Vydala se směrem k letadlu a při tom si v hlavě pobrukovala svou oblíbenou píseň. Když došla k letadlu, usmála se na cestující, ale nikdo ji úsměv neoplatil.
"Hm. Nejsou tak přátelští a vstřícní jako lidi, co znám." Pomyslela si a začala hledat své místo. Trvalo okamžik, než ho objevila. Přišla k sedadlu, odložila si věci a posadila se. Než se nadála pilot, ohlásil, že se cestující mají připoutat a už začalo letadlo startovat a rozjíždět se po ranveji vstříc nebesům. Lily měla pocit, že se pozvrací, ale tenhle pocit přestal v okamžiku, když se letadlo dostalo do vzduchu a Lily se podívala z okýnka, u kterého seděla a uviděla své rodné městečko, které se z letadla zdálo jako by bylo z karet, nemohla uvěřit svým očím.
Lily obdivovala tu krásu, ale po chvilce ji přemohl spánek, a usnula.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama