4. kapitola - Moře a zmrzlina

14. října 2011 v 16:16 | Moony |  Prázdniny snů (Moony)
Přidávám 4. kapitolu a trochu mě mrzí, že nikdo nekomentuje, ale tak asi se to nelíbí no tak nic...


4. kapitola - Moře a zmrzlina
"Co to tady zvoní. Já chci spát." Mluvila ze spaní Lily, ale budík nepřestával hlásit, že už je čas vstávat.
Obrátila se na bok, zvedla ruku a praštila budík takovou silou, že odletěl pod postel. Než se to však stalo, Lily si všimla, že už je poledne a je čas jít na oběd. Pomalu se obrátila na záda a otevírala své zelené oči. Když je otevřela, dostala světelný zásah sluníčkem přímo do ospalých očí a hned na to se s úlekem probudila.
"Já snad chci strávit dovolenou v posteli. Lily vstávej, jdeme na oběd, ty lenochu a pak k moři." Nadávala si Lily, ale její ospalé tělo, ji nechtělo poslouchat.
"No tak Lilyan Evansová!" Povzbuzovala se.
A tak pomaloučku se posadila na tu úžasně měkkou postel, natáhla nohy k zemi a vrávoravě vstávala a šla směrem ke koupelně. Jakmile tam došla, svlékla si pyžamo, vlezla do sprchy a pustila na sebe ledovou vody, aby se probrala.
"Áh!" Zaječela hlasitosti, na kterou by byla hrdá i nejlepší hasičská siréna, a při tom se okamžitě pořádně probudila. Po chvilce se z ledové stála příjemně teplá a Lily se osprchovala, umyla své dlouhé ryšavé vlasy a vylezla ven. Obalila se velkou, měkoučkou osuškou, vysušila své tělo dosucha a začala lítat po pokoji a hledala svůj kufr, aby se mohla obléknout do červených plavek a letních puntíkovaných šatiček, které byly její nejoblíbenější.
Po této namáhavé akci, si vyčistila zuby, umyla obličej a rozčesala zamotané vlasy, a vyrazila přes celý pokoj směrem do jídelny na oběd, na který se moc těšila, měla totiž už hlad a žaludek se ozýval silou menšího kanónu.
Cestou se opět podívala na fotku, kterou objevila, když šli s Jamesem do jejího pokoje, a usmívala se, když si vzpomněla, jak se Jimi tvářil, když ho na to upozornila.
Lil neodolala a začala zkoumat i ostatní fotky, jenže přišla na to, že tam stejně nikoho nezná, a rozešla se směrem ke schodům. Sešla schody, prošla recepcí a vydala se směrem k jídelně, na kterou upozorňoval nápis JÍDELNA. Prošla kolem baru, kolem kterého byly rozmístěné barové stoličky, v barvě nebe při bouřce, obdivovala barmana, jak míchá nápoje, a viděla jak zaujatě a soustředěně se při tom tváří.
"Tak to bych taky chtěla umět," říkala si v duchu Lily, "umět míchat nápoje a nic nerozbít. To by byl ale problém při mé úžasné schopnosti všechno pustit z rukou na zem." Vzdychla Lily a šla dál, cestou do jídelny na stěnách viděla další fotky, tentokrát mnohem novější, vypadalo to, na letošní zimu, na té fotce byl James s jeho rodiči a strejdou, jeho otec byl jako starší verze jejího nového kamaráda, a jeho maminka byla vysoká hnědovláska s oříškovýma očima, které po ní zdědil Jamese. Lily se usmála při pohledu na Jamesovu rodinu, ale opět se jí ozval žaludek a proto se vydala do místnosti, kterou měla už těsně před sebou. Vstoupila a uviděla velkou místnost rozdělenou třemi sloupy, všude po místnosti byly velké i malé stoly a u nich seděli na dřevěných židlích hosté hotelu. Kolem dokola lítali číšníci, roznášející hladových strávníkům jejich objednaná jídla a pití.
Lily uviděla jednoho číšníka, který jí byl nějak povědomý, a jen, co se otočil, uviděla vysmátého Jamese, jak obsluhuje početnou rodinu, a při tom s nimi mluví, jako by je už odněkud znal.
"No, co možná to jsou pravidelní návštěvníci a James je už obsluhuje delší dobu." Teoretizovala Lily a při tom se blížila k menšímu stolku a usadila se za něj.
Chvíli se dívala na objednací lístek, když se nad ní ozval zvučný hlas, zvedla hlavu a překvapeně se dívala do Jamesových očí.
"Ahoj, princezno, už máš vybráno?"
"Princezno? Tak mi ještě nikdo neřekl."
"Fakt? Jak to? Vždyť ty jsi celá princezna."
"Oh, tak to moc děkuju za poklonu." Řekla celá červená Lily.
"Nemusíš se v mé přítomnosti červenat. Já tě nekousnu. Jak vidím, máš hlad, co si dáš?"
"No ani nevím, na co mám chuť, ale asi si dám kuřecí polévku, pečené kuře s brambory a oblohou a zmrzlinový pohár." Četla hladová Lily z jídelníčku.
"Tak to je dobrá volba. Hned to bude, princezno." Řekl Jimi a odplul s táckem směrem ke kuchyni.
"Je milý." Řekla si Lily, a když čekala na jídlo, pozorovala lidi okolo ní. Nepozorovala dlouho, rychlostí blesku byl James zpátky a nesl Lilyinu objednávku na stůl.
"A je to tady, princezno. Přeji dobrou chuť."
"Díky, Jimi." Odpověděla a pustila se do polévky. Když si vzala první sousto, zaplesalo ji srdce nad tím, jak je to dobré. Snědla polévku a pustila se do kuřete. Když ho snědla, nemohla se ani pohnout, jak to bylo dobré, a obdivovala schopnosti šéfkuchaře. Když viděla před sebou obrovský zmrzlinový pohár, zhluboka se nadechla a pustila se do obrovské porce vanilkové a pistáciové zmrzliny, se šlehačkou a jahodami.
"Mňam, to je ale dobré," lahodně si pomyslela a pustila se do toho, "Tý jo, tady je super zmrzlina. Ne jak ta naše ve Tobermorry. Tam jsou maličké porcičky, a tady." Nadávala v duchu na kanadskou zmrzlinu a přemýšlela, že až půjde ven, někde si na chorvatskou ještě zajde.
"Tak jak ti chutnalo?" Zeptal se James, který se objevil u Lilyiného stolu a usmíval se od ucha k uchu.
"Bylo naprosto úžasné Jamesi, nemůžu se ani hnout, a to plánuju jít k moři. Půjdeš se mnou?"
"Nemůžu Lily, dneska mám celodenní, a přitom nemůžu opustit hotel dřív, než po večeři."
"Škoda no, nedá se nic dělat. Tak se uvidíme na večeři?" Zeptala se zvědavě Lily.
"No to by šlo. Přeji ti příjemné odpoledne u moře, a neutop se mi."
"Neboj se, já to zvládnu." Odpověděla mu a začala se zvedat od stolu. "No a ty si užij příjemně práci."
"Díky, a měj se." Zamával ji a odběhl do kuchyně, kde ho volali jeho kolegové, ať jim jde pomoct.
Lily mu ještě mávla a vydala se zpět do pokoje, aby si vzala ještě několik potřebných věcí a vyrazila k moři.
Vyšla z pokoje, prošla halou a vydala se směrem k východu z hotelu, vyšla a rozhlédla se po okolí. Na ulici nebylo moc lidí, to proto, že bylo poledne a starousedlíci žili život až v noci, a kolem byli jenom turisté a pár prodavačů v malých obchůdcích kolem ulice. Lily procházela kolem nich a obdivovala, jak dokážou smlouvat a prodat všechno, co měli. Zastavila se u nevelkého obchodu se zmrzlinou, a poprosila o velkou vanilkovou.
"Dobré poledne."
"Dobré," odpověděl prodavač, "co to bude, slečno?"
"Jednu velkou vanilkovou prosím." Řekla a čekala, až jí prodavač zmrzlinu podá.
"Bude to 6 kun."
"Tady, moc děkuji a nashle."
"Nashle."
Lily poodešla od stánku a vydala se s zmrzlinou v ruce dále po ulici směrem k nedaleké pláži plné lidí.
"Nechce se mi být mezi tolika lidmi," povídala si Lily pro sebe, "raději zajdu ještě o kousek dál, možná najdu nějaké stinné opuštěné místečko." A šla dál, procházela kolem soukromých apartmánů a v duchu se viděla, jak jeden takový obývá a není v hotelu, i když je úžasný a pohodlný. Prošla kolem nich a uviděla malý zelený hájek s borovicemi a s vytouženým stínem. Vydala se po malé úzké cestičce lemované vonící levandulí, a radostí si málem zpívala. Došla k pláži, a nemohla uvěřit svým očím, byla naprosto opuštěná, jen pár lidí bylo tak deset metrů od místa, kde stála Lily.
Na pláži byly oblázky, které masírovaly Lilyiny nohy, kolem celého prostoru byly zelené, vonící borovice a vstup do moře byl vydlážděn většími kameny, jež byly mořem vyhlazeny do hladka.
"To je přesně ono, co jsem hledala, a nestálo to ani moc času. Teď už vím, kde budu trávit chvilky u moře, teda jestli tady bude volno."
Lily si rozbalila složenou barevnou karimatku, na ní dala velkou osušku s egyptskými znaky, svlékla si šatičky a vyrazila vstříc moři, u kterého byla po dlouhé době poprvé, a zapomněla jaký je to pocit být omýván slanou teplou vodou.
"Ta voda je teplá jako polívka." Vydechla Lily ze sebe a pokračovala dál, byla už po pás ve vodě a pořád ne a ne se ponořit a zaplavat si.
"No tak Lily, vzchop se a skoč tam," povzbuzovala se v duchu, "přece nejsi žádná padavka."
A tak se i stalo, Lily vydechla a ponořila se a začala plavat. Byla dobrá plavkyně a natotata byla už u vzdálených červených bójek, které vyčnívaly z moře, jako záchytné body. U nich si Lily na chvíli oddychla a plavala zpátky, ale když doplavala ke břehu, nechtělo se jí ven a tak začala vyvádět jako malá. Chvíli plavala sem a tam, chvíli se probírala oblázky a hledala mušle, a když v tom jí někdy přikryl oči.
"Ah," zaječela Lily, "který idiot." Nadávala Lily a prudce se otočila, když ale uviděla smějícího se Jamese oddychla si.
"No to je pěkné uvítání, já myslel, že tě překvapím, a ty mi nadáváš."
"Omlouvám se, ale ty si pako, víš, jak jsem se vylekala?"
"Nevím, promiň, mohl bych to nějak odčinit?" Zeptal se s psíma očima.
"No, popřemýšlím o tom, chvíli mě nech přemýšlet, á už vím, takže když mě pozveš na zmzku tak ti bude odpuštěno."
"Jenom tohle? Tak pojď, zvu tě."
"To už? No teď jenom na chvíli moment, neříkal jsi mi náhodou, že máš dneska celodenní a nebudeš mít čas až do večeře?"
"Říkal, ale vzal to za mě kámoš, dlužil mi to."
"Aha, tak to je dobře."
"Pročpak?"
"Aspoň můžu být s tebou a víc tě poznat."
"Poznat jo? Tak ok, ale teď jdeme na tu zmrzlinu."
"Tak jo, ale počkej chvíli jen, co si sbalím věci, a můžeme vyrazit." Řekla a začala si osuškou sušit všechny zbloudilé kapky vody, a když to dokončila, oblékla si své puntíkované šatičky a začala si sklízet svou karimatku a osušku.
"Počkej, pomohu ti," řekl James tak sladce, až se z toho Lily zatočila hlava a podlamovaly kolena, "bude to tak rychlejší ne? Lily? Co je ti?" Pozoroval James Lily, která byla jako v tranzu.
"Oh," zatřepala hlavou Lily, "nic, jen sem se trochu zamyslela, promiň." Rychle odpověděla a začala mít nějak naspěch. "Pojď už, ať můžeš splácet."
James se jenom zašklebil: "Jasně, jdeme, ať nám všechno ostatní nesní, dneska je abnormální hic."
"Jo to jo."
A šli. Prošli hájkem, obešli pláž, která se už postupně vylidňovala, a zastavili si u stánku se zmrzlinou, u které Lily už předtím kupovala svou první porci.
"Ahoj, Johny." Pozdravil prodavače James a ten jako by ožil.
"Jimi, jak je chlape, tebe jsem už neviděl snad sto let, pořád ještě v Anglii? Nezlákalo tě sluníčko a pláže?"
"No ještě ne, miluju Anglii, však víš, že tam mám rodinu, přátelé." Mrkl na něj James.
"Tak to jo, a kdopak je ta mladá dáma, co je s tebou?"
"Lily Evansová, návštěvník hotelu a má začínající kamarádka. Však to znáš ne?" Smál se James.
"Lily, tohle je můj dlouholetý přítel Johny."
"Těší mě Johny, jak vidím, znáš Jamese dobře, práskni mi na něj něco." Řekla se širokým úsměvem Lily.
"To bych nerad Lily, to si musíš zjistit sama, protože já taky nevím o Jamesovi všechno a to ho znám už od dětství, když tady lítal jako splašený."
"To si dokážu představit." Smála se Lily a začala ještě víc, když uviděla Jamesovu naštvanou tvář.
"Jimi, promiň, už budu mlčet."
"No proto Lily, už jsem myslel, že to neřekneš."
"A obraťme list, pane a dámo. Co si dáte?"
"No já si dám čokoládovou, Johny."
"Jako vždycky, že? A Lily?"
"Vanilka s pistácií. Moje nejoblíbenější."
"Tak to si zapamatuju."
"Beru tě za slovo."
"Tak tady je, přeji dobrou chuť."
"Díky Johny. Za nás za oba." Řekl James a podal Lily její vytouženou zmrzlinu.
Lily s radostí přijala a usmála se na Jamese.
"Nádherně se směješ Lily, pojď zajdeme si někam sednout, ať tady Johnymu nerušíme kšeft.
Vzal Lily za ruku, a společně vyrazili hledat místečko, kde by si sedli a pořádně se poznali.
Došli k lavičce, která byla umístěna pod nevelkou palmou, sedli si a obdivovali krásy pobřeží. Z lavičky bylo vidět až na hotel, kde se právě začala rozsvěcet světla terasy a pokojů, kde už se návštěvníci z malými dětmi chystali do říše spánku. Lily se rozplývala nad tou krásou a najednou ucítila Jamesův dech nebezpečně blízko, ale to jí nevadilo, toužila po jeho polibku už delší dobu. Naklonila se k němu taky a jejich rty se dotkly v polibku, který byl jako dotek motýlích křídel, jemný a něžný, ale proměnil se v něco víc. James si jí přitáhl blíž k sobě, a Lily mu položila ruce kolem krku a vískala ho ve vlasech.
"Lily, jsi nádherná," zašeptal James do jejích vlasů, "líbila ses mi už v té chvíli, když jsem tě uviděl za recepcí, říkal jsem si, tak tohle je opravdová princezna, kterou chci poznat. Chtěl bych s tebou strávit další chvíle, i když vím, že mi za týden odjedeš a už tě asi nikdy víc neuvidím."
"Jamesi, jako bys mi mluvil z duše, taky když jsem tě poprvé uviděla, srdce se mi málem zastavilo, nad tím rozcuchaným klukem s úsměvem, který hřál. Taky chci s tebou strávit víc času, ale přece víš, že to nepůjde."
"Proč? To mi vysvětli!"
"Přece musíš chodit do práce, nemůžeš být pořád se mnou, i kdybych to chtěla."
James se rozesmál a podíval se na Lily, která jeho chování nechápala.
"Lily, princezno, to přece není problém, já dělám ob den, jeden den celou a druhý den mám volno, a kdybych poprosil strýce, určitě by mi dovolil vzít si dovolenou, vždyť tady pracuju až do konce srpna, a to si do té doby ještě máknu, ale to už budeš pryč a tak proto chci s tebou strávit, co nejvíce času, protože se mi moc líbíš, a cítím, že by s toho mohlo být i něco víc, ale to nemůžeme dovolit. Loučení by bylo hodně bolestné, to snad chápeš, ne?" Dokončil svůj proslov James a podíval se na Lily.
Ta se jenom usmála, objala ho kolem krku a políbila.
"Ok, tak aspoň ten týden."
"Dobře, a já s tím poznáváním začnu hned. Pokud by ti nevadilo, kdybych se vyptával."
"Nevadilo," usmála se a dodala, "pokud ti nebude vadit, když se budu ptát i já."
Jimi se jenom usmál a začal s otázkami.
"Takže vím o tobě, že jsi Lily Evansová, je ti 16, jsi z Tobermorry v Kanadě a tuhle dovolenou ti zařídila mamka. No a já se teda ptám, kdy máš narozeniny?"
"A já vím, že jsi James, je ti taky 16, jsi z Anglie a tady pracuješ pro svého strýce v jeho hotelu. No narozeniny mám 30. ledna. A ty? A jaké máš vůbec příjmení?"
"Potter, James Potter, narozen 27. března. Takže povíš mi něco o tvém dětství?"
"Dětství? To bylo něco, prý jsem byla strašný ďábel, mamka mi vyprávěla, jak jsem vyváděla, a že jsem neposlouchala, a tak dál. Já si to stejně nepamatuju. Ty si snad na dětství pamatuješ?"
"Já jsem byl prý strašný lump. Nemohl jsem tomu uvěřit, když mi naši vyprávěli, co jsem dělal, to i teď jsem podle toho svatý."
"Fakt? To bych chtěla vidět." Smála se Lily.
"Já raději ne. Princezno?"
"Ano?"
"Povíš mi něco o tvé škole?"
"No, je to soukromá škola, jak jsem ti říkala, je zaměřena na jeden obor, ale máme nařízení, že o tom nemůžeme mluvit, jen s nejbližší rodinou, ani nevím proč. Tak se raději neptej, nemůžu ti nic říct."
"Uf, to jsem si ulevil, protože já nemůžu taky nic říct, jen to, že je soukromá, na severu Anglie."
"No tak to jsme moc nerozebrali."
"Mě to nevadí," odpověděl.
Lily si všimla, jak najednou James zvážněl. Se strachem i s výzvou v očích se na něj dívala a čekala, co se bude dít.
"Lily, ty moje malá princezno, mohl bych se na něco zeptat?"
"A na co, ty můj velký pracovníku?"
"Jestli by si nešla se mnou na večírek, co se pořádá v hotelu, strejda o tom bude mluvit při večeři, na kterou jak se dívám, přijdeme pozdě."
"No abych ti odpověděla správně, půjdu s tebou moc ráda. A stou večeří, fakt bychom měli jít, už mám hlad. Z té zmrzliny mi nějak vyhládlo, pojď, jdeme."
Chytla Jamese za ruce, vytáhla ho na nohy a rozběhli se směrem k hotelu. Když se k němu dostali, Lily celá udýchaná Jamese rychle políbila a utíkala do pokoje, aby se převlékla a vrátila se na večeři. Když dorazila zpět, její Jimi byl oblečen do uniformy a chystal se vyrazit směr kuchyň, aby mohl pomáhat. Zastavila ho, chytla kolem krku a dala mu pořádnou pusu na rozloučenou.
"Uvidíme se zítra, Jamesi. Dobrou noc." A zmizela mezi strávníky v jídelně.
 


Komentáře

1 sim sim | 6. prosince 2011 v 20:29 | Reagovat

Hezký ;-)  akorát se mi zdá že ta Lily furt jen žere :-D  8-O

2 Janča Janča | 2. února 2012 v 21:44 | Reagovat

Super =) Ale né, ona nežere, zmrzlina je nutnost! =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama