6. kapitola – Loďka? Ale kde že :)

30. prosince 2011 v 10:41 | Moony |  Prázdniny snů (Moony)
Ahoj lidi, po dlouhé době kapča k Prázdninám, užijte si ji :D


6. kapitola - Loďka? Ale kde že :)
Lily zasvítilo sluníčko do očí a pomalu se začala protahovat, když na to narazila do něčí hrudi. Líně se otočila na posteli a uviděla rozcuchanou Jamesovu hlavu. Rychle se posadila a nemohla si vzpomenou, co se stalo a co dělá James v její hotelové posteli, ale pak ji najednou svitlo a vzpomněla si na včerejší večer, na večírek, na jejich procházku na pláž a na jejích první milování. Usmála se, lehla si zpátky do postele a otočila se na bok a začala pozorovat Jamese, jak spí. Ten po chvilce začal vnímat její pohled a pomalu se probíral. Otevřel oříškové oči a usmál se na Lily svým obvyklým úsměvem.
"Dobré ráno." Pozdravil ji a políbil něžně na ústa.
"Dobré, jak ses vyspal?"
"Naprosto nádherně, spal jsem jako dudek."
"Jo to šlo poznat, spal jako dudek a chrápal jako medvěd." Smála se na celé kolo Lily.
James se zakabonil a naštvaně řekl: "Já nechrápu."
"Ale jo, trochu jo." Odpověděla Lily, a když viděla Jamesův naštvaný obličej, zčervenala a omluvila se mu.
"Tak teda promiň, že jsem něco řekla."
"No proto." Řekl a otočil se na svou princeznu s rozcuchanými vlasy. "Co takhle snídaně?" Usmál se laškovným úsměvem.
"Snídaně? Vždyť do jídelny je daleko.
"Však si ji pošleme do pokoje."
"Cože?" Podivila se Lily. "To snad jde?"
"Samozřejmě, vždyť jsem ti to říkal, že pro naše návštěvníky vše pro jejich dobro."
"Tak to jsi dám, jako vždycky svou oblíbenou snídani. Croissant a kakao. Jsme prostě mlsoun."
"Mlsoun? Tak to jsme dva!" Povídal James a než to dořekl, už se zvedal pro telefon. Na chvíli mluvil, objednal snídani a pak se začal něčemu smát, Lily nechápala, co se děje, zvědavě pozvedla obočí a čekala, jestli z Jamese něco vyleze, ale když dlouho nic, zeptala se ho na to sama.
"Co se děje?"
"V kuchyni je zrovna Mark s Lucy, než jsem řekl, co chceme, bylo jim jasné, kde jsem a Mark mi opět připomněl, abych nezapomněl na slušné vychování a ještě mi připomněl náš dnešní výlet. Máme být v deset v přístavu, ale ten je odtud tak deset minut, takže máme ještě skoro dvě hodiny, abychom se nasnídali. To je tak akorát čas." Dořekl a pustil se do své snídaně, Lily se jen usmála, poposedla na posteli a začala jíst taky. Společně chroupali croissanty a pili kakao, povídali a usmívali se na sebe.
Po snídani si James oblékl svůj zmuchlaný smoking a vyrazil domů, aby se převlíkl a připravil na jejich výlet loďkou.
"Budu v hale půl desáté. Buď připravená, princezno." Řekl, políbil Lily a vydal se směrem ke dveřím. Lily pohotově vyskočila z postele, hodila na sebe svou košilku, která byla nejblíže jejím rukou a rozběhla se směrem ke dveřím, kde právě James otevíral dveře. Cestou k němu zakopla o své věci, které měla včera na sobě, zamotala se do nich a málem spadla na červený koberec, který byl na zemi. James se rychle otočil, zabouchl dveře, zachytil ji do náruče a držel ji, a ponořil se do sladkosti Lilyiných rtů.
"Dávej na sebe pozor, princezno, aby sis něco neudělala."
" A na, co mám svého šikovného silného pracovníka, že Jimi?"
James se jen usmál, položil Lily na zem a rozloučil se sní.
"Tak teda ahojky Lily, za chvíli budu zpět, abychom si užili výlet lodičkou." Smál se a otevíral dveře, které ho měly na chvíli odloučit od jeho princezny, kterou jak si uvědomoval, zbožňoval.
"Ahoj, o půl desáté budu v hale." Rozloučila se Lily, a zavřela za odcházejícím Jamesem dveře od svého pokoje.
U dveří se vymotala ze svých věcí, popadla je do náruče a rozložila je na postel. Když uviděla své bílé šaty z půjčovny, jak jsou zmačkané a špinavé, zhrozila se a nevěděla, co dělat. Byl už čas je vrátit, i když majitelka obchodu říkala, že je může mít, do kdy chce a vrátit ji je až bude moct. A tak se Lily rozhodla, že sežene Lucy a ty největší skvrny od písku a mořské vody vyčistí.
"To bude práce." Bědovala Lily a ještě jednou zkoušela zaschlost skvrn. "To nezvládnu. Lilyan Evansová ty jsi ale prase, když nedáváš pozor na půjčené šaty a takhle je zaprasíš." Nadávala Lily a přemýšlela, co by s tím mohla udělat.
Přemýšlela a přemýšlela, a když i po deseti minutách na nic nepřišla, nechala věci na posteli, vzala si čisté prádlo a vydala se do koupelny, aby ze sebe smyla všechny své starosti. Přišla do koupelny, položila si věci na umyvadlo, pustila kovové, blýskající se kohoutky od vany, které ji úplně lákaly, aby se šla vykoupat. Než se voda napustila, nalila do vany pěnu s vůni broskvi, které měla Lily tak ráda, a přidala trochu levandulové soli. Když se ty dvě vůně smíchaly, cítila se jako někde v broskvovém háji u mořského pobřeží. Svlékla ze sebe košilku, a ponořila své unavené tělo do té nádherně horké lázně a užívala si toho pohodlí. Když začala být voda chladná Lily vylezla, zabalila se do osušky, a vytáhla z vany špunt na vypuštění vody.
"Aspoň něco společného je mezi kouzelníky a mudly. Vypouštěcí špunt do vany." Smála se Lily, a pak zvážněla.
"Já trubka si zapomněla umýt hlavu." Vykřikla Lily, zakroutila hlavou a pustila sprchu, než ta se zahřála, Lily opláchla vanu, sundala si osušku a vlezla do sprchy, opláchla si tělo zimnou vodou a začala si mýt hlavu. Namočila si své dlouhé ryšavé vlasy, nanesla broskvový šampón, napěnila šampón tím, že si rozcuchala vlasy, na chvíli nechala působit šampón, a mezitím si natřela tělo balzámem a opláchla ho. Když to udělala, smyla si z hlavy šampón, celá se umyla a opláchla a zastavila vodu. Vylezla, utřela se do osušky, vysušila si i vlasy, které potom rozčesala a nechala volně rozpuštěné, aby mohly uschnout, umyla si své zuby, zvýraznila oči černou řasenou, rty si přetřela balzámem a vydala se zpět do pokoje, aby se oblékla a vyrazila do haly, kde měl čekat James, aby se mohli vydat na naplánovaný výlet loďkou.
Lily si oblékla zelené letní šatičky, které ji báječně pasovaly, na nohy si obula zelené žabky s motýlkem a do vlasů si připnula velkou sponku taktéž ve tvaru motýla. Do příruční plátěné tašky si dala své červené plavky, žluté kraťásky, a bíle tílko na úzkých ramínkách. Nějak tušila, že je bude potřebovat. Když ukončila svou obvyklou ranní úpravy, podívala se na hodinky, které měla položené na nízkém stolečku vedle postele, a zhrozila se. Bylo 9:20. Honem si dala hodinky na ruku, vzala tašku, proletěla pokojem jako střela a rozběhla se přes chodbu, směrem ke schodišti, a poté dolů do haly. Když tam dorazila, podívala se po hale, ale nikde neviděla Jamese. Ještě jednou proletěla očima přes halu, podívala se ke stolečkům s prospekty, ale tam byli jenom ta početná rodinka, se kterou se James bavil jako se starými známými, u recepce se právě přihlašovali dva mladí manželé a jejich malý syn, ale jen Jamese nikde nemohla najít. Podívala se na hodinky, které ukazovaly 9:32 a zhluboka vydechla nadbývající vzduch z plic.
"Stalo se něco?" Ozvalo se za ní a Lily poznala hlas toho, na kterého tak nedočkavě čekala.
"Ale nic, jen jsem myslela, že jsem tu nějak brzy, když tu ještě nejsi. A pak jsem zjistila, ž je teprve půl. Jsem praštěná, ale to už snad víš."
"Něco jsem zaslechnul." Smál se James z plného hrdla a při tom se Lily pořádně podívala, co má Jimi na sobě. A pomyslela si, že mu to v zelených havajských kraťasech a bílém tílku šíleně sluší. Na hlavě měl zelenou kšiltovku, přes kterou vykukovaly černé rozcuchané vlasy, a na očích měl černé brýle, ve kterých vypadal jako boss italských mafiánů. Lily se jen pousmála a zeptala se, jestli už nevyrazí.
"Radši asi ano," odpověděl James, "ještě před odjezdem bych tě chtěl pozvat na zmrzku, princezno."
"Tak to neodmítnu." Řekla a přijala nabízené rámě. Vyrazili z hotelu a cestou na pláži si dali u Johnyho zmrzlinu, James si dal svou oblíbenou čokoládovou a Lily zkusila citronovou a broskvovou. Zaplatili Johnymu a šli si na chvíli sednout na nedalekou lavičku, která byla opuštěná. Sedli si a rozhlédli se kolem sebe. Bylo nádherné slunečné dopoledne, na pláž se začali objevovat turisti, kteří si užít moře, nad kterým se objevovaly tmavší bouřkové mraky.
"Doufám, že nezačne pršet." Poznamenal James.
"Já taky, bojím se bouřky. Nemám ráda, když nevím, jestli jsem v bezpečí nebo ne."
"U mě budeš v bezpečí vždycky, ok?"
"Ok, díky Jimi. Mám tě ráda."
"Vždyť já tebe taky."
Usmáli se na sebe, políbili se a James zavelel odchod k Markově loďce. Zvedli se z lavičky, pobrali své věci, James duchaplně poznamenal, že se stydí za to, že Lily nevzal tašku už v hotelu, popadl ji, přehodil přes rameno, chytl Lily za ruku a vyrazili směr přístav. Prošli kolem velkých apartmánů, o kterých Lily snila první den, co byla v Trogiru, a vydali se menším vyšlapaným chodníčkem, na kterém je obklopila vůně borovic, levandule a ostatních rostlin, které Lily neznala. Šli asi 500 metrů a najednou jakoby se borovice rozestoupily a Lily vydechla nad tou nádherou, co se jí objevila před očima. Uviděla malou pláž, ze které vystupovalo do moře dřevěné široké molo, kolem kterého byly rozestavěné různě velké jachty, ale i rybářské loďky místních rybářů. Když uviděla luxusní jachty, na které by musela asi hodně šetřit, jak tak v duchu počítala, a vydechla, když uviděla bílou dlouhou jachtu, která měla tvar slzy a na jedné straně se zužovala do delší paluby, kde byla možnost si lehnou a vyhřívat se na sluníčku, toto místo bylo ohrazené úzkým kovovým zábradlím. Loď byla dlouhá necelých 15 metrů a široká tak čtyři metry, byla celá bílá, ale kolem okraje lodi byl velký černý pruh. Pod přídí se lesknul název Suze more(aut.pozn.: je to z chorvatštiny, čtěte tak jak to je), což znamenalo Slza moře, jak ji James pošeptal do ucha, když viděl kam se dívá. Lily se jen usmála, ale úsměv ji přešel, když zaměřila své zelené oči na palubu a nemohla uvěřit tomu, co vidí. Po palubě se procházel Makr a očima je vyhledával po pláži. Když je uviděl, zamával jim a posunkem ukázal, ať jdou za ním. James se usmál širokým úsměvem, podíval se na Lily, a když viděl, jak je vyjevená pošeptal ji do uch: "Markův otec je místní starosta. Jejich rodina je nejbohatší na tomto ostrově."
"Jde to vidět." Poznamenala ironicky Lily, usmála se na Jimiho a společně se vydali směrem k lodi. Prošli přes molo, kolem starších rybářů, kteří se zrovna vraceli z moře s úlovkem, cestou obdivovali ostatní jachty, a když došli k Slze Lily vydechla překvapením. Z dálky ta loď vypadala luxusně, ale jen co přišli dřív Lily si rozmyslela to, co říkala. Tahle loď nebyla jen luxusní, ta loď byla jako ze snu. James s Markem se pozdravili, Lily přikývla na Marků pozdrav, ale pořád se dívala na tu krásu. Mark se zasmál a prohlásil, že je čas na prohlídku. Pomohl Lily po příkrých kovových schůdcích, po kterých se dostali na palubu, kde Lily uviděla velkou bílou sedačku, která byla vedle stolečku, kde bylo připraveno šampaňské a ovoce. Kolem stolečku byly rozmístěné malé miniaturní křesílka na odpočinek. Lily prošla kolem nich za Markem, který je vedl na příď, kde byla vyvýšená kormidelna se všemi přístroji, které byly zabudované do světle zeleného pultu. Lily obdivovala hlavně navigaci, kterou v kouzelnickém světě neměli. Z kormidelny je Mark vzal po schůdkách do podpalubí, kde byly tři pokoje, jak jim Mark řekl. První byla větší ložnice, když do ní vstoupili dřevěnými tmavými dveřmi, Lily s Jamesem uviděli velkou postel s nebesy, vedle ní malý noční stolek a po pravé straně od postele byla menší skříň a vedle ní byl stoleček s židlemi. Na stole bylo opět připravené pití a ovoce. Celý pokoj byl slazen do žluté, spíše okrové barvy. Když si to všechno prohlédli, vydali se malou světlou chodbou do druhého pokoje, který vypadal jako pohádkové království. Byl to dětský pokojík. Na pravé straně byla poschoďová postel v červené barvě s modrými peřinami, vedle ní bylo spousty hraček uložených do skříňky, která stála na menších nožkách. V pokoji ještě bylo houpací křeslo a postýlka, která měla červenou peřinku s kreslenými postavičkami z pohádek. Lily ty postavičky, ale neznala, i když se tvářila, jako by je už viděla po milionkráte. Vyšli z pokoje, prošli ještě dál chodbou a uviděli bílé zasouvací dveře, vešli dovnitř a uviděli obývák s velkou modrou sedačkou a křesly kolem ní. Naproti sedačky byla velké domácí kino, s poličkami plnými dvdček. Na stěnách kolem celého pokoje visely různé fotky Markovy rodiny a příbuzných. Lily si je prohlédla a obdivovala, jak jsou všichni pospolu a v duchu si posteskla, že ona je s celou rodinou jen na Štědrý den a jenom u večeře. Ze vzpomínek ji, ale vyrušil radostný výkřik, otočila se a uviděla Lucy, jak se k ní žene nadzvukovou rychlostí. Popadla ji, objala a radostí se smála. Měla na sobě hnědou sukni po kolena a bílé tričko s popisem I love Croatia.
"Ahoj, Lily. Ještě, že si tu i ty, já bych se tady z těch dvou musela zbláznit. Už ti ukázali všechno?"
"No jen ty tři pokoje, ono jich tu je snad víc?"
"Jasně ještě je jedna paluba o patro níž než tohle. Je tam kuchyň a jídelna."
"Tak to tam musíme zajít. Já chci vidět všechno z téhle nádherné jachty."
"No téda Marku," zvolala Lucy, "já myslela, že se budeš zase chlubit jako vždycky." Smála se Lucy na celé kolo a Lily se k ní přidala, když uviděla Markův obličej, celý červený, jak začínal zuřit.
"Luciano Aberfoodová. Já tě uškrtím."
"Ty se jmenuješ Luciana?" Divila se Lilya zmlkla jen, co uviděla Lucyin bledý obličej.
"JO!" Řekla s odporem Lucy. "Ale mám raději, když mi říkají Lucy, jen tady drahý pán Mark Hemingway mi to pořád připomíná." Naštvaně vyprávěla a ztrácela původní úsměch a atmosféra v obýváku zhoustla. Lily se podívala na Marka a ten se tvářil jako by ztratil včely.
"Lucy," řekl zkroušeně. "Promiň."
Ale Lucy neposlouchala, popřála Lily pěknou prohlídku, otočila se na podpatku, otočila se takovou silou, že se ji roztočila hnědá sukně, co měla na sobě. A vyrazila pryč od Marka a ostatních. Mark se otočil na ostatní, řekl Jamesovi, aby ukázal Lily zbytek jachty a vyrazil za Lucy, aby se s ní usmířil. James se omluvně usmál, chytl Lily za ruku a vydali se pryč z obýváku, chodbou, ale nedošli až ke dveřím, Lily se divila proč nejdou dál, ale James na ni jen mrkl a otevřel dvířka do druhé dolní paluby. Lily uviděla úzké, rovné schody, po kterých sešli a na buňku se rozsvítila světla, když opustili poslední schod. Lily se zhluboka nadechla, a rozhlédla se po velkém propojeném pokoji. V prvním stála kolem stěny světle zelená linka s vším zařízením, co má správná kuchyň mít, velká lednička, sporák, myčka na nádobí, prostě všechno, co má v kuchyni být. Naproti ní stál velký bar ve tvaru podkovy, byl dřevěný, natřený na zeleno a kolem něho byly barové stoličky. K baru se člověk dostal vyklápěcími dveřmi a ty ho dovedly přímo ke zdroji, jak se říká. James prohlásil, že mu ta prohlídka vysušila hrdlo a s otázkou jestli Lily něco chce, se vydal k baru. Lily jen pokývla hlavou, že by si něco dala a posadila se k první stoličce. Posadila se a pozorovala Jamese, jak míchá koktejly. Jeden vypadal jako saharské slunce, byla to směs vaječného likéru, banánu, skořice a cukru. James podal Lily její mojito s melounovou příchutí a vzal si své Saharské slunce, a šel si sednout k Lily.
"Tak na zdraví, princezno. A na tento výlet."
"Na zdraví Jimi." Popřála Jamesovi Lily a napila se chlazeného nápoje. Napila se a její červený jazýček ochutnal chuť melounu s mátou. Lily slastně zavřela oči a vychutnávala si tu dobrotu. James ji jen pozoroval a tiše se usmíval. Lily dopila svůj první doušek, podívala se na svého společníka a usmála se. Nemusela nic říkat, rozuměli si beze slov. Vydrželi by se na sebe takhle dívat dlouhou dobu, ale vyrušil je křik z kormidelny.
"Marku, přestaň už mě otravovat!" Slyšeli tlumeně a dívali se na sebe se zamyšleným pohledem.
"Lucy, promiň, vždyť já to nechtěl říct, omlouvám se. Vím, že ti to vadí, ale neudržel jsem se. Ty taky víš, že mi vadí, když mi připomínáš mé rodiče, ale já ti na to nic neřekl. Už mě konečně pochop!" Říkal Mark a Lucy mu smutně odpověděla, že se taky omlouvá a pak už nebylo nic slyšet. Lily s Jimim se jen na sebe podívali a bylo jim jasné, co ti dva nahoře dělají. Seděli ještě na barových židličkách a pomalu upíjeli své pití. Potom jak vyprázdnili sklenice s tím lahodným mokem, vydali se do kormidelny, aby zjistili, co se děje.
Přišli, uviděli Lucy s Makrem v objetí na bílé sedačce, která byla umístěna před kormidelnou a tak společně odkašlali, a když uviděli, jak se Mark s lucy lekli. Lucy zčervenala a pohodlně se uvelebila v Markově náručí. Ten ji objal a políbil na čelo a dal se do řeči s Jamesem.
"Za chvíli dorazíme do našeho dnešního prvního přístavu."
"Tý jo. No jo, já jsem tam už teda dlouho nebyl." Smál se James.
"Jo to jo. Byli jsme tam naposledy, když nám bylo 14 a zavedli jsme tam svoje první holky?"
"Ježiš, to byl trapas." Smál se James a Mark se k němu přidal. Lily s Lucy nechápala, co se děje, podívaly se na sebe a obě najednou vykřikly!
"COŽE?"
James s Markem zvědavě pozvedli obočí, vstali a pomalým krokem šli ke svým děvčatům.
Přišli, obejmu li je, dali velkou pusu a zmizeli do kormidelny. Netrvalo dlouho a najednou jachta sebou nepříjemně škubla a Lily ucítila, jak se obsah jejího žaludku dere ven, rychle odběhla k zábradlí, kdyby se náhodou žaludek rozhodl nakrmit rybičky, ale naštěstí to ustála. Lily si oddychla a šla se podívat a poptat se kluků, co se stalo. Přišla do kormidelny, uviděla Jamese a Marka zahloubané hluboko do mapy, a když viděla jejich zamyšlené a velmi soustředěné výrazy, pousmála se a odešla.
Podle plánů šla za Lucy a plán taky splnila. Našla ji rozvalenou na bílé sedačce před kormidelnou ve žlutých puntíkovaných plavkách, vlasy měla vyčesané do drdolu a sepnuté velkou žlutou gumičkou. V uších měla sluchátka a vedle ní ležela mp3jka. Lily se potichu vydala kolem sedačky, a když byla dostatečně blízko vybafla na Lucy.
"Báf!" Vykřikla Lily a pozorovala, jak Lucy vyskočila skoro dva metry do vzduchu, a řvala na okolo jako pavián.
"Lily Evansová, ty potvoro, víš jak jsem se lekla?"
"Jo, jo. Jde to vidět."
"Jen počkej." Zasyčela Lucy a hned se hnala za Lily, která s pokřikem vyrazila do dolní paluby. Za chvíli se hnaly obě zpět, ale nedoběhly daleko. Před sedačkou stáli kluci, ruce založené a vypadali jako opravdoví bohové pomsty. Lily se prudce zastavila, Lucy do ní narazila a začala ji lechtat. Po chvilce je obě zvedly něčí ruce. Lily s Lucy zaječely. Kopaly kolem sebe, ale nebylo jim to nic platné. James s Markem byli holt sportovci. Než se holky nadály, letěly přes zábradlí přímo do moře. Když se vynořily na hladinu, obě vyprskly slanou vodu a podívaly se směrem nahoru. Uviděly, jak se James s Markem smějí o sto čest. Podívaly se na sebe, nepatrně kývly hlavou a vydaly se směrem k jachtě. Obě byly výborné plavkyně a byly u schůdků hned. Podívaly se nahoru a obě zvedly ruce, kluci natáhli ruce k nim, aby jim pomohly nahoru, ale tam se nedostanou. Holky pořádně zatáhly a kluci s velkým šplouchnutím spadli zpět do vody. Situace se už neopakovala, protože holky zůstaly ve vodě a cákaly se navzájem. Kluci se k nim po chvíli se k nim po chvilce přidali a všichni čtyři vyváděli jako malé děti, které se perou na pískovišti o bábovičku. Takhle vyváděli dlouhou dobu, když najednou začala Lily vylézat po schůdcích se slovy, je mi zima, na palubu. Lucy, Mark i James se k ní přidali a vylezli taky. Lily se omluvila a vydala se do dolní paluby, do té okrové ložnice, kde měli s Jamesem své věci. Převlékla se do svých kraťásků a tílka, co si vzala sebou, šatičky převěsila přes sušák a vydala se zpět na palubu. Přišla a uviděla, jak všichni ostatní byli rozvaleni na sedačce a vyhřívali se na sluníčku. Když byli odpočinutí, Lucy se šla taky převlíknout a kluci se vydali do kormidelny, aby se vydali na další plavbu, do přístavu Krasnohucko, kde měli zakončit dnešní vlet.
Cesta netrvala dlouho a na obzoru se objevovaly, postupně se zvětšující panorama rybářského městečka. Připluli s jachtou k dřevěnému molu, zakotvili loď a vydali do po dlážděné cestě do útrob městečka. Cestou procházeli kolem velkých kamenných budov, ze kterých e ozývaly ospalé hlasy unavených chorvatských rybářů. Naše skupinka se vydala směrem dlouhou rovnou uličkou směrem na konec městečka. Celé Krasnohucko byla vlastně jedna dlouhá ulice ve tvaru nudle a kolem ní ty velké kamenné budovy. Když došli na konec té jednotvárné a tmavé ulice, uviděli vysněný cíl. Tmavá kamenná budova s velkým barevným nápisem: "PIZZERIE"
Všichni si oddechli a dali se do chůze, prošli malou zahradní terasou a vešli do prostorné místnosti, kolem které byly dřevěné obklady, a nad nimi barevné obrazy podmořského světa. Uprostřed místnosti byl velký dřevěný sloup, který kraloval nad touto místností. Kolem něj byl bar a za barem usměvavý barman, který míchal nápoje pro návštěvníky, kteří byli usazeni na dřevěných židlích, natřených na modro, kolem dřevěného hranatého stolu, na kterém byl umístěn modro bílý karovaný ubrus a uprostřed stolu byla svíčka ve tvaru mořského koníka. James, Mark, Lucy a Lily si sedli za stolek umístěný pod větším oknem, z něhož bylo vidět ven do ulice, a čekali, až někdo přijde, aby si mohli objednat. Nečekali dlouho a už byla u stolu starší servírka s laskavým úsměvem na tváři a velkým notesem v ruce.
"Tak co to bude mládeži?" Zeptala se jich a její úsměv se ještě rozšířil.
"Dali bychom si pizzu a něco k pití."
"Dnešní menu je šunková, zeleninová, houbová, sýrová a pikantní pizza. A jestli chcete nějaký dobrý koktejl, zajděte si k baru, barman vám udělá vše, co budete chtít. "
"No já bych si dala sýrovou pizzu." Prohlásila Lily a usmála se na svého partnera.
"Souhlasím, dáme si ji napůl ne?" Zeptal se tiše James Lily.
"Může být." Pošeptala mu Lil do ucha.
"A já zeleninovou." Řekla Lucy a podívala se na Marka. Ten jen přikývl a usmál se na ni.
"Dobře, hned to bude." Prohlásila servírka s notesem a vyrazila směr kuchyň.
"Dáte si něco k pití?" Zeptal se Mark ostatních. "Zašel bych k baru." A začal se vyptávat.
"Lily?"
"Já melounové mojito."
"Jamesi?"
"Saharské slunce."
"A ty Lucy?"
"Příslib naděje."
"Ok, hned tam jdu." Usmál se na ně a odešel k baru.
Kolem stolu zavládlo ticho. Lily se dívala na Jamese, James na Lily, a Lucy pokoukávala k baru na Marka. Ten se objevil za okamžíček, v ruce stříbrný podnos a na něm lákavě vypadají koktejly. Rozdal jim koktejly a usedl za stůl a rozpoutala se živá diskuze na téma soukromé školy. To bylo něco, všichni, jak tam seděli kolem stolu, chodili na soukromé školy, i Mark s Lucy, jak se Lily dozvěděla, a proto mohli diskutovat a dohadovat se. A to jim šlo. Měli tolik názoru, každý měl svá pro a proti a najednou, když se Mark podíval na své digitální hodinky, které byly usazené na jeho opáleném zápětí a svítily novotou a leskem, vyskočil a všichni okolo se lekli.
"Marku, co se stalo?" Ptala se starostlivě Lucy a koukala po vyjeveném Markovi, který byl pořád zahleděný do svých hodinek.
"Marku?" Ozvala se Lily. A nic. Žádná odpověď nepřišla.
"Marku, brácho, co je?" Dloubl do něj James a Mark se vzpamatoval.
"Máme tak, hodinku, na to abychom se dostali z Krasnohucka do Trogiru, než nastane noc a já mám noční plavbu zakázánou, takže padáme." Vyhrkl a rychle pobral své věci, zaletěl k baru zaplatit jejich objednávku a vypálil z pizzerie jako namydlený blesk. Ostatní rychle sbalili svých pár švestek a rozběhli se za ním. Utíkali dlouhou ulicí, lidi se na ně dívali jako kdyby naše čtverka spadla odněkud z jiné galaxie, ale oni si toho nevšímali a ještě víc zrychlili rychlost svého běhu, aby dorazili včas k lodi a mohli, co nejdříve vyplout směrem k domovu.
Cesta zpět byla příjemná a rychle utekla, než se nadáli, v zapadajícím slunci se začalo objevovat panorama Trogiru. Všichni si naráz oddechli a každý si šel sbalit své věci, aby jachtou mohli prožít své dobrodružství i ostatní členové Markovy rodiny.
Lily s Jamesem se v přístavu rozloučili s Markem a Lucy a vyrazili do hotelu, na večeři, po které se jim už zbíhaly sliny. I když měli nedávno pizzu, vyhládlo jim a měli chuť na něco dobrého. První věc, co udělali, bylo, že se oba zašli domů osprchovat a převlíknout a dali si sraz před jídelnou. Oba tam dorazili na minutu přesně a vydali se do plné jídelny, aby se navečeřeli. Po ní se rozhodli, že se zajdou ještě projít po městě a kolem desáté večer se před hotelem sladce rozloučili a oba se vydali do říše snů, a prožili jejich dnešní výlet ještě jednou a to v pohodlných postelích svého domova s úsměvem a jménem toho druhého na rtech.
 


Komentáře

1 Janča Janča | 2. února 2012 v 22:21 | Reagovat

Na můj vkus všechno až moc popisuješ, výhled z okna, stoly, židle, ale je to takový rys tvojí tvorby, no.. =) Jinak samozřejmě skvělá kapitola, jako je vždycky :-)

2 Sabasios Sabasios | 17. února 2012 v 17:37 | Reagovat

Mě se líbí, jak jsi pojmenovala ty koktejly =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama